Krátká noticka o autorově pedagogické deziluzi

Aneb jak jsem (m)učil deváťáky…

Jakožto student čtvrtého ročníku pedagogické fakulty absolvuji v těchto týdnech druhou tzv. průběžnou praxi na 2. stupni ZŠ. Když pominu svůj druhý obor – dějepis, musím se zastavit u úterní vyučovací zkušenosti z biologie (resp. přírodopisu). Měl jsem štěstí, že jsem v tomto semestru dostal běh praxe s deváťáky, u nichž je právě probírána historická geologie a paleontologie. Snad řízením nešťastného osudu neb postavením těles nebeských jsem však dostal až hodinu s třetihorním obdobím (pokud by snad někdo právě přiletěl z jiné galaxie, připomínám, že dinosauři žili v druhohorách). Přesto jsem se značně zevrubně připravil, včetně nabitých aktivačních cvičení, vyhledaných adres na internetu (zmíněná učebna je vybavena počítačem a dataprojektorem) a samozřejmě nezbytné „Velké knihy o pravěku“ s poznámkami k relevantním ilustracím. O třetihorách bych sice nedokázal vyprávět „z fleku“ tak dlouho jako o předchozí éře, nicméně nějakých 5 hodin by to dalo. V rámci – odečtu-li opakování minulé látky, aktivity apod. – oněch přidělených 30 minut se nedá zdaleka všechno probrat. Bohužel ani to zcela nejpodstatnější, jako třeba evoluční radiace Phorusrhacidů. To přece budoucí gymnazisté musí perfektně ovládat. Ne, že bych byl tak naivní a myslel si, že aspoň většina jich bude za rok vědět, co jsou vlastně „třetihory“.


Každopádně jsem se plný radosti a očekávání z radikálního rozšíření vědomostních obzorů patnáctiletých dětí vrhl do třídy. Jejich pozornost jsem si udržel asi 20 minut. Do konce hodiny už jsem pak spíše bouchal do lavic a okřikoval některé známé třídní „individuality“. Po odučené hodině mi nicméně fakultní učitel pogratuloval. Sdělil mi až tehdy, že zmínění deváťáci den předtím dělali přijímačky a toto byla jejich poslední, únavná odpolední hodina. Navíc jsou třídou s nejhorším prospěchem a počtem kázeňských prohřešků. Pan Mgr. mi v duchu dával tak 7 minut, než hladina hluku ve třídě pohltí jakoukoli další snahu o výklad. Takže jsem vlastně poněkud psychicky znavený hrdina. Neumím si představit, že bych si udržel pozornost třídy nebýt paleontologie mým koníčkem. A už taky chápu, proč vyučující na všech stupních školství tolik bazírují na svém oblíbeném tématu. Z druhé strany katedry to prostě vidíte jinak. 

6 komentářů

Filed under Nezařazené

6 Responses to Krátká noticka o autorově pedagogické deziluzi

  1. Ehm…hmmm….…právě jsem přiletěla z jiné galaxie…co je to Phorusrhacid(us)?

  2. autor

    🙁To je označení čeledi, ne rodu. Takže nominantní rod je Phorusrhacos, ne Phorusrhacidus 🙂 Jde o skupinu obřích nelétavých ptáků třetihorního období, kteří zastávali mnohde úlohu dominantních predátorů ještě před příchodem velkých šelem. Info např. zde:http://www.abc.net.au/beasts/factfiles/factfiles/phorusrhacos.htm

  3. Nemůžu nereagovat. Pro začátek gratuluji za těch 20 minut. U deváťáků po přijímačkách je to úctyhodný výsledek. Jinak mě pobavila evoluční radiace phorusrhacidů. Stihl jsi to vůbec? Pokud ano, tak se vsadím, že 75% žáků už neví, co je to evoluce, 85 radiace a 95 phorusrhacidi…

  4. autor

    🙂No jakž takž, i když jsem koncem hodiny radši už ustoupil obezřetně do kabinetu pod ochranou krycí střelby :-))To zhodnocení článku z Aha taky nemá chybu…snad ještě co se týče vokativu u T. rexe, správně by bylo Tyran(n)osaure, ne Tyran(n)osauře ;o)

  5. He he, teda doufám, že pojem „pod ochranou krycí střelby“ je jen metafora:o) Co se týče „Aha!“, ani jsem si toho špatného vokativu nevšiml. Je fakt, že když už opravuji, tak bych to měl vzít se vším všudy. Jinak nejvíc mě na tom článku pobavil „prapodivný hadrosaurus“:o)

  6. autor

    🙂Jako prapodivný hadrosaurus jsem se chvílema cítil taky :-))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *