Dinosauři opět na závodní dráze

…aneb ještě jednou k rychlosti lokomoce vyhynulých obratlovců

O rychlosti pohybu dinosaurů jsem již sepsal několik článků, jeden z nich vyšel poměrně nedávno v časopise Svět (č. 1/2008, viz přímý odkaz http://www.zshorakhk.cz/tvorba/ucitele/rychlost.pdf). Na konci tohoto článku je uvedena také grafická podoba jakéhosi hypotetického závodu člověka a různých neptačích dinosaurů v běhu na 100 metrů. Pochopitelně je taková představa značně nadnesená a toliko ilustrační; vždyť proč by konečně dinosauři měli usilovat o „osobní rekordy“ vysilujícím během na vzdálenost jakýchsi 100 metrů, stanovených člověkem jako nejkratší sprinterská trať? Přesto je takové pomyslné srovnání zajímavé a může být i užitečné, protože oproti pouhým odhadům v jednotkách kilometrů za hodinu poskytuje plastičtější představu rychlosti (odmyslíme-li si tartanovou závodní dráhu pod jejich končetinami).

Jelikož se nám letos opět výrazně měnily tabulky rychlostních i časových rekordů ve sprintech (viz předchozí články na blogu), dovolím si údaje nyní aktualizovat. O co že tedy vlastně jde? Opět se prosím oprostěte od rušivých faktorů typu nerovného povrchu, nemožnosti použití měřících časových zařízení firmy Seico v pravěku apod. …a představte si, že z nějakého důvodu (útěk před predátorem, běh za kořistí) uběhnou dané rody dinosaurů na relativně rovném a pevném povrchu vzdálenost 100 metrů svojí maximální rychlostí. Za mnoho milionů let existence většiny z nich se to určitě muselo stát alespoň při několika vhodných příležitostech. V jakém čase a jakou rychlostí by pak tento úsek asi proběhli (údaje odhadů rychlostí převzaty z různých zdrojů, např. Thulborn, Hutchinson, Manning a Sellers ad.) a jak by si vedli v porovnání s nejrychlejším i průměrně běžecky disponovaným člověkem? Odpověď naleznete v tabulce, kde jsou uvedeny jednotlivé skupiny dinosaurů či jen individuální rody dle předpokládané maximální dosažené rychlosti pohybu.

1.) Velcí sauropodi, velcí tyreoforané (stegosauři a ankylosauři) – obvyklá rychlost pohybu byla u obřích sauropodů i velkých zástupců tzv. „obrněných dinosaurů“ odhadnuta podle zachovaných stop i kosterních elementů na pouhé 4-7 km/h s možností krátkých rychlejších výpadů. V tomto případě byla rychlost limitována především fyzikálními a anatomickými faktory. Zmíněná rychlost (zhruba odpovídající lidské chůzi) by znamenala překonání vzdálenosti 100 metrů za 1:30 min až 51 vteřin. Tak rychle se nejspíš pohyboval například Argentinosaurus, Stegosaurus nebo Ankylosaurus.

2.) Menší sauropodi, většina ornitopodů, ceratopsidi a mnozí teropodi všech velikostních kategorií – zřejmě největší vzorek neptačích dinosaurů by spadal do kategorie maximální rychlosti v rozmezí 18-30 km/h. Stejně rychle se pohybuje při maximálním úsilí také většina průměrně disponovaných lidí (nejvíce kolem 25 km/h). Dinosauři jako Plateosaurus, Iguanodon, Triceratops nebo i Tyrannosaurus by zřejmě patřili právě sem. Stometrovou vzdálenost by maximálním úsilím urazili za 20 vteřin (spodní hranice) až 12 vteřin. V rozmezí 12-16 vteřin se pohybuje většina dobře fyzicky disponovaných, ale speciálně netrénovaných lidí.

3.) Kurzoriální teropodi, někteří ornitopodi – do kategorie 30-40 km/h by patřili také držitelé „nejrychlejších“ objevených sérií stop. Nejvyšší údaj vypočtený z jedné takové série v USA činí asi 39,6 km/h (11,0 m/s). To znamená průměrnou stovku za 9,1 sekundy, ovšem letmo zaběhnutou. Podobných rychlostí dosahují již pouze nejlepší lidští sprinteři (například u žen – sprinterek je maximální zaznamenaná rychlost 39,5 km/h). Podle počítačového modelu by se do tohoto rozmezí vešli také teropodi jako Allosaurus (9,4 m/s = 33,8 km/h, sto metrů průměrně za 10,6 s.), Dilophosaurus (10,5 m/s = 37,8 km/h, sto metrů za 9,5 s.) nebo Velociraptor (10,8 m/s = 38,9 km/h, čas 9,2 s.). Pochopitelně jde o zcela neověřitelné odhady, ale pro ilustraci zde postačují. Pokud bychom počítali s průměrnou (a nikoliv nejvyšší) rychlostí na trati, museli bychom sem zařadit také Boltův světový rekord v běhu na 100 metrů – čas 9,58 s. představuje průměrnou rychlost 10,44 m/s = 37,58 km/h).

