Příbuznost ptáků s dinosaury zřejmě potvrzena

…tentokrát na ryze molekulární úrovni

Mí věrní čtenáři si snad vzpomenou, že jsem na stránkách tohoto blogu již nejednou zveřejnil příspěvek, týkající se výsostně paleogenetiky – nového biologického oboru, jehož vznik umožnil až vývoj nejmodernějších laboratorních technologií (můj článek na toto téma ostatně vyšel vloni také v časopise Svět). Tyto technologie v současnosti umožňují již nejeden postup, který by ještě před pouhými 50 lety byl pokládán téměř za zázrak. Vlastně nemusíme chodit ani tak daleko do minulosti – ještě v roce 2000 by nikdo ani ve snu nepomyslel na to, že bychom o pouhých 8 let později mohli zkoumat proteiny tyranosaura! Přes vlnu skepticismu, která se kolem týmu Dr. Schweitzerové a jejích kolegů zákonitě vynořila, je zřejmé, že stojíme na prahu nové éry paleontologie – totiž „molekulární“ éry, kterou nepřímo předpovídal již pan Ing. Jaroslav Mareš v knize Záhada dinosaurů z roku 1993.

Vloni se jako blesk objevila v médiích zpráva o izolování měkkých tkání z kostí populárního teropodního dinosaura druhu Tyrannosaurus rex, starého asi 68 milionů let (více viz příslušný článek). Nyní šli odpovědní vědci ještě dál a prohlásili, že se jim podařilo extrahovat původní proteiny, které vzápětí porovnali s proteiny 21 recentních živočichů. Největší afinita malého vzorku sekvencí pak byla s proteiny dnešních ptáků, což podle autorů jasně dokazuje dlouho postulovanou příbuznost druhohorních neptačích dinosaurů se zástupci recentního ptactva (přinejmenším testovanými rody Gallus a Struthio). Ve studii, jejímž vedoucím autorem je Chris Organ z Harvardské univerzity a spoluautorem John Asara z Harvard Medical School, je srovnávána také proteinová sekvence mastodonta, starého 160 000 až 600 000 let.

Podle autorů studie je zřejmé, že nové metody mohou do budoucna změnit celou podobu taxonomické diagnostiky, dosud založené na sledování morfologických znaků na kostrách. Pokud by prý do budoucna bylo možné izolovat proteiny více druhů dinosaurů, bylo by možné s velkou mírou přesnosti stanovit stupeň příbuznosti a pozměnit tak celá evoluční schémata a kladogramy. Je však třeba poznamenat, že velká část vědecké veřejnosti zůstává k těmto vývodům stále skeptická. Běžným argumentem kritiků je poukazování na nemožnost zachování proteinů po tak dlouhou dobu ve fosilním stavu, stejně jako pravděpodobnost kontaminace zkoumaného materiálu formou recentní DNA.

Odkazy:

http://news.nationalgeographic.com/news/2008/04/080424-trex-mastodon.html