….aneb Další zajímavé setkání v Montaně
Je nepochybné, že naše nejvýznamnější setkání v Montaně proběhlo v kempu u Fort Pecku, když jsme měli možnost promluvit si s legendárním (ABBGDB – Another Big-Bearded Guy Digging in the Badlands) Jackem Hornerem. V Montaně jsme však měli možnost seznámit se také s jinou celebritou, která oproti Jackovi pozbývala některé kvality, jako třeba schopnost aktivní a artikulované řeči nebo obecně žití v recentním ekosystému. Přesto jde o setkání, které je vpravdě nezapomenutelné. Tou celebritou, jak už asi správně tušíte, je největší dnes známá lebka druhu Tyrannosaurus rex na světě.
Lebka, která je dnes označovaná katalogovým MOR 008 a má svoje pevné místo v expozici Museum of the Rockies v Bozemanu, byla objevena roku 1967 ve výchozech souvrství Hell Creek východně od města Billings. Objevitelem se stal Bill McMannis, tehdejší geolog Montanské Státní Univerzity. Již koncem 80. let zahájila restaurátorské práce Carrie Ancellová, dokončeny však byly až v roce 2006 preparátorem Michaelem Hollandem. Dlouho přetrvávalo mínění, že lebka je kompletní jen asi ze 40%, dnes se však udává dokonce dvojnásobná hodnota. Když byla lebka objevena, byla značně rozbitá a tvořilo ji asi 1000 nespojených kusů. Jak se později ukázalo, kromě lebky už byl na místě objeven pouze jediný obratel, ovšem samotná lebka je původní z celých 80%. Jak bylo zjištěno z detailního výzkumu její stavby, některé anatomické aspekty musí být u krania tyranosaurů přehodnoceny.
Masivní kranium MOR 008 bylo zrestaurováno na jaře roku 2006 a v dubnu umístěno v expozici muzea. Média rychle přejala zprávu, že se jedná o největší známou lebku tyranosaura na světě s délkou rovných 150 cm (59 palců). Tím překonává i lebku největšího smontovaného jedince obřího teropoda, známé „Sue“ z Chicago Field Museum. Sue je dlouhá 12,8 metru a její lebka měří 141 cm (55,4 palce), je tedy zhruba o 6,5% menší. Po oznámení těchto údajů probíhala menší slovní válka mezi oběma muzei, přičemž v Chicagu kontrovali prohlášením, že mají celou kostru, a návštěvníci tedy uvidí mnohem více z celého impozantního tvora. Jack Horner to nesl s klidem a pro média se vyjádřil v tom smyslu, že Sue je opravdu nádherný exemplář a stojí určitě za shlédnutí. Na druhou stranu však připomněl, že MOR má v expozici hned tři lebky obřího tyranosaurida a fosilní materiál z 12 různých jedinců tohoto fascinujícího tvora.
Navíc není jisté, zda MOR 008 byl celkově větším zvířetem, než Sue (FMNH PR 2081), objevená Susan Hendricksonovou 12. srpna 1990 v Jižní Dakotě. U tyranosaurů nacházíme značnou velikostní a tvarovou variabilitu a pokud nemáme k dispozici některé klíčové postkraniální části kostry, nemůžeme si být celkovou velikostí MOR 008 jisti. Je však nepochybné, že šlo o gigantický exemplář, přinejmenším ve stejné velikostní kategorii jako chicagská chlouba. Pokud by byl majitel největší známé lebky stavěn ve stejných proporcích (což není jisté), pak by dosahoval délky kolem 13,6 metru, výšky v nejvyšším bodě hřbetu 4,3 metru a hmotnosti výrazně přes 7 tun. Podobným rozměrům ostatně nasvědčují také dva další exempláře tyranosaura, které stále čekají na kompletní preparaci a následný výzkum.
Zajímavým aspektem je především stáří tohoto jedince. Podle Hornera rostli tyranosauři po celý život, i když po dosažení pohlavní dospělosti se jejich růst poněkud zpomaloval. Je tedy pravděpodobné, že máme před sebou nejen největší lebku, ale zároveň také nejstaršího známého jedince T. rexe vůbec. Věk se u MOR 008 zatím explicitně stanovit nedá, nicméně pokud akceptujeme předpoklad 28 let u „Sue“, můžeme si směle představit, že lebka z Montany patřila prvnímu známému tyranosaurovi s celými třemi křížky na krku. Horner se chce nyní zaměřit právě na výzkum stáří dinosaura, a to za použití moderních metod histologického a mikroskopického výzkumu. Každopádně je však zřejmé, že šlo o relativně starého jedince, který v životě utrpěl řadu nebezpečných zranění a prošel si také mnoha nemocemi – takový už byl dle dostupné fosilní evidence úděl všech tyranosaurů. Žili velmi tvrdým a nebezpečným způsobem života a obvykle se dožívali věku jen kolem 20 let.
Jack Horner tvrdí, že při restaurování lebky byl použity epoxy materiály, které snad mohly toto impozantní kranium mírně prodloužit – ne však o víc než o jeden nebo dva centimetry. Když vedle lebky stojíte a prohlížíte si ji od konce nosu až po její zadní okraj, přepadá vás pocit jisté majestátnosti. Zaživa musela být mnohametráková hlava obřího dravce strašlivou zbraní. Někteří spinosauridi a karcharodontosauridi měli sice lebky až o třetinu delší, tato však byla na rozdíl od nich stavěna na tvrdé mechanické tlaky – doslova na drcení kostí. Co však dodat závěrem? Podíváte-li se někdy do Montany, určitě nevynechejte Bozeman a jeho univerzitní kampus. Už zdálky tam spatříte nízkou budovu Museum of the Rockies a před ní bronzový odlitek „Velkého Mikea“, menšího „bratříčka“ MOR 008. Expozice je zde naprosto úžasná a zmiňovaná lebka je jen jednou z jejich mnoha pozoruhodností.
———
Odkazy:
http://www.physorg.com/news63641065.html (Článek o umístění lebky v expozici MOR)
http://museumoftherockies.org/ (Oficiální web MOR)
http://en.wikipedia.org/wiki/Tyrannosaurus (Informace o tyranosaurovi na anglické verzi Wikipedie)
———
To je zajímavé.
Páni, to je ale obří lebka. Umím si živě představit, jak asi vypadal zbytek těla. 😀
Díky za sdílení mé fascinace tímto exemplářem. Je velká škoda, že nebylo objeveno víc postkraniálního materiálu, určitě by nebylo od věci ověřit celkové objemové "proporce" "nula-nula-osmičky"…