….nová teorie zřejmě opět rozvíří debatu o fyziologiii dinosaurů
Původně byli všichni dinosauři, jakožto nezpochybnitelní představitelé třídy Reptilia (nikoliv však Squamata, takže na rozdíl od upoutávky na film Jurský park na jedné nejme-nova-né televizi nejde o žádné ještěry), považováni za studenokrevné tvory. Teprve po 140 letech jejich objevu (v polovině 60. let minulého století) američtí paleontologové John Ostrom, R. T. Bakker a Paul Galton vyslovili domněnku, že by alespoň někteří dinosauři mohli být teplokrevní a jejich tělesná teplota tak byla jako u savců a ptáků konstantní a nezávislá na výkyvech teplot okolního prostředí. Dnes se (mj. i díky objevu „opeřených“ dinosaurů v Číně po roce 1996) v podstatě již nepochybuje, že většina teropodů ale i mnoho ornithopodů a zřejmě také sauropodů a marginocefalů vykazovala endotermii, alespoň v určitém stupni rozvoje. U obrovských sauropodů a velkých teropodů se navíc předpokládá tzv. gigantotermie (viz dále).
Nová studie Jamese Giloolyho z Floridské univerzity v Gainesville je velmi zajímavým a odvážným počinem. Jeho tým srovnával vztahy mezi velikostí těla, tělesnou teplotou a rychlostí růstu u současných zvířat a tyto výsledky potom extrapoloval na dinosaury různých taxonomických skupin. U osmi druhů dinosaurů pak porovnával fosilní růstové řady (podle přírůstků kostní tkáně dlouhých kostí) a tyto údaje použil zpětně spolu s velikostí v dospělosti ke spočítání odpovídající tělesné teploty živého dinosaura.
Výsledky jsou překvapující. Jednoduše by se to dalo shrnout jako „čím větší, tím teplokrevnější“. Nejmenší dinosauři měli podle Gillolyho tělesnou teplotu jen kolem 25° C a nemohli ji tedy aktivně regulovat (byli fakultativně poikilotermní). Problémem je však fakt, že právě u nejmenších dinosaurů se předpokládá nejpokročilejší stupeň endotermie (ostatně i mnozí zmiňovaní „opeření teropodi“ patří k nejmenším známým dinosaurům a nějaký malý teropod dal také nesporně vznik teplokrevným ptákům). S rostoucí velikostí ale ve výpočtech rostla i teplota krve. Větší dinosauři, jako sauropodi, mají mnohem větší podíl objemu oproti povrchu těla, proto jsou méně efektivní ve vyzařování tepla do okolního prostředí a zůstávají zahřátí po mnohem delší dobu bez ohledu na schopnost regulace tělesné teploty (jev zvaný gigantotermie). Zajímavé je, že možná právě teplota těla byla limitujícím faktorem pro maximální velikost těchto gigantů! U Apatosaura, vážícího např. 13 tun (což je pouze asi polovina maximální váhy tohoto sauropoda) už byla spočítána teplota těla přes 40° C! Přitom horní hranice únosnosti obratlovců je kolem 45° C, jen průměrně velký jedinec Apatosaura již byl podle této studie téměř přehřát k smrti. Jakou teplotu pak měl téměř stotunový Argentinosaurus, to je docela těžko odhadovat. Pravděpodobně je celý problém trochu složitější (např. ochlazovací mechanismy sauropodů nebyly nikdy zkoumány a dokud nenajdeme živý exemplář kdesi ve Střední Africe, asi ani nikdy nebudou 🙂 a vyžaduje tak ještě spoustu ověřovací a testovací vědecké rutiny.
http://www.osel.cz/index.php?clanek=2013