Zkamenělá bonanza dálného jihu

…aneb Jak je na tom s dinosaury Jižní Amerika

V minulém článku jsem se zaměřil na ryze „evropské“ dinosaury. V samotném textu však bylo naznačeno, že skutečnými perlami dinosauřího fosilního záznamu se mohou chlubit především jiné kontinenty. Jedním z nich je bezpochyby Jižní Amerika a na jejím území zejména „fosilní pokladnice“ Argentina. Argentinští dinosauři jsou pojmem, který již od počátku 90. let doslova hýbe světem paleontologických nadšenců a odborníků. Přestože pozůstatky dinosaurů jsou známé například také z Brazílie (18 rodů), Uruguaye (4) nebo Chile (1), Argentina je v tomto ohledu zcela nedostižná. Dnes je dokonce třetí zemí na světě v počtu popsaných validních rodů dinosaurů (za Čínou a USA, které však mají několikanásobně větší rozlohu). Počet popsaných rodů neptačích dinosaurů z Argentiny se již dnes pohybuje kolem 80, přitom mnoho dalších ještě na své objevení teprve čeká…

———

Jedním z nejvýznamnějších objevů poslední doby je bezpochyby také vývojově nejstarší známý sauropodomorf druhu Panphagia protos. Drobný dinosaurus byl popsán v letošním roce z argentinské formace Ischigualasto a jeho stáří činí asi 228 milionů let. Převzato z Public Library of Science journal, licence Creative Commons Attribution 2.5 z Wikipedie.

Jihoameričtí dinosauři jsou v mnoha ohledech fascinující. Někteří byli úžasně velcí a právě odtud známe vůbec největší poněkud lépe rozeznané sauropody, zároveň však také teropody. Některé další formy jsou poměrně ojedinělé a nemají téměř žádné ekvivalenty na území druhohorních severních kontinentů. Vůbec nejpodstatnější je však fakt, že Jižní Amerika byla nejspíše kolébkou úplně prvních dinosaurů. Přestože v době jejich vzniku v období středního triasu (asi před 235-225 m. l.) byly ještě všechny kontinenty spojeny v jednu obří pevninskou masu (Pangeu), právě v její jihozápadní části se ve fosilním záznamu rýsují ancestrální formy v podobě dinosauromorfů a následně i pravých dinosaurů (často zmiňované rody jsou Eoraptor, Herrerasaurus nebo Staurikosaurus). Z nejstarších nám známých ptakopánvých dinosaurů je obvykle uváděn Pisanosaurus, dávnými formami sauropodomorfů zase mohla být Panphagia či Saturnalia. Budoucí vládci pevnin jurské a křídové doby se objevují právě zde a teprve později přechází „suchou nohou“ také do jiných částí ještě kompaktní „Všezemě“.

Po rozpadu Pangey se Jižní Amerika stala západní součástí pevninské masy jižní polokoule, zvané Gondwana. V období křídy pak došlo také k oddělení samotné Jižní Ameriky od dalších jižních kontinentů (Afriky + Indie, Antarktidy a Austrálie) a zde žijící dinosauři se začali vyvíjet vlastní, poměrně specifickou cestou. Na izolovaném kontinentě, obklopeném z obou stran oceánem, pak vznikaly nové formy téměř endemických dinosaurů, často poměrně bizarních proporcí a tvarů. Tyto endemické formy byly zkrátka jakýmisi „australskými vačnatci“ své doby.

Příběh jihoamerických dinosauřích populací je ovšem také příběhem přežívání. Koncem jurské periody (zhruba před 150 miliony let) byl svět z velké části obýván dlouhokrkými sauropody, menšími i středně velkými formami ornitopodů a mnoha skupinami dravých teropodů. Počátkem křídového období však značná část těchto původních forem na severních kontinentech vyhynula nebo se jejich biodiverzita alespoň nápadně snížila. V Jižní Americe však vývoj mnoha těchto linií pokračoval a po další miliony let se zde nadále uplatňoval jejich dosud nevyčerpaný evoluční potenciál. S trochou nadsázky lze konstatovat, že titanosaurní sauropodi, abelisauridi nebo třeba hypsilofodontidi jako byla Gasparinisaura jsou právě pokračováním těchto svrchnojurských evolučních linií. Jde tedy o jakési „moderní“ křídové obdoby „starých“ jurských forem z území Severní Ameriky a Eurasie.

———

 ———

A jaké že jsou tedy ony paleontologické „klenoty“ zdejších druhohorních vrstev? Na dinosaurech nás nepochybně fascinuje především jejich ohromná velikost, proto se zastavme nejdříve u tohoto aspektu. Jižní Amerika se totiž může pochlubit největšími (poněkud lépe známými) suchozemskými živočichy vůbec – titanosaurními sauropody, jako byl již notoricky známý Argentinosaurus huinculensis, podstatně mladší Puertasaurus reuili nebo dnes vůbec nejlépe prostudovaný (protože nejkompletnější) obří sauropod Futalognkosaurus dukei. Všichni tito megasauropodi zřejmě zaživa přesáhli délku 30 metrů a jejich hmotnost se pohybovala v rámci mezidruhové velikostní variace v rozmezí 60-90 tun. U argentinosaura snad mohla za určitých podmínek hmotnost přesáhnout i „magických“ sto tun. Pro srovnání zde uvádím, že obří brachiosaurus (jehož fantastickou kostru je možné shlédnout v berlínském Humboldtově muzeu) vážil zaživa zřejmě „jen“ kolem 35 až 50 tun. Dalšími jihoamerickými giganty byli také Antarctosaurus a Argyrosaurus.

