První den v Montaně a jedno slavné výročí

….aneb jak je ten svět malý

Hello, guys!“ slyším v letištní hale, krátce po příletu do Billings. Cesta do počtem obyvatel největšího města v Montaně byla vyčerpávající a tak nejdřív o žádnou konverzaci příliš nestojíme. Korpulentní paní v růžovém kompletu je ale neodbytná. Pomalu se k nám šine a zadýchaným hlasem pokračuje (pouze anglicky, dovolím si již přeložit): „Slyšela jsem vás mluvit. Nejste náhodou z Čech?“ Všichni přisvědčujeme a paní spokojeně pokyvuje hlavou. Její rodiče prý byli také z Čech, vlastně Československa, jak jinak. Její snacha je navíc národností Slovenka. Jak je ten svět malý, pomyslíme si. Uletěli jsme dobrých 10 000 kilometrů a první osoba, na kterou v Montaně narazíme, je v podstatě krajanka. Není čas se dlouho vybavovat, paní nám tedy popřeje „happy digging“ a už míříme i s těžkou bagáží k východu z letiště. Vyzvednout nás přijel Ital Alessandro, opálený statný mladík s kovbojským kloboukem a nezměrnou dávkou optimismu. Venku už čeká přistavený masivní truck „Super Duty“, ve kterém se budeme vozit na lokality ještě mnohokrát. Těžké batohy a tašky hážeme na rozměrnou zadní korbu. Na té už se muselo vozit hodně zkamenělin v sádrových obalech, napadá mě. Na boku u předních dveří se skví kulaté logo Museum of the Rockies s lebkou tyranosaura uprostřed. Ano, jsme tu správně. V zemi T. rexe, Coca-coly a někdy také splněného životního snu. My však toužíme jen po tom prvním, jen proto jsme tady. Je právě 28. 6. kolem 23 hodiny večer a naše cesta po stopách posledních neptačích dinosaurů právě začíná…

 

Jirka, Jakub, Julian, jag, Vladimir, Jared och Daniel. Det är många européer här.
Společná fotografie části týmu z paleontologického terénního tábora u Snap Creek (11. 7. 2009). Zleva Jirka, Jakub (oba CZE), Julian (USA), Jens (SWE), autor blogu (CZE), Jarred (USA) a Daniel (CZE). Fotografie převzata z webu Jense Magnussona (http://jensgoestousa.bloggsida.se/).

 

Další zážitky z Montany budou následovat v budoucích příspěvcích. Dovolím si také připomenout jedno neuvěřitelné výročí, jehož dosah lidstvo jako celek dosud zcela neoceňuje. Je to teprve 40 let od chvíle, kdy se lidská bytost poprvé prošla po jiném vesmírném tělese. Mise Apollo 11 byla završena právě 21. 7. 1969 v brzkých ranních hodinách našeho času, když po 4 miliardách let vývoje organického života poprvé stanula biologická entita na jiném vesmírném objektu a živá se vrátila zpět na mateřskou planetu. Tímto poněkud komplikovaným vývodem určitě nechci zesměšňovat či bagatelizovat onu úžasnou událost, ba právě naopak. Chci vyzvednout její kolosálnost ve zcela syrových faktech. Snad se na Měsíc jednoho dne vrátíme, jak nám dnes slibují nejen Američané, nýbrž již také Evropané, Číňané a Japonci. Bude-li to ještě za našeho života, pak tím lépe…

 

Odkazy:

http://jensgoestousa.bloggsida.se/ (Jensův blog)

http://cs.wikipedia.org/wiki/Apollo_11 (informace o misi Apollo 11 na české Wikipedii)

 

Leave a Comment

Filed under Na cestách, Něco o autorovi, Výročí a ohlédnutí, Ze života

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *