Dinosauři utopení v Atlantiku

…aneb Další výročí „válečné“ paleontologie

Včera uplynulo již 93 let od jedné zajímavé události, která sice z hlediska války nepředstavuje nijak významný milník, je však velkou tragédií pro dinosauří paleontologii. 6. prosince roku 1916 byla německým hladinovým křižníkem SMS Moewe potopena kanadská obchodní loď SS Mount Temple, převážející mimo jiné také 22 dřevěných beden s fosíliemi exkluzivně zachovaných kachnozobých dinosaurů. Ti byli vykopáni slavným paleontologem Charlesem H. Sternbergem (1850-1943) a jeho synem Levim (1894-1976) v 75 milionů let starých vrstvách dnešního Dinosaur National Park v kanadské Albertě. Náklad směřoval do Londýna, neboť oba paleontologové během této sezóny pracovali pro Britské přírodovědecké muzeum a jmenovitě Sira Arthura Smithe-Woodwarda, který byl tehdy kurátorem paleontologických sbírek. Tam měly být fosílie korytosaurů, údajně dochovaných i se zkamenělou kůží, odpreparovány a vystaveny v trvalé expozici. První světová válka se však vedla nemilosrdně a německá námořní blokáda si onen den vybrala další daň. Kromě veškerého nákladu na palubě (včetně 710 koní) byly ztraceny také životy čtyř členů posádky. Loď patřící kanadské společnosti Canadian Pacific Railway dosud spočívá na dně atlantického oceánu v hloubce kolem 4375 metrů asi 2000 kilometrů severně od Azorských ostrovů. Kanadský paleontolog Darren Tanke (nar. 1960) je hlavou smělého projektu, který má za cíl zmapovat, nafilmovat a někdy v budoucnu snad i vytáhnout z hloubky oceánu případné fragmenty cenných fosílií (pakliže již nejsou zcela zničeny, což je bohužel téměř jisté).

O jaké dinosaury na palubě však vlastně šlo? Jak už bylo zmíněno, utopenými „pasažéry“ byli korytosauři (Corythosaurus casuarius), velcí kachnozobí dinosauři z podčeledi Lambeosaurinae. Svoje rodové jméno, které v překladu zní „ještěr s přilbou“ odvozují od diskovitého lebečního hřebínku, skutečně napodobujícího tvar jakési přilbice. Různě tvarované lebeční hřebeny byly ostatně charakteristikou této podčeledi ornitopodů a sloužily zřejmě k vnitrodruhové signalizaci i jako akustický orgán pro vydávání zvuků. Šlo zřejmě o stádní tvory, u kterých představovalo zvukové dorozumívání důležitou formu komunikace a nezbytný doplněk jejich obecně sociálního a reprodukčního chování. Jak již bylo zmíněno, korytosauři obývali západ Severní Ameriky v období svrchní křídy (stupeň kampán, souvrství Dinosaur Park), asi před 75 miliony let. Žili tedy zhruba 10 milionů let před vyhynutím neptačích dinosaurů na samotném konci druhohor.

———

Korytosauři patří k dobře známým kachnozobým dinosaurům. Jejich fosílie jsou někdy velmi dobře zachovány a nechybí ani otisky měkkých částí těla, včetně kůže. Podobné dva nesmírně cenné exempláře bohužel zmizely pod hladinou Atlantiku v neklidném roce 1916. Převzato z Wikimedia Commons (http://en.wikipedia.org/wiki/File:Corythosaurus.jpg).

———

První exemplář tohoto rodu byl objeven v roce 1912 paleontologem Barnumem Brownem (1873-1963) v proslulých vrstvách řeky Red Deer v Albertě. Již tento první jedinec byl z velké části kompletní a dochovala se dokonce i velká část otisků kůže. V roce 1914 byl dinosaurus Brownem vědecky popsán. Bohužel již o dva roky později došlo k výše popsanému potopení dvou skvostných exemplářů korytosaura i mnoha dalších cenných fosílií z Alberty. Původně bylo rozeznáváno až sedm různých druhů korytosaura (například C. casuarius, C. bicristatus, C. brevicristatus, C. excavatus, C. frontalis, a C. intermedius), v roce 1975 však provedl důkladnou analýzu dostupných exemplářů paleontolog Peter Dodson. Ten poznal, že všechny dříve postulované rozdíly ve tvaru lebek a hřebenů jsou způsobeny rozdílným vývojovým stadiem nebo pohlavím mezi fosilními jedinci. Samci pak měli hřeben nejspíš větší a mohutnější než samice. Proto je dnes za platný považován pouze jeden druh – původní C. casuarius. Za nejbližší vývojové příbuzné korytosaura jsou považováni lambeosaurini rodu Hypacrosaurus, Lambeosaurus a zejména pak asijský Olorotitan.

Stejně jako jeho příbuzní byl i tento dinosaurus býložravcem s čelistmi zakončenými jakoby kachním keratinovým zobákem. Pohyboval se nejčastěji po čtyřech končetinách, ale mohl se také postavit na zadní (nejčastěji při běhu nebo spásání výše rostoucí potravy). V zadní části čelistí byl vybaven charakteristickými zubními „bateriemi“ pro lepší mechanické zpracování potravy. Korytosauři byli mohutní živočichové o délce až kolem 10 metrů a hmotnosti 3-4 tuny. Dnes známe více než 20 lebek tohoto rodu. Bylo zjištěno, že v lebečním hřebeni těchto dinosaurů se nacházela složitá síť nosních chodeb, sloužících zřejmě jako rezonátor při vydávání zvuků. Ty mohly mít podobu jakýchsi mohutných bučivých tónů, nepříliš odlišných od zvuků trombónu. Hlasité zvuky mohly sloužit například jako varování před predátorem, dobře slyšitelné i vzdálenějším členům stáda. Takovým nebezpečím byli především mohutní tyrannosauridi, jako byly například ve stejné době žijící rody Gorgosaurus a Daspletosaurus. „Utopení“ dinosauři byli tedy ohromnou a zaživa nejspíš velmi hlučnou ukázkou fascinující rozmanitosti dinosauří biodiverzity konce křídové periody.

———

Odkazy:

http://www.ssmounttemple.com/ (Web projektu Dinosaurs in the Deep)

http://en.wikipedia.org/wiki/Corythosaurus (profil korytosaura na anglické Wikipedii)

———