…aneb co přinesl nový objev z Utahu
Jak je dobře známo, savci sdíleli pevninské ekosystémy naší planety s neptačími dinosaury téměř po celé období jejich existence, zhruba od konce triasu až po konec křídy. Je nepochybné, že po celou dobu oněch zhruba 140 milionů let spolu tyto dvě skupiny terestrických obratlovců interagovaly, přestože setkávání bylo ekologicky značně omezeno (druhohorní savci se až na výjimky představovali ve formě velmi drobných soumračných až nočních hmyzožravců, takže kompetice byla minimální). Na druhou stranu je jisté, že menší teropodní dinosauři občas zahrnovali savce do svého potravního repertoáru. Přímé doklady o tom jsou sice extrémně vzácné, jednou za čas však k takovému objevu dojde. Posledním takovým unikátním dokladem o interakcích neptačích dinosaurů a savců je objev ze svrchní křídy Severní Ameriky, učiněný roku 2006 a popsaný v červenci letošního roku.
Nový fosilní nález pochází z území přírodní rezervace Grand Staircase-Escalante National Monument na území Utahu ve Spojených státech a jde o součást souvrství Wahweap o stáří asi 80-75 milionů let. Jde o zkamenělinu části jakéhosi břehu, ve kterém měly v období svrchní křídy úkryt nejméně dva druhy malých savců (jeden o velikosti myši domácí a druhý o velikosti křečka, podle jiných informací až králíka). Savci zde měli vyhrabány nory, ve kterých tak jako jejich dnešní příbuzní přebívali a odchovávali mláďata. Síť jejich podzemních chodeb ústila do jakési ústřední oválné komory, ze které se chodby rozbíhaly do více směrů. Mohlo tedy jít o celou velkou kolonii drobných savců. Podstatné však je, že v těsné blízkosti těchto dávných nor byly objeveny také stopy po škrábání a hrabání menších masožravých dinosaurů – pravděpodobně „srpodrápých“ dromeosauridů nebo troodontidů. Na fosílii je dobře zachovaný otisk drápu a několik paralelních škrábanců, které dobře odpovídají představě menšího dromeosaurida, snažícího se drápem na zadní končetině prohrabat k drobné chlupaté kořisti. Teropod byl podle odhadů vysoký asi 1 metr a mohl dosahovat délky kolem 2-3 metrů (zhruba jako velociraptor nebo troodon).
Existuje samozřejmě i jiné možné vysvětlení, než je přímá interakce dinosauřího lovce a jeho savčí kořisti. Není totiž jisté, zda se doba vytvoření nor a škrábanců (či spíše záseků) neliší třeba i o celá tisíciletí. Nejpravděpodobnějším vysvětlerním přesto zůstává zmíněný lovecký výjev. Ten by byl jednou z mála interakcí mezi neptačími dinosaury a druhohorními savci, zachycenou ve fosilním záznamu. V roce 2005 ukázal objev robustního savce repenomama ze spodní křídy Číny, že i větší savci se mohli příležitostně živit malými mláďaty dinosaurů. Nový objev nás však rázně vrací k původnímu správnému dojmu – v druhohorních ekosystémech byli nezpochybnitelnými dominantními predátory teropodní dinosauři a před mnohými z nich si žádný tehdejší příslušník savčí vývojové linie nemohl být jist svým životem. Ostatně není divu – až do konce třetihorního paleocénu savci velikostně nepřesáhli zhruba dnešního jezevce a ve světě gigantických archosaurů představovali jen snadno přehlédnutelnou, i když potenciálně perspektivní, skupinu vyšších obratlovců.
Studie: Edward L. Simpson, Hannah L. Hilbert-Wolf, Michael C. Wizevich, Sarah E. Tindall, Ben R. Fasinski, Lauren P. Storm and Mattathias D. Needle (2010). Predatory digging behavior by dinosaurs Geology, 38, 699-702.
Odkazy:
http://www.livescience.com/animals/predatory-dinosaur-digging-mammal-prey-100722.html
http://www.newscientist.com/article/dn19216-dinosaur-clawprints-are-all-over-hunt-site.html