Půlstoletí tyranosauří baletky

…aneb Výročí formálního popisu druhu Alioramus remotus

Právě před padesáti lety, tedy v roce 1976, byl formálně popsán první zástupce zvláštní vývojové linie tyranosauridních teropodů alioraminů (tribus Alioramini), tedy mongolský druh Alioramus remotus.[1] Typový exemplář tohoto středně velkého teropoda nese označení PIN 3141/1 a jedná se o částečně dochovanou lebku a tři metatarzální kosti patřící stejnému jedinci. Fosilie byla objevena na lokalitě Nogon-Tsav (Bajanchongorský ajmag v jižně-centrálním Mongolsku) sovětsko-mongolskou expedicí, která tuto lokalitu prozkoumala v letech 1969 až 1971 a následně 1973. Zkameněliny náležely k proslulému geologickému souvrství Nemegt, představující velkou záplavovou nížinu, která se na území této části Mongolska rozprostírala v době před asi 72 až 67 miliony let (geologický věk maastricht, nejpozdnější křída).[2] Ve zmíněném roce 1976 nového tyranosaurida formálně popsal sovětský paleontolog Sergej Kurzanov. Ten si povšiml mnoha vývojově primitivních znaků na jeho lebce i jejího celkově neobvyklého tvaru (nízký profil, hrbolky na čenichu) a správně usoudil, že se muselo jednat o zástupce odlišné vývojové skupiny, než kterou reprezentoval například jeho mnohem větší a robustnější současník druhu Tarbosaurus bataar. Proto zvolil rodové jméno Alioramus, což doslova znamená „jiná (vývojová) větev“ a navíc ještě druhové jméno remotus, tedy „vzdálená“. Lebka druhu A. remotus byla dlouhá pouhých 45 cm a celková délka jeho těla tak při hmotnosti asi 400 až 700 kg činila přibližně 5 až 6 metrů.[3] Vzhledem k velmi štíhlé stavbě jeho těla můžeme usuzovat, že se jednalo o lovce menší a štíhlejší kořisti, představující rovněž rychle běhající a mrštné živočichy. Zatímco mnohem větší a těžší tarbosauři se specializovali na lov velké a relativně pomalé kořisti – zejména kachnozobé dinosaury – alioramové lovili menší a rychlejší dinosaury i jiné obratlovce schopné rychlých změn směru při běhu, které dokázali chytit a udolat.

———

———

Přímo si tak potravně nekonkurovali, ačkoliv tarbosauři snad mohli občas alioramy odhánět od jejich kořisti a naopak alioramové si nejspíš příležitostně pochutnávali na zbytcích od hostiny tarbosaurů. Podob interakcí mezi těmito dvěma rody tyranosauridních teropodů mohlo být samozřejmě ještě mnohem více, podobně jako je tomu dnes například u lvů a hyen. V roce 2009 byl opět ze sedimentů geologického souvrství Nemegt v Mongolsku formálně popsán další druh tohoto rodu, Alioramus altai.[4] Fosilie tohoto druhu byly objeveny v roce 2001 v lokalitě Tsagan Chušu a typový exemplář IGM 100/1844 představuje nekompletní kostru s poměrně dobře dochovanou lebkou. Druhové jméno teropoda, jak je poměrně zřejmé, odkazuje k pohoří Altaj v centrální části Asie. Typový exemplář druhu A. altai byl o trochu menší než u typového druhu A. remotus – jeho délka byla odhadnuta asi na rovných 5 metrů a hmotnost přibližně na 385 kg (ve stejné práci jsou pro druh A. remotus odhadovány údaje 5,5 metru a 500 kg, resp.).[5] Nelze ale vyloučit možnost, že se v obou případech mohlo jednat o subadultní a plně nedorostlé exempláře – takže starší odrostlejší jedinci mohli být ještě o poznání větší. Dnes každopádně řadíme oba známé druhy rodu Alioramus (tedy A. remotus i A. altai) spolu s čínským druhem Qianzhousaurus sinensis, formálně popsaným v roce 2014, do tribu Alioramini. Tato vývojová skupina evolučně pokročilých tyranosauridů se nejspíš specializovala na lov štíhlé a rychlé kořisti menších rozměrů, proto jsou sami velmi gracilně stavěnými, dlouhonohými formami s relativně úzkými lebkami a čelistmi. Síla jejich čelistního stisku byla výrazně menší než u tyranosaurinů (ostatně neměli ani anatomické přizpůsobení lebky pro odolávání enormnímu tlaku), dosahovali délky v rozmezí asi 5 až 7 metrů a žili v posledních několika milionech let křídové periody (pozdní věk maastricht, asi před 70 až 66 miliony let) na území dnešní východní Asie.[6] Je ale možné, že budou v budoucnu objeveni i jinde nebo v ještě o trochu starších horninách.