Co se týče obřích teropodů, má Argentina rovněž co nabídnout. Karcharodontosauridi (doslova „ještěři se žraločími zuby“) byli velcí teropodi, dominující na jižních kontinentech zejména v období spodní křídy. Zřejmě největším z nich (a s výjimkou severoafrického spinosaura největším známým teropodem vůbec) byl Giganotosaurus carolinii, jehož délka zřejmě přesáhla 13 metrů a hmotnost 8 tun. Jen lebka samotná měřila až dechberoucích 195 cm. Dalšími giganty v pořadníku byly druhy Mapusaurus roseae a Tyrannotitan chubutensis, dosahující srovnatelných rozměrů. Jak se navíc ukázalo, tito obří predátoři lovili často ve smečkách (viz článek ze 17. 3.). Scéna, kdy se několik jedinců mapusaura vrhá na obřího, i když zesláblého jedince argentinosaura, odděleného od zbytku stáda, musela být bezpochyby neuvěřitelnou podívanou.

Z dalších jihoamerických dinosaurů nelze nezmínit abelisauridní teropody, kteří do značné míry nahradili karcharodontosauridy ve svrchní křídě. Nejznámějším zástupcem skupiny je zřejmě Carnotaurus sastrei, unikátní také zachovanými otisky kůže. Tento druh je v současnosti jediným dinosaurem, jehož kostra je umístěna v trvalé expozici na našem území (Chlupáčovo muzeum historie Země v Praze). Mezi teropody se vyjímá také Aerosteon riocoloradensis, dosud nejistě taxonomicky zařazený druh s kostmi silně pneumatizovanými a zaživa vyplněnými vzdušnými vaky (v tom ovšem nebyl výjimkou). Nedávno objevený Austroraptor cabazai byl zase s délkou přes 5 metrů druhým největším z dnes známých dromeosauridů. Mezi ty patří také bizarní „ptačí“ formy jako Unenlagia či Buitreraptor. Ze spinosauridů je možné uvést brazilský druh Irritator challengeri (a Angaturama limai, která je však nejspíš stejným dinosaurem).

Velmi podivným sauropodem byl rod Amargasaurus s netypickými trnovitými výběžky obratlů a doslova „tyreoforani“ (obrnění dinosauři) mezi sauropody – Agustinia s vertikálními bodci na hřetní části těla i Saltasaurus s osteodermy, kryjícími jeho hřbet a boky (ostatně nebyl v tomto ohledu jediným titanosaurem). Právě středně velcí jihoameričtí (a evropští) sauropodi byli v těchto inovacích nedostižnými přeborníky. Z prosauropodů je třeba zmínit známý svrchnotriasový rod Riojasaurus, který byl jedním z prvních opravdu velkých dinosaurů. Galerii bizarních jihoamerických sauropodů uzavírá dikreosaurid Brachytrachelopan mesai, který se jako jediný příslušník celé skupiny pyšní krkem kratším, než činí délka jeho hřbetu.

———

 ———

V druhohorní Jižní Americe pochopitelně nežili jen plazopánví sauropodomorfové a teropodi, i když jejich pozůstatky zde značně převažují. Známe však odtud také ojedinělé pozůstatky hadrosauridů (rody Kritosaurus nebo Secernosaurus) a menších ornitopodů (Anabisetia, již zmíněná Gasparinisaura, Notohypsilophodon, Talenkauen ad.). Vzhledem k ohromnému množství cenných fosilních pozůstatků v Patagonii je tato oblast cílem paleontologických expedic z celého světa. Argentina si již také vychovala novou generaci svých vědeckých špiček, z nichž dnes dominují jména jako Fernando Novas či Rodolfo Coria. Jižní Amerika je skutečným rájem dinosauří paleontologie a jak se zdá, tato pokladnice ještě zdaleka neotevřela své víko dokořán. Máme se tedy jistě na co těšit i v dalších desetiletích tohoto století.

———

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_South_American_dinosaurs (Seznam všech aktuálně známých rodů jihoamerických neptačích dinosaurů, aj)

http://www.welcomeargentina.com/paleontologia/index_i.html (Informace o argentinské paleontologii, aj)

http://www.interpatagonia.com/paleontologia/hallazgos_i.html (Informace o patagonských dinosaurech, aj)

http://www.natur.cuni.cz/ugp/main/chmhz/ (Web Chlupáčova muzea historie Země, cz)

Socha, V.: Úžasný svět dinosaurů, Triton, Praha 2009 (ISBN 978-80-7387-276-2)

———