Narozeniny Roberta T. Bakkera

…aneb Jak se „jurský detektiv“ stal „otcem“ teplokrevnosti dinosaurů

Na stránkách tohoto blogu čas od času připomínám výročí narození či úmrtí některých významných osobností dějin geologických věd. Ve valné většině se přitom jedná o postavy již pěknou řádku let či celých desetiletí mrtvých. Pouze několik žijících osobností paleontologie patří svým významem (byť jde samozřejmě o relativní záležitost) do nejvyššího panteonu géniů této krásné vědy. Jak už mnozí z vás jistě správně tuší, jednou z takových osobností je také americký paleontolog a vizionář Robert T. Bakker (* 24. 3. 1945, Bergen County v New Jersey).

Bakker je dnes již bezmála legendární postavou kacířského paleontologa, kněze, učitele, ilustrátora, příležitostného komika, rebela mezi současnou odbornou veřejností a především – člověka, který se na přelomu 60. a 70. let podílel na vzniku takzvané dinosauří renesance. Sám Bakker se označuje výmluvnou zkratkou WGWB, což má znamenat White Guy With Beard („Bílý chlápek s bradkou“). V celém kontextu se Bakker vidí jako „prostě jen další bílý chlápek s bradkou, vykopávající v pustině dinosaury“. Jak si však povíme dále, Bakker představuje mnohem víc než jen to. Patří totiž ke generaci prvních „dinosauřích kacířů“, tedy paleontologů, kteří razantně smetli ze stolu zastaralé pojetí dinosaurů coby „evolučních omylů“ přírody. To platilo po dobu celých 150 let od popisu prvního dinosaura, neboli 5/6 celkové doby, kdy člověk o těchto zajímavých tvorech ví.

Jeho zájem o dinosaury odstartoval článek v časopise Life s datem 7. prosince 1953. Osmiletý Bakker byl dinosaury a jejich dávno zmizelým světem fascinován a již tehdy se rozhodl, že se tento intenzivní zájem přetaví do celoživotní vášně. V roce 1963 ukončil studium na střední škole v Ridgewoodu a nastoupil na Yale, kde byl jeho mentorem slavný vertebrátní paleontolog a nikoliv náhodou také jeden z prvních proponentů nového pohledu na dinosaury John H. Ostrom (1928-2005). Ten nasměroval zvídavého studenta správným směrem – Bakker si brzy osvojil představu dinosaurů jako rychlých, pohyblivých, inteligentních a teplokrevných obratlovců, zcela nepodobných těžkopádným monstrům z dřívějších rekonstrukcí. Jako talentovaný ilustrátor promítal své vize pohyblivých dinosaurů také do jejich grafického ztvárnění. Scéna byla tedy připravena a zapálený mladý vědec přišel na originální výzkumné metody, jak svou vizi prokázat.

První studii s tématem endotermie dinosaurů publikoval Bakker již jako třiadvacetiletý v roce 1968. V následujících letech své vývody zpřesňoval a hledal další argumenty na podporu novátorských teorií o metabolismu a fyziologiii dinosaurů. V rámci toho neváhal využít také poznatky z paleoekologie, paleohistologie či paleogeografie. V roce 1975 shrnul výsledky svého výzkumu v dnes již slavném článku Dinosaur Renaissance („Dinosauří renesance“) z dubnového čísla časopisu Scientific American. Dinosauří renesancí také nazýváme menší vědeckou revoluci, kterou v paleontologii Ostrom, Bakker a někteří další pokrokoví paleontologové podnítili. V článku přichází Bakker s devíti základními argumenty na podporu svého tvrzení o teplokrevnosti a vysoké rychlosti metabolismu dinosaurů. Více o tomto tématu lze najít například v tomto odkazu.

Jedním z vrcholů Bakkerova díla byla bezpochyby jeho úspěšná kniha Dinosaur Heresies („Dinosauří kacířství“) z roku 1986. Autor nenechával potenciálního čtenáře na pochybách v tom, že do paleontologie vstoupil svěží dech změny. Dosavadní tabu se Bakkerovou argumentací hroutila jako příslovečné domečky z karet. Dinosauři byli podle něho monofyletickou skupinou, sdílející jediného společného předka (s čímž by mnozí jeho předchůdci nesouhlasili); mnozí menší dinosauři byli podle něho „teplokrevní“ a na rozdíl od současných plazů nezávislí na teplotě okolního prostředí; byli velmi aktivní a obratní a dokázali žít také v polárních oblastech (což souvisí do značné míry s předchozím postulátem); pečovali o svá mláďata a jejich chování bylo velmi vyspělé a odpovídalo etologii dnešních velkých savců (což Bakker vysledoval ze sérií stop dinosauřích stád). V těchto bodech (podaných pochopitelně jen ve zkratce a zjednodušeně) se autor nemýlil a dalších zhruba dvacet let výzkumů jeho vývody posvětilo. Vždyť například i objev „opeřených“ dinosaurů předvídal již o desetiletí dříve, než k němu v čínském Liao-ningu skutečně došlo.

