Setkání s paleontologickou celebritou

….aneb Když potkáte na louce živoucí legendu

Vážení a milí čtenáři dinosauřího blogu, jsem tu s další retrospektivní reportáží z Montany. Tentokrát jde o ryze speciální příležitost – týká se totiž našeho pobytu v kempu u Fort Pecku s datem 3. července. Tehdy jsem měl možnost osobně poznat a pohovořit si s jedním z nejpopulárnějších paleontologů současnosti, kurátorem paleontologického oddělení Museum of the Rockies a odborným poradcem při natáčení všech Jurských parků – Johnem R. (Jackem) Hornerem (*15. 6. 1946). Právě na osobě Hornera založil Michael Crichton svoji představu románového Alana Granta v Jurském parku.

Setkání s osobou, která se ještě za svého života stala ve svém oboru legendou, je vždy úžasným zážitkem. Pokud jde navíc o někoho, kdo vynikl v oboru vám blízkému, je to okamžik o to cennější a památnější. Dnes třiašedesátiletý paleontolog napsal již několik úspěšných knih o dinosaurech a kuriózně to byly právě tyto knihy (Dinosaur Lives, How to Build a Dinosaur, Dinosaurs Under the Big Sky ad.) které jsme v paleontologickém táboře Snap Creek po večerech s gustem četli. Zmíněná literatura k volnému zapůjčení byla umístěna v centrálním traileru a sloužila jako návod a snad i inspirace pro obvykle namáhavou práci v terénu.

Horner objevil svoji první zkamenělinu ve věku osmi let na pozemcích svého otce u města Shelby v Montaně. Zájem o přírodní exponáty a zajímavosti ho provázel celý život, právě v té době však zahořel pro sbírání zkamenělin. Přestože jeho první fosílie nepocházela paradoxně z dinosaura (nýbrž z křídového mořského plaza), právě dinosauři se stali hlavním objektem zájmu, ba přímo celoživotním osudem Jacka Hornera. Dnes je pokládán za jednu z ikon státu Montana, neboť zde prožil celý život a právě díky němu se mnohé nálezy z tohoto severozápadního amerického státu celosvětově proslavily. Kromě mnoha exemplářů tyranosaura ze souvrství Hell Creek jsou to především hnízda a hnízdní kolonie kachnozobého dinosaura rodu Maiasaura ze souvrství Two Medicine, které Horner objevil pro paleontologii. Jako první tak koncem 70. let upozornil na významné aspekty sociálního a reprodukčního chování neptačích dinosaurů. Stejně významný je také jeho výzkum růstu dinosaurů, neboť díky neúnavné, celá desetiletí zahrnující práci Hornera a jeho kolegů bychom dnes neměli k dispozici růstové série těchto dávno vyhynulých tvorů (především hadrosauridi rodů Maiasaura a Hypacrosaurus a populární ceratopsid Triceratops). V současnosti se Jack Horner orientuje také na vývojovou biologii a otázku zachování biologických molekul ve fosíliích (v tomto směru spolupracuje především s Mary Higby Schweitzerovou ze Státní Univerzity v Severní Karolíně).

Paleontolog, který válku ve Vietnamu prožil po dvě léta jako pilot zdravotnické helikoptéry (U.S. Marine Corps), miluje létání dodnes. Během mého pobytu v táboře kolovaly zvěsti, že má Horner jako již mnohokrát přiletět helikoptérou na obhlídku lokalit. Bohužel jsem se této zajímavé události osobně nedočkal, nicméně představu mám poměrně plastickou. Neumím si sice tohoto bodrého paleontologa vybavit přímo za kniplem, jinak mi ale helikoptéry (kterými jsou občas transportovány fosílie ze špatně dostupného terénu) k jeho osobě dobře pasují. Muž, který v kariéře publikoval již přes 100 odborných statí, 6 populárně-naučných knih a nespočet článků, má zkrátka mnoho tváří.

Toho dne v předvečer snad největšího amerického svátku Dne Nezávislosti se v kempu objevil červený truck s karavanem, nesoucí značku s nápisem J-Rex. Netrvalo dlouho a objevil se také sám majitel – údajně největší znalec geologických poměrů Montany na světě. Svoje schopnosti práce v terénu potvrdil hned druhý den ráno, kdy po letmé obchůzce lokalitou objevil část lebky juvenilního triceratopse. Kolem zkameněliny předtím prošlo nejméně několik lidí a nikdo jiný si jí nepovšiml. I tak se tedy projevuje erudice a dlouholetá zkušenost. Žádný z nás čtyř exotických Čechů si pochopitelně nechtěl nechat ujít příležitost, setkat se s panem Hornerem a vyfotit se s ním. Když se tedy konečně uvolnil prostor, zabíraný nejprve několika americkými novinářkami (z nichž dvěma jsem osobně poskytoval rozhovor) naskytla se konečně příležitost podebatovat s uznávaným odborníkem osobně.

Tvářil se po celou dobu příjemně, ba téměř blahosklonně. Pokyvoval hlavou, usmíval se a myslel si o probíhající konverzaci zřejmě svoje. Většinu dne nejspíš nedělá nic jiného než debatuje, diskutuje a poskytuje interview. Je to pro něho už pouhá rutina, přesto se jí zhostil se ctí profesionála. Během několika minut jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí. Například i to, kolik úžasného a světu dosud utajeného materiálu je ještě v depozitářích MOR i jinde, jak je to s nedospělými jedinci triceratopse a tyranosaura, zda je Nanotyrannus validní a konečně – jak je to vlastně s tím protivným tématem o mrchožroutství T. rexe. Jack Horner je totiž známý zvláště tím, že snad jako jediný paleontolog v současnosti zastává nepopulární názor, že tyranosauři byli mrchožrouti, nikoliv aktivní lovci. V tomto směru jsme se s ním ovšem neztotožnili, přestože si nikdo z nás nedovolil naznačit jakýkoliv nesouhlas. Byl to ostatně velký moment a pro nás velké setkání, které jsme prožili v jakémsi podivném vytržení. A koneckonců – nikdo neobjevil za život tolik tyranosaurů, jako právě Jack Horner. Dva z jeho exemplářů jsou údajně dokonce větší, než známá Sue z Chicago Field Museum, o které jsem psal v květnu (více o problematice „T. rex feeding strategy“ v budoucích příspěvcích). Závěrem jen konstatuji, že není třeba dodávat obligatorní frázi o tom, že si toto setkání budeme nejspíš pamatovat celý život. To už je totiž jaksi samo sebou…

…

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Jack_Horner_(paleontologist) (Článek na anglické verzi Wikipedie)

http://www.imdb.com/name/nm0395107/ (Profil J. Hornera v internetové filmové databázi, anglicky)

…