„Jezevec“ požírající dinosaury

…aneb první náznak daleké budoucnosti ve spodnokřídové Číně

Až zhruba do počátku minulého století panovala domněnka, že savci se jako „nesporně dokonalejší“ tvorové objevili až po vyhynutí dinosaurů na počátku kenozoika. Toto období ve znamení posledních 65,5 milionu let existence Země představovalo počátek skutečného „novověku“ života. Skupina obratlovců, do které patříme i my lidé, měla v myslích vědců osídlit až tyto nové ekosystémy, zbavené „neživotaschopných“ plazích monster. Teprve postupem doby byly objeveny nezpochybnitelné savčí fosilie také z druhohorních vrstev. Brzy bylo jasné, že primitivní savci byli současníky dinosaurů. Dnes již dokonce víme, že savci nejenom sdíleli ekosystémy s neptačími dinosaury, ale objevili se dokonce i v téměř stejné době. Zkameněliny nejstarších nepochybných savců byly totiž objeveny již ve svrchnotriasových vrstvách (starých asi 220-205 milionů let).

Savci tedy žili téměř po celou dobu existence neptačích dinosaurů a co je nepochybně zajímavé – v ekologické konkurenci s nimi zpočátku úspěšní nebyli. Přežívali celých zhruba 150 milionů let v podobě drobných tvorů, dosahujících velikosti kočky (s výjimkou několika křídových rodů, o nichž bude řeč dále). Drobní savci nemohli dinosaurům velikostních kategorií vrabce až panelového domu konkurovat v denní době, proto se zřejmě brzy specializovali na soumračný a noční život. Ve dne se nejspíše skrývali v norách a dutinách stromů. Často se v této souvislosti objevuje názor, že neschopnost rozeznávat barvy u mnoha dnešních savců byla způsobena právě dlouhodobou koevolucí v pevninských ekosystémech obývaných dinosaury. Tato myšlenka jistě není neopodstatněná, vždyť celé dvě třetiny délky savčí existence spadají do doby „vlády dinosaurů“. Je také bezmála jisté, že menší draví dinosauři vytvořili formy, specializované právě na lov savců a jiných drobných obratlovců. Savci byli v druhohorním světě pouhými poddanými skutečných „panovníků“ – neptačích dinosaurů.

Dnes víme, že koncem křídového období, kdy se věk dinosaurů blížil ke svému konci, se savci poněkud morfologicky diverzifikovali, až do počátku třetihor však nešlo o nikterak výraznou adaptivní radiaci. V úvahu tedy nepřipadá ani možnost, že by dávní savci stáli za stále záhadným vyhynutím do té doby dominantních plazů. Mezozoičtí savci zkrátka dohráli svoji podřízenou roli až do samotného konce na přelomu křídy a třetihor. Přesto můžeme jmenovat přinejmenším jednu výjimku, která v tomto případě spíše potvrzuje pravidlo. Tato výjimka pochází z území dnešní severovýchodní Číny a její stáří se pohybuje kolem 130 milionů let.

Onou výjimkou je zřejmě největší dnes známý druhohorní savec, jehož objev byl oznámen počátkem roku 2005. Repenomamus giganticus byl v době svého objevu již druhým známým druhem tohoto rodu, poprvé popsaného jako R. robustus o pět let dříve. V obou případech se jedná o zástupce fauny proslulých sedimentů formace Yixian v čínské provincii Liao-ning, známých také objevy opeřených dinosaurů (např. Microraptor, Sinornithosaurus, Caudipteryx nebo Mei). Zajímavý je v této souvislosti především velikostní aspekt repenomama – byl zřejmě objemnější než všichni tito zmínění teropodi!

