Zpráva o „božském ještěrovi“ z Montany

…aneb jak amatér z Čech k pěknému obratli přišel

V několika předchozích příspěvcích o Montaně jsem se soustředil na samotného „krále“ dinosaurů – mocného teropoda tyranosaura. Jak už však bylo zmíněno, populární „T. rex“ nebyl zdaleka jediným obyvatelem severozápadu dnešních USA v době svrchní křídy. Souvrství Hell Creek naopak oplývalo množstvím druhů, z nichž ne všechny jsou tak populární jako tyranosauři nebo triceratopsové. Jelikož jsem se ke své velké radosti stal spoluobjevitelem jednoho velmi pěkného cervikálního obratle jiného příslušníka skupiny Dinosauria, pojednám nyní o něm. Překlad jeho rodového jména znamená v podstatě „bohu podobný ještěr“ či „božský ještěr“, odtud pak název článku.

Thescelosaurus neglectus byl menším ornitopodním dinosaurem, který se objevil až na samém konci svrchní křídy (asi před 68-65,5 miliony let) a byl tak součástí poslední fauny neptačích dinosaurů na severoamerickém kontinentě. Sdílel tedy ekosystémy s již zmíněným tyranosaurem a triceratopsem, stejně jako s ankylosaury, pachycefalosaury, troodony nebo třeba edmontosaury. Patřil k nejmenším zástupcům herbivorní megafauny v souvrství Hell Creek, neboť dosahoval délky v rozmezí 2,5 až 4 metrů a maximální hmotnosti asi 300 kilogramů. Je možné, že šlo o sexuálně dimorfický druh, kdy jedno pohlaví bylo v průměru výrazně větší než druhé. Jsou známé také fosílie mláďat, většinou pouze z nálezů dentice. Máme k dispozici množství velmi dobře zachovaných exemplářů tohoto druhu, což by mohlo nasvědčovat jejich životu nedaleko vodních toků. Bylo také zaznamenáno více možných druhů rodu Thescelosaurus, pouze jeden je však dnes uznáván.

Tento dinosaurus patřil do čeledi hypsilofodontidů, rychlých běhavých zvířat obvykle menších rozměrů. Na rozdíl od svých četných příbuzných však thescelosaurus neměl dlouhé a štíhlé nohy, potřebné k rychlému běhu. Hrudník byl velmi široký a ocas byl zpevněn osifikovanými šlachami, což značně snižovalo jeho pružnost. Zadní končetiny se čtyřmi kopýtkovitými prsty byly poměrně robustní a pětiprsté přední zase relativně široké. Celková stavba těla tohoto bipedního tvora byla tedy mohutnější než u klasických hypsilofodontidů, nešlo proto zřejmě o nijak vytrvalého běžce (přesto lze předpokládat, že byl rychlejší než většina dinosaurů v jeho ekosystému). Hlava byla zakončena protáhlým, zužujícím se čumákem. zakončeným charakteristickou zobákovitou tlamou. Je možné, že zaživa byl dinosaurus vybaven nafouklými tvářemi, umožňujícími skladovat potravu před vlastním mechanickým zpracováním. K tomu sloužily dva typy zubů, špičaté premaxilární (primitivní znak mezi ornitopody) a listovité zuby v čelistech. Oči byly chráněny palpebrálními kůstkami, takže tento dinosaurus měl podobně jako někteří ankylosauři jakási „kostěná“ oční víčka.

Thescelosauři byli zřejmě býložraví nebo snad i všežraví dinosauři, žijící v menších skupinách v prostředí záplavových nížin nebo říčních povodí. Nebyly objeveny žádné hromadné nálezy většího počtu jedinců, přesto se zdá být pravděpodobné, že byli stejně jako jejich příbuzní alespoň do určité míry gregaričtí. V subtropickém prostředí svrchní křídy rostly v prostředí obývaném thescelosaury již četné krytosemenné dřeviny, ale také cedry, tisovce, jinany a různé kapraďorosty. Většina fosílií dinosaurů z tohoto prostředí není dobře dochována, a to vzhledem k nízkému prezervačnímu potenciálu lesnatého prostředí. Výjimkou jsou právě zkameněliny thescelosaurů, dochované často až ve velmi jemných detailech (někdy i s otisky měkkých tkání). Zdá se, že mrtvoly těchto dinosaurů se často nacházely blízko říčního koryta, což uchování značně usnadnilo. Zdá se, že v souvrství Hell Creek, ale také v souvrství Lance představovali thescelosauři vůbec nejpočetnější zástupce v kategorii menších býložravců.

První známý exemplář tohoto dinosaura byl objeven roku 1891 Johnem B. Hatcherem a Williamem H. Utterbackem v Niobrara County na území Wyomingu. Až do roku 1913 však fosílie spočívala v dřevěné bedně a čekala na preparaci. Paleontolog Charles W. Gilmore pak dinosaura popsal druhovým jménem neglectus, tedy „opomíjený“ či „zanedbaný“. Zajímavým objevem z roku 1993, který tento rod poněkud proslavil, byl exemplář známý jako „Willo“ z Jižní Dakoty. V roce 2000 byl popsán jako první dinosaurus s dochovanými pozůstatky čtyřkomorového srdce a části aorty. Publikace prvních výsledků (včetně dalekosáhlé argumentace ve prospěch dinosauří teplokrevnosti a vysoké úrovně metabolických procesů) vzbudila očekávanou vlnu kritiky a pochybností, dodnes ostatně nerozřešených. „Dinosaurus se srdcem“ se však mezitím již dostal do hledáčků kamer světových médií a patří mezi často zmiňované rarity.

Scéna je tedy připravena… v roce 2009 konečně přicházím i já se svou malou troškou do mlýna (pochopitelně v žertovném tónu). Pravda, objev to není z nejvýznamnějších, ale pro usedlého Středoevropana má nespornou cenu zlata. Vždyť kolikrát za život si můžete sáhnout na in situ pozůstatek dinosaura, starý nějakých 67 milionů let? Krční obratel možného thescelosaura (možná však také malého hadrosaurida) byl objeven 3. července odpoledne na území Hell Creek State Park, jen několik set metrů od břehu jednoho z četných ramen vodní nádrže Fort Peck v severovýchodní Montaně. Nádherná praktická ukázka faktu, že svět posledních neptačích dinosaurů nebyl jen známý „T. rex“…

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Thescelosaurus (Informace o thescelosaurovi na Wikipedii)

http://www.dinoheart.org/ (Blog, věnovaný objevu dinosauřího srdce)

http://www.thescelosaurus.com/ (Web o dinosaurech, v názvu právě Thescelosaurus)

http://www.joetucciarone.com/thescelo.html (Ilustrace a informace na webu J. Tucciaroneho)