———

———

Zmíněný čínský alioramin Qianzhousaurus sinensis byl objeven na území městské prefektury Kan-čou v provincii Ťian-si na jihovýchodě Číny. Fosilie nekompletně dochované kostry tohoto středně velkého teropoda byly objeveny v létě roku 2010 v sedimentech geologického souvrství Nan-siung a jejich stáří činí 67 až 66 milionů let. Teropod, jehož rodové jméno se dá do češtiny přepsat jako „ještěr z Čchien-čou“ (což je starší jméno pro oblast Kan-čou), byl poněkud větší než dosud objevení zástupci rodu Alioramus. Jeho délka činila podle umírněných odhadů asi 6,3 metru, výška hřbetu asi 2 až 2,2 metru a hmotnost zhruba 750 až 760 kg. Podle jiných odhadů však mohl být Qianzhousaurus dlouhý asi 7,5 až 9 metrů a vážil by výrazně přes jednu tunu.[7] Stehenní kost dlouhá 70 cm a holenní kost dlouhá 76 cm ukazují, že se jednalo o velmi rychlého běžce s relativně dlouhýma a zároveň velmi silnýma nohama. Podobně rychlým predátorem byl pak nepochybně i mongolský Alioramus. Výzkum fosilií alioraminů ukázal, že neprocházeli druhou fází ontogenetické proměny (sekundární metamorfózou), která z ostatních tyranosauridů dělala robustněji stavěné dravce s mohutnou lebkou a schopností drtit kosti své kořisti. Místo toho si alioramini podrželi své juvenilní anatomické znaky v podobě velmi štíhlého těla a zároveň schopností rychlého a vytrvalého pohybu. Nepochybně se přitom jednalo o adaptaci pro lov rychlé a mrštné kořisti, jak již bylo dříve uvedeno.[8] Stejně jako tribus Tyrannosaurini i tribus Alioramini představoval vysoce specializované a vývojově pokročilé tyranosauridní teropody, kteří žili až v posledních milionech let křídové periody a patřili tak k vůbec nejmladším známým neptačím dinosaurům.[9] Jedním z nich byl i pozoruhodný „longirostrinní“ rod Alioramus, od jehož formálního popisu si právě letos připomínáme kulaté půlstoletí.

———

———

Short Summary in English: Alioramus is a genus of smaller-sized tyrannosaurid theropod dinosaurs from the Late Cretaceous period of Mongolia. It currently contains two species. The type species, A. remotus is known from a partial skull and three foot bones recovered from the Mongolian Nemegt Formation, which was deposited some 70 million years ago in a humid floodplain. These remains were named and described by Soviet paleontologist Sergei Kurzanov in 1976, 50 years ago.

———

———

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Alioramus

https://www.prehistoric-wildlife.com/species/alioramus/

https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_a/alioramus.php

https://www.smithsonianmag.com/science-nature/alioramus-altai-a-new-multi-horned-tyrant-54512057/

https://www.mindat.org/taxon-4822623.html

———

[1] Kurzanov, S. M. (1976). A new carnosaur from the Late Cretaceous of Nogon-Tsav, Mongolia (PDF). The Joint Soviet-Mongolian Paleontological Expedition Transactions. 3: 93–104.

[2] Owocki, K.; et al. (2020). Diet preferences and climate inferred from oxygen and carbon isotopes of tooth enamel of Tarbosaurus bataar (Nemegt Formation, Upper Cretaceous, Mongolia). Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 537: 109190.

[3] Currie, P. J. (2000). Theropods from the Cretaceous of Mongolia. The Age of Dinosaurs in Russia and Mongolia. Cambridge: Cambridge University Press. pp. 434–455.

[4] Brusatte, S. L.; et al. (2009). A long-snouted, multihorned tyrannosaurid from the Late Cretaceous of Mongolia. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 106 (41): 17261–17266.

[5] Molina-Pérez, R.; Larramendi, A. (2016). Récords y curiosidades de los dinosaurios Terópodos y otros dinosauromorfos. Spain: Larousse. p. 266.

[6] Lü; J.; et al. (2014). A new clade of Asian Late Cretaceous long-snouted tyrannosaurids. Nature Communications. 5 (3788): 3788.

[7] Xing, L.; et al. (2019). A probable tyrannosaurid track from the Upper Cretaceous of southern China. Science Bulletin. 64 (16): 1136–1139.

[8] Foster, W.; et al. (2022). The cranial anatomy of the long-snouted tyrannosaurid dinosaur Qianzhousaurus sinensis from the Upper Cretaceous of China. Journal of Vertebrate Paleontology. 41 (4): e1999251.

[9] Rowe, A. J.; Rayfield, E. J. (2024). Morphological evolution and functional consequences of giantism in tyrannosauroid dinosaurs. iScience. 27 (9): 110679.

———