Nepředstavujme si však zvíře o velikosti býka nebo třeba hrocha – dinosauří opeřenci byli v průměru velmi drobnými obratlovci. Vždyť i nejdelší dosud známý opeřený dinosaurus měřil na délku pouhých 237 cm (kompsognatid Sinocalliopteryx gigas). R. giganticus byl však skutečným gigantem mezi druhohorními savci, obvykle jen ve velikostní kategorii rejska až potkana. Jeho délka přesahovala 1 metr (u studovaného jedince měřila lebka 16 cm, tělo 52 cm a dochovaná část ocasu 36 cm) a hmotnost je odhadována v rozmezí 12 až 14 kilogramů! R. robustus byl zřejmě podstatně menší, neboť délka tohoto druhu nepřesahovala 50 cm a hmotnost činila asi 4-6 kg. Přesto i menší z obou druhů překonával svými rozměry řekněme 90% druhohorních příslušníků třídy Mammalia. Tyto zjištěné skutečnosti jsou pak velmi zajímavé především z hlediska paleoekologie. Dosud se totiž předpokládalo, že veškeré suchozemské niky pro obratlovce ve velikostní kategorii od 1 metru vyplňovali pouze dinosauři a zástupci jiných skupin plazů. Savci měli být v drtivé většině pouze drobnými nočními hmyzožravci.

Největší překvapení však paleontologům přineslo zjištění, že v břišní dutině zástupce druhu R. robustus se nachází pozůstatky mláděte psitakosaura, tedy malého ptakopánvého dinosaura! Byla tak potvrzena dosud jen předpokládaná možnost, že někteří draví savci se mohli přímo živit také malými dinosaury (již v roce 1992 byl z Mongolska popsán malý teropod rodu Archaeornithoides, jehož fosílie nesou známky možného okusu savců, jako bylo Deltatheridium). V obou případech však zůstává nejisté, zda šlo o predaci živých objektů nebo jen pojídání zdechlin. Jisté je, že přinejmenším čínský cvalík dostatečným fyzickým potenciálem k ulovení dinosauřího mláděte disponoval.

Senzačnímu zjištění se dostalo očekávaného ohlasu v médiích a o repenomamovi byla publikována nejedna odborná i populární stať. Ze všech informací, které o tomto dávném savci máme, lze usuzovat na způsob jeho života. Šlo pravděpodobně o pomalého a nepříliš svižného lovce, který zřejmě využíval momentu překvapení a útočil ze skrytých pozic ve spodním vegetačním patře. Jeho končetiny jsou totiž proporcionálně krátké a plantigrádní (našlapoval na celé chodidlo). Je dokonce možné, že tito robustní tvorové velikosti jezevce byli specializovanými mrchožrouty. Většina paleontologů předpokládá, že celkovým vzhledem i způsobem života připomínal repenomamus dnešního dravého vačnatce ďábla medvědovitého (Sarcophilus harrisii) z Tasmánie.

Repenomamus žil v období spodní křídy a byl zástupcem řádu Triconodonta, dnes již zcela vyhynulé skupiny dávných savců výlučně z období druhohor. Zmíněné dva druhy tohoto rodu jsou dosud jedinými zástupci čeledi Repenomamidae, která byla ustavena již s popisem prvního druhu (R. robustus) v roce 2000. Objevy velkých druhohorních savců jsou velmi vzácné, přesto dnes víme přinejmenším o dvou možných soupeřích čínského „přeborníka“. Jedním je bezpochyby ptakořitný savec Kollikodon ritchiei z Austrálie, příbuzný dnešním ptakopyskům. Žil zhruba před 100 miliony let, jeho rozměry však nelze dostatečně přesně odhadnout, neboť je znám pouze podle skrovné části dentice (stoličky o délce kolem 5,5 mm). Zhruba stejných rozměrů jako repenomamus mohly dosáhnout také rody Schowalteria, Bubodens nebo Didelphodon. Zda si tito druhohorní „jezevci“ troufli také na dinosaury, však zůstává nezodpovězenou otázkou.

Odkazy:

http://news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/4165973.stm (zpráva o objevu savčího „dinožrouta“ z roku 2005)

http://en.wikipedia.org/wiki/Repenomamus

http://en.wikipedia.org/wiki/Kollikodon

http://en.wikipedia.org/wiki/Archaeornithoides

http://en.wikipedia.org/wiki/Psittacosaurus