Předkové dinosaurů

…aneb Odlehčeným tématem do nového roku

Jak je obecně známo, dinosauři vznikli před téměř nepředstavitelně dlouhou dobou. Ta činí asi 235 milionů let (střední trias) a můžeme si ji představit asi tak, jako 9200 let vůči lidskému životu o délce 70 let – ovšem v podobě jediného dne. Dinosauři jsou pro nás tedy nesmírně starobylou skupinou. Jsou jí i přesto, že s námi sdílí dnešní ekosystémy v podobě deseti tisíc druhů létajících opeřenců. Sotva si představit něco staršího (nezajímáte-li se o trilobity nebo archebakterie). Avšak i dinosauři měli své přímé předky, kteří prožívali svá drobná osobní i evoluční dramata v době plné drastických změn podnebí a přírodní rovnováhy na ohromné triasové Všezemi. O jaké tvory že to vlastně šlo?

Předkové dinosaurů ze skupiny archosaurních plazů byli poměrně malí, lehce stavění a dlouhonozí živočichové. Byli nejspíš schopni vytrvalého běhu, který jim ve světě plném nebezpečných rauisuchianů, kynodontů a stádeček étosaurů mohl při mnoha různých příležitostech zachránit život. Budoucí vládci pevnin tedy začínali bezmála na chvostu potravního řetězce, jako jedni z těch menších a slabších. Patřili do skupiny ornitodiranů („ptačí krky“), kam později spadali také praví dinosauři a nejspíš i ptakoještěři. Společným znakem těchto pokročilých plazů byly nohy vzpřímené pod tělem a „závěsný“ kotník. Téměř veškeré známé fosílie raných ornitodiranů pochází z Jižní Ameriky. Z nějakého důvodu jsou obvykle dobře dochovány jen kosti zadních končetin a pánev, zbytek kostry naopak nebývá dochován téměř nikdy. Z fragmentárních kosterních pozůstatků je zřejmé jen tolik, že šlo o bipední tvory s krátkými, trojúhelníkovitě tvarovanými hlavami a s malými špičatými zuby (sloužícími nejspíše k pojídání hmyzu).

———

Rekonstrukce vzezření triasového argentinského dinosauromorfa rodu Lagosuchus. Kredit: Pavel Riha, Wikimedia Commons (http://en.wikipedia.org/wiki/File:Lagosuchus.jpg)

 ———

Velký průlom v poznání dinosauřích předků znamenaly objevy amerického paleontologa Alfreda S. Romera (1894-1973) v Argentině na počátku 70. let. Mezi známé objevy patří drobní archosauři Lagosuchus, Marasuchus (mohou být totožné)a poněkud větší Lagerpeton. Zatímco první dva byli drobnými běžci, asi 70 cm dlouhý lagerpeton se dle názoru některých vědců možná pohyboval skoky, podobně jako dnešní králíci. Ještě o něco větší byly rody Pseudolagosuchus a Lewisuchus o délce kolem jednoho metru. Druhý zmíněný měl ze všech největší hlavu v poměru k velikosti těla a možná se specializoval na lov svých menších příbuzných. Také v tomto případě je možné, že oba rody jsou ve skutečnosti vlastně jediným. Podle některých paleontologů však lewisuchus není ani ornitodiran a je spíše blízkým příbuzným předků dnešních krokodýlů. Fragmentární materiál bohužel není objasnění těchto klasifikačních obtíží příliš nakloněn…

Zajímavým příspěvkem do problematiky dinosauřích příbuzných byl také objev silesaura u polského Krasiejówa (42 km východně od Opole). Silesaurus opolensis („slezský ještěr z Opole“) byl objeven v roce 2000 a popsán o tři roky později z vrstev starých asi 230-223 milionů let. Je tedy příliš „mladý“ na to, aby mohl představovat skutečného předka pravých dinosaurů, vývojově jim však stojí velmi blízko. Asi 1,5-2,3 metru dlouhý tvor se mohl pohybovat po dvou i po čtyřech končetinách, měl zuby s čepelí listovitého tvaru (byl zřejmě převážně býložravý) a jeho stydká i kyčelní kost byly relativně velmi tenké. Zdá se proto, že stál vývojově blíže pravým dinosaurům než argentinským „proto-dinosaurům“. Těm byl naopak více příbuzný severoamerický Dromomeron, popsaný v roce 2007. Silesaurovi byl zase vývojově bližší jiný dinosauromorf z Nového Mexika, Eucoelophysis a snad také brazilský Sacisaurus.

Všichni tito tvorové sdílejí s pravými dinosaury některé z jejich anatomických znaků, ne však všechny klíčové charakteristiky. Společně s dinosaury tvoří zmínění triasoví plazi skupinu Dinosauromorpha (doslova „dinosaurotvaří“). První dinosauři byli svým předkům pochopitelně velmi podobní a dělat mezi nimi ostré vymezující čáry je v podstatě nemožné. Také první dinosauři byli poměrně malí, především po dvou nohách se pohybující živočichové aktivního ražení. V období svrchního triasu se objevuje příliš mnoho linií ornitodiranů a některé musely být zákonitě vytlačeny. Dinosauři byli zřejmě úspěšnější, jelikož brzy vykazovali úspěšné adaptace pro získáváni potravy, efektivnější pohyb apod. Na přelomu triasu a jury pravděpodobně všichni dinosauromorfové s výjimkou zástupců Dinosauria vymírají. Ve stejné době mizí také rauisuchiani a další významní konkurenti dinosaurů. Svět tak patří na dlouhých 135 milionů let „strašným ještěrům“…

———

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Dinosauromorpha

http://en.wikipedia.org/wiki/Alfred_Romer

———