…aneb již tradičně trochu netradičně
Nepokládám se za vyloženě nostalgického a do minulosti úzkostně zahleděného člověka (což na druhou stranu není právě vhodná charakteristika historika – poloprofesionála). Co se týče fenoménu minulosti, můj zájem vzrůstá až s antickým Římem a dále se rozšiřuje přímou úměrou až k hranici K-T před 65 miliony let, za níž (z pohledu pohybu po časové přímce zpět do minulosti) nabývá přímo explozivních rozměrů.
Mohlo by se tedy zdát, že události let 1997 – 2001 budou pro mojí kognitivní složku mysli netoliko nepodstatné, ba i přímo zbytečné a tedy k jakýmkoliv odvozeným úvahám vyloženě nevhodné. Nicméně není tomu tak, milý čtenáři. V tomto případě jde zažitý úzus stranou a tak jako – jak věřím – většina mladých adultních exemplářů našeho druhu, i já rád čas od času zavzpomínám na svá středoškolská léta. A tak když se konečně po 5,5 letech od zkoušky dospělosti opět povedlo domluvit "slezinu", neodolal jsem a jal jsem se aktivně této vrcholné události letošního podzimu účastnit.
Statisticky vzato, šlo jistě o úspěch, neboť účast (16 lidí z původního počtu 26, i. e. 61,54 %) překonala očekávání zhruba o čtvrtinu (pův. odhad účasti byl 12, i. e. 46,15 %). Fyzicky bylo přítomno 16 lidí po dobu minimálně 87 minut, nejdéle však 374 minut (od 19:51 – 02:05 hod. SEZČ). Duchem přítomno bylo po většinu doby všech 16 lidí, byť s přibývající dobou a množstvím požitého alkoholu se takové premisy stávaly poněkud problematickými. Každý účastník srazu utratil v průměru 89 Kč (i.e. celkově 1424 Kč), což odpovídá termínu a délce srazu, jakož i vlhkosti vzduchu v místnosti a aktuální politické situaci. Nálada a celková úroveň zábavy oscilovala ostře mezi minimy a maximy s vrcholy kolem 12:40 (maximum) a 1:55 (minimum).
Mám-li mluvit konečně za svoji maličkost, musím naprosto konstatovat, že jsem se většinu doby dobře bavil (s většinou bývalých spolužáků jsem se viděl poprvé po několika letech, bylo tedy o čem mluvit). Ze zajímavostí na srazu bych zmínil snad jen několik postřehů. Velmi nevalný a takřka obhroublý, nicméně stejnou měrou také nenucený a originální přípitek byl nucen přednést maskot třídy, slavný Tasselhof Bosonožka (www.tasselhof.com). Nezapomněl vkusně zmínit, že agrárnický předseda prvorepublikových vlád, ctěný pan Antonín Švehla (na škole nesoucí jeho jméno jsme studovali), zemřel právě před pěti lety (míněno alegoricky, všichni samozřejmě dobře vědí, že Švehla zemřel roku 1933, a pěti lety je míněna doba uplynulá od maturity…jelikož ale sám nevím, jak to Tassl vlastně myslel, opustím pro tuto chvíli nejistou půdu spekulací a nevyslovených domněnek). Druhou zajímavostí (kromě některých vnadných bývalých spolužaček 🙂 pak byl turnaj v šipkách, kterého se s gustem zhostili místní štamgasti. Někteří se dokonce opakovaně trefili do terče. Završení programu pak představovala debata našich fotbalových "pivních internacionálů", kteří od vedlejšího stolu vedli zasvěcenou debatu typu: "Musíš dát křížovej gól, jak to máš na noze, tak to tam pošli, nesmíš se bát balónu, já vím že seš dobrej chlap a umíš dát nohu vysoko, ale bojíš se balónu…šel ti na hruď a uhnuls mu, to nemůžeš….nesmíš se bát balónu." Konverzace probíhala velmi hlasitě a rušivě a po půl hodině už jsem měl dojem, že musím okamžitě vyrazit na nejbližší stadion a nesmím se hlavně bát balónu a dávat vysoko nohu při kopání křížových gólů. Mimochodem, pokud někdo ví, jak se takový křížový gól kope, dejte mi vědět. Děkuji předem, rád bych to zkusil.
Co říci závěrem? Když bylo snědeno všechno cukroví a vypita sladká limonáda, odebrali jsme se v klidu a pokoji, smířeni se svými individuálními osudy, hezky domů. Už si ani nejsem jistý, jestli mi přes cestu před domem nepřeběhl černý kocourek, kterého v místní samosprávě (jejíž jsem hrdou posilou) využívají jako levnou plakátovací plochu. Doufám však, že šlo jen o výplod mé fernetem citrus(em) posílené imaginace…