 

 

Podle některých odhadů dokázal obří teropod Giganotosaurus carolinii z argentinské svrchní křídy dosáhnout rychlosti až 14 m/s, tedy 50,4 km/h. Tento údaj však není již z hlediska velikosti dinosaura (hmotnost až kolem 9 tun) přiliš pravděpodobný. Ilustrace převzata z Wikimedia Commons.

 

4.) Velmi rychlí teropodi vyjma ornitomimidů, někteří ornitopodi – kategorie 40 až 50 km/h by zahrnovala již pouze malé procento dinosauřích taxonů. Tak vysoké rychlosti už nedosahuje ani drtivá většina dnešních obratlovců a ze sedmi miliard lidí pouze několik stovek elitních sprinterů. Začněme tedy právě člověkem – již zmíněný Usain Bolt dosáhl při rekordním finále v Berlíně rychlosti 44,7 km/h (12,42 m/s), což je lidský rychlostní rekord. Pokud by tuto rychlost udržel po celých 100 metrů v letmém běhu, zvládl by stovku těsně nad 8 sekund. Při štafetových bězích byla koncová letmá stovka nejrychleji zaběhnuta za 8,70 s. Asafou Powellem v roce 2008 (což znamená 41,4 km/h; Bolt by ji zřejmě zvládl ještě o desetinu až dvě rychleji). Podle odhadů britského paleontologa P. L. Manninga však dokázal stejné či vyšší rychlosti (až 45 km/h; 12,5 m/s) dosáhnout velký severoamerický hadrosaurid rodu Edmontosaurus. Podobných rychlostí pak byli zřejmě schopni dosáhnout i menší tyrannosauridi nebo snad také obří karcharodontosaurid Giganotosaurus (50,4 km/h; 14 m/s dle Blanco a Mazzetta, 2001). Giganotosaurus by tedy údajně v plném běhu a bez zpomalení vlivem únavy (což je i s ohledem na hmotnost kolem 8 tun sotva představitelné) urazil stometrovou vzdálenost za pouhých 7,1 vteřiny.

5.) Ornitomimidi a menší kurzoriální ornitopodi – v kategorii nad 50 km/h bychom se setkali již pouze s běhavými dryosauridy a především „pštrosími“ dinosaury ornitomimidy. Maximální rychlost v běhu se u těchto dobře adaptovaných dinosaurů pohybovala asi v rozmezí 50-80 km/h, stometrovou vzdálenost tedy v ideálním případě urazili za 7,2 až 4,5 vteřiny. Pro srovnání lze uvést, že nejrychlejší suchozemský tvor současnosti, kočkovitá šelma gepard štíhlý (Acinonyx jubatus) dosahuje výjimečně rychlostí až nad 115 km/h (stovka za 3,1 vteřiny, tedy více než trojnásobně rychlejší oproti lidskému světovému rekordu). Tolik tedy stručný výčet, který je samozřejmě značně hypotetický, nicméně jistou představu poskytuje.

Zdroje a odkazy:

Viz příspěvky na tomto blogu a infomace, obsažené v článku.

 

Advertisements

Komentáře: 2

Filed under O dinosaurech obecně, Rekordy a statistika, Spekulativní paleontologie

2 responses to “Dinosauři opět na závodní dráze

  1. Almeida

    Nemohli by byť ale rýchlosti dinosaurov ešte vyššie vďaka tomu, že v období asi od strednej jury bol v atmosfére vyšší obsah kyslíka ako dnes? Predsa len, výkonnosť svalov by to ovplyvniť mohlo (aspoň podľa môjho laického názoru) a taktiež by to mohlo znížiť únavu.

  2. autor

    Zajímavá úvaha, ale nemyslím si, že by to nějak výrazně hrálo roli. Podstatné jsou spíše obecné biomechanické principy, a ty zůstávají podle dosavadních znalostí v podstatě stejné po celou dobu Fanerozoika (pakliže nebyla opravdu výrazně nižší gravitace, což není pravděpodobné)…každopádně díky za reakci.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s