Na druhou stranu je však třeba konstatovat, že Robert T. Bakker je také poněkud kontroverzní postavou, která se občas nechává příliš unést svou fantazií. Známé jsou například jeho nadnesené výpočty pro rychlost běhu tyranosaura, které podle něho činí asi 65-80 km/h! To je zhruba dvojnásobek oproti všem dnes uznávaným výpočtům. Zajímavé je také Bakkerovo přesvědčení, že někteří sauropodi (jmenovitě rod Apatosaurus, který Bakker zatvrzele nazývá „Brontosaurus“ – validita tohoto taxonu je nicméně sporná) byli živorodí! Podle Bakkera tomu nasvědčuje šířka pánevních kostí u jedinců, které on sám považuje za samice. Nálezy četných skořápek sauropodích vajec a hnízd však živorodosti ani vejcoživorodosti těchto obřích živočichů příliš nenasvědčují. Nepochybně přehnaná je také Bakkerova představa o inteligenci a společenském životě některých dravých dinosaurů. Ten autor povyšuje na úroveň societ současných vlčích nebo lvích smeček. Pro tyto vývody však nemáme žádné hmatatelné fosilní doklady a na základě výzkumu velikosti mozkoven většiny dinosaurů nejsou tyto předpoklady příliš pravděpodobné.

Význam osobnosti Roberta T. Bakkera pro paleontologii konce 20. století je však zcela nezpochybnitelný (ostatně nedopouští se vizionáři a géniové také velkých a slavných omylů)? Jeho zřejmě nejznámějším dílem, psaným pro laickou veřejnost, je román Raptor Red („Červený raptor“) z roku 1995. V tomto zdařilém fiktivním díle sledujeme život jedné samice utahraptora, obřího srpodrápého teropoda, příbuzného například populárnímu velociraptorovi z Jurského parku. Kniha vyšla v českém překladu v roce 2000 a je nepochybně podnětným čtením pro každého zvídavého laika. Z dalších Bakkerových úspěchů a aktivit lze uvést například jeho účast na natáčení již zmíněného snímku Jurský park v roli odborného poradce (ve druhém díle se dokonce objevuje jeho karikatura – „Dr. Burke“, jehož osudem je pobyt v žaludku tyrannosaura). Bakker také objevil první doklad o mateřské péči dinosaurů v hnízdě velkého svrchnojurského teropoda allosaura. Zatímco těžiště jeho práce se dnes nachází ve Wyomingu (USA), při svém výzkumu chování a ekologie dinosaurů procestoval tak daleké země, jako jsou Mongolsko nebo Jihoafrická republika.

Robert T. Bakker se dnes dožívá 64. narozenin. Můžeme tak směle konstatovat, že již několik desítek let patří k nejlepším popularizátorům paleontologie ve Spojených státech a prostřednictvím svých knih a dokumentů i na celém světě. Mezi kontroverzní aspekty jeho osobnosti patří také fakt, že je kreacionistou (aktivním hodnostářem pentekostalismu – letničního hnutí), proto bývá svými tzv. „erudovanějšími“ kolegy mnohdy zatracován. Jeho přínos pro pochopení skutečné podstaty úspěšné existence neptačích dinosaurů je však nezpochybnitelný. So Happy Birthday To You, Mr. Bakker.

 ———

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Robert_T._Bakker (en)

http://cs.wikipedia.org/wiki/Robert_T._Bakker (cz)

http://en.wikipedia.org/wiki/Physiology_of_dinosaurs (en)

http://cs.wikipedia.org/wiki/Pentekostalismus (cz)

http://www.cartage.org.lb/en/themes/biographies/MainBiographies/B/Bakker/1.html (en)

http://www.prehistoricplanet.com/features/index.php?id=26 (en)

http://scienceblogs.com/laelaps/2008/04/paleontological_profiles_rober.php (en)

http://www.hmns.org/exhibits/curators/bob_bakker.asp (en)

Autorský dovětek: O Bakkerovi, dinosauří renesanci a mnoha dalších zajímavostech se případní zájemci dočtou také v mé nové knize Úžasný svět dinosaurů (nakl. Triton, Praha 2009), která bude publikována v průběhu příštího měsíce.

 ———