…aneb další fosilní stopy z Jižní Koreje
O rychlosti pohybu neptačích dinosaurů jsem se v příspěvcích na blogu již několikrát rozepsal. Toto velmi zajímavé téma je pochopitelně interpretačně zcela závislé na dochování dobrých sérií fosilních otisků stop. Samotná kostra dinosaura nám sice může poskytnout jistou představu o rychlosti lokomoce daného tvora, ale ta je skutečně pouze velmi přibližná. Jen fosilní série stop jsou skutečnou dynamickou pohlednicí dávnověku, která uchovala v nepředstavitelně dlouhém časovém úseku záznam o pohybu některých dávno vyhynulých dinosaurů. Novým příspěvkem je pak zajímavý nález, pocházející z „ráje dinosauřích stop“, tedy Jižní Koreje (odkud byly nedávno popsány například vůbec nejmenší známé dinosauří stopy o délce kolem 1,5 cm).
Korejští paleontologové Bo Seong Kim a Min Huh nyní publikovali vědeckou studii na zajímavou sérii stop, která patřila menšímu teropodnímu dinosaurovi. Zajímavé je, že podle všech pečlivě provedených měření se zdá být evidentní, že tento dinosaurus z pomalejší fáze náhle zrychlil až po jakousi sprinterskou fázi běhu. Rychlostní akcelerace se jasně vyjevila díky prudce se zvyšující poměrné vzdálenosti stop. Co přesně způsobilo toto dávné zrychlení malého dravce, se už dnes bohužel nedozvíme. Podle propočtů měřil tento dinosaurus jen asi jeden metr na výšku v kyčlích – dosahoval tedy délky kolem 3 metrů a nevážil zřejmě víc než dospělý muž. Zato byl však velmi rychlý, jak stopy rovněž ukázaly.
Odhady rychlosti ukazují, že již na počátku dochované série dinosaurus lehce klusal a dosahoval rychlosti kolem 11 km/h (asi jako joggující člověk). Pak ale stopy odhalují výrazné zrychlení a nejvyšší rychlost se pohybovala v rozmezí minimálně 15 až 32 km/h. To už je srovnatelné s rychlostí běhu trénovaného sportovce. Na danou výšku dinosaura jde o poměrně úctyhodný výkon, navíc ještě rozhodně nešlo o výkonnostní limit (podklad byl měkký a neumožňoval vyvinout nejvyšší rychlost běhu). Dosud „rekordní“ záznam rychlosti, propočtený ze série dinosauřích stop, pochází od říčky Paluxy v Texasu, kde nějaký větší teropod údajně běžel rychlostí asi 38,6 km/h. Avšak zpět ke korejskému teropodovi – nevíme proč náhle při své cestě zrychlil (mohl lovit kořist nebo naopak utíkat před nebezpečím) – jisté však je, že nový objev z jihovýchodní Asie nám opět mírně zlepší naše povědomí o „atletických“ schopnostech některých neptačích dinosaurů.
Odkazy:
http://blogs.smithsonianmag.com/dinosaur/2010/07/08/fossil-traces-show-how-small-dinosaurs-sped-up/
Kim, B., & Huh, M. (2010). Analysis of the acceleration phase of a theropod dinosaur based on a Cretaceous trackway from Korea. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology, 293 (1-2), 1-8.
Dodatek:
Nově byl popsán také další rohatý dinosaurus, chasmosaurin jménem Mojoceratops perifania: http://www.physorg.com/news197822264.html
Nie je tá hmotnosť na takéto rozmery nejak nadhodnotená?
Záleží na tělesných proporcích. Pokud šlo o dinosaura velmi štíhlého, v proporcích takového célofýzise, pak zřejmě nevážil víc než asi 20 kg. Pokud byl ale robustnější, jako třeba herrerasaurus, mohl mít asi kolem 80 kg. Takže pravděpodobně nepřesahoval hmotnost dospělého muže, jak je uvedeno v příspěvku…
Jinak poznámka k nepříliš povedenému počítadlu návštěv na blogu – přidejte prosím k aktuálnímu číslu 200 000 🙂