Dinosauří rychlost a velikost

…aneb další novinky z druhohorní éry

Již v průběhu olympijských her v Pekingu (kolem 15. srpna) byla zveřejněna studie o pravém účelu „tělesného brnění“, tedy tenkých, mineralizovaných plátů, vyskytujících se jako součást fosílií menšího ornitopodního dinosaura druhu Hypsilophodon foxii. Původní předpoklad spočíval v jejich mylné interpretaci coby součásti „brnění“, které mělo pokrývat větší část povrchu těla tohoto dinosaura. V nové studii však britští paleontologové docházejí k závěru, že se jedná o chrupavčitou tkáň, která původně pomáhala regulovat respirační pochody zvířete, především při intenzivnějším fyzickém výkonu. Podle autorů studie je také možné, že pláty sloužily jako mechanická podpora hrudního koše při běhu. Dlouhé štíhlé nohy a pevný ocas hypsilofodonta přitom jasně naznačují, že šlo o rychlého a schopného běžce. Podle některých výpočtů dokázal vyvinout rychlost kolem 40 km/h a na delší vzdálenost udržet rychlost až kolem 22 km/h. To je rychlost srovnatelná s výkonem nejlepších současných vytrvalců (průměrná rychlost při současném světovém rekordu v běhu na 10 000 m mužů je například 22,82 km/h).

V této souvislosti si nicméně neodpustím malé odbočení k aktuální události – bělka „Sixteen“ včera obhájila vítězství na Velké Pardubické prvním historickým výkonem pod 9 minut v hlavním závodě. Trať dlouhou 6900 metrů a plnou hrůzyplných překážek zvládla za 8:59,9 minuty, což znamená průměrnou rychlost 12,78 m/s – 46,00 km/h! Celou trať tedy běžela výrazně rychleji než kolik činí lidský rychlostní rekord ve sprintu (hladce a bez překážek) – 12,19 m/s, tedy 43,90 km/h. Není proto divu, že kůň byl nejrychlejším „dopravním prostředkem“ za posledních několik tisíc let (až do první poloviny 19. století).

Odkaz: http://www.abc.net.au/science/articles/2008/08/21/2342407.htm

Neptačí dinosauři byli tvarově i velikostně nesmírně variabilní. Nejmenší z nich dosahovali zhruba velikosti vrabce, ti největší ale vykazovali až monstrózní rozměry. Hmotnost největších sauropodů se pohybovala kolem 100 tun, takže vážili jako celé stádo dnešních afrických slonů (Loxodonta africana), největších v současnosti žijících suchozemských tvorů. Nová studie se snaží vysvětlit vzrůst těchto gigantů prostými fyziologickými zákonitostmi, které pro ně měly být charakteristické. Sauropodi především nedokázali svoji potravu žvýkat. Přitom se však díky větším snůškám vajec a zjevnému tendování k teplokrevnosti (s čímž ovšem nesouhlasí všichni paleontologové) dokázali ve velkém počtu z malého právě vylíhnutého mláděte o váze v řádu několika kilogramů dostat za pouhých 20-30 let na desítky tisíc kilogramů. Autoři studie postulují svůj závěr, že dnešní krokodýli nedorůstají obřích rozměrů vzhledem ke své studenokrevnosti. Velcí savci zase nikdy nedorostou sauropody kvůli své pomalé reprodukční strategii a nutnosti žvýkat potravu. Sauropodi nepotřebovaly velké čelisti a svaly, které by je ovládaly – jejich hlava proto mohla zůstat malá a unesl ji i charakteristický dlouhý krk. Otázkou však zůstává, jak dokázali s tak relativně drobným kraniem pozřít dostatek potravy k uživení svých ohromných těl.

Odkaz: http://news.nationalgeographic.com/news/2008/10/081009-dinosaur-big.html