…aneb co letí na přelomu srpna a září v dinosauří paleontologii
Na konci vědecky plodného léta „zahýbaly“ světem dinosauří paleontologie dvě zbrusu nové studie, přinášející velmi zajímavé novinky, týkající se druhohorních obyvatel naší planety. První z nich se vztahuje ke zcela novému teropodnímu dinosaurovi z rumunské župy Hunedoara (známý ekosystém pravěkého ostrova Hateg), druhý pak přináší další vzácný objev zkamenělého otisku kůže kachnozobého dinosaura z jižního Utahu. Pojďme si je nyní v tomto pořadí poněkud více přiblížit.
Dromeosauridi (známí také jako „srpodrápí“ dravci) jsou skupinou teropodů obecné veřejnosti dobře známou, a to především díky „raptorům“ z Jurského parku (o tom, že se skutečnými velociraptory měli pramálo společného, jsem však na blogu psal již dříve). Dromeosauridi jsou známí jako menší, lehce stavění a mrštní predátoři, používající k zabíjení kořisti svých srpovitých drápů na druhém prstu zadní končetiny. Tyto výrazně zvětšené drápy byly v klidu nošeny ve zdvižené poloze, aby se zabránilo jejich otupení při chůzi nebo běhu. Největším dnes známým dromeosauridem byl až sedm metrů dlouhý Utahraptor, v průměru však nepřesahovali zástupci této skupiny velikost statného psa. Nový objev z Rumunska však i tento obecný model poněkud modifikuje.
Balaur bondoc je jméno nového zástupce této skupiny, popsaného Zoltánem Csikiou a jeho kolegy ve vědeckém periodiku PNAS. Rodové jméno je odvozeno od dračí bytosti rumunské mytologie, druhové pak v místním dialektu znamená „podsaditý“ nebo „mohutný“. Oproti svým příbuzným, jako je například již zmiňovaný Velociraptor mongoliensis, byl asi 2 metry dlouhý balaur poměrně robustně stavěn. Měl kratší a mohutnější končetiny, přední byly navíc mírně redukované. Největší zvláštností jsou však zadní končetiny dravce, které nedisponují obvyklým jedním, nýbrž hned dvěma velkými zahnutými drápy. Lebka dinosaura se nedochovala, proto není jisté, jaké byly další adaptace tohoto obyvatele někdejšího ostrova Hateg. Zde byl nejspíš jedním z dominantních predátorů, jednalo se totiž o ráj „trpasličích dinosaurů“. V rozlohou omezeném prostředí velkého ostrova v dávném moři Tethys zde žily zmenšené obdoby dinosaurů z asijské a severoamerické pevniny, jednalo se tedy o formu dávného ostrovního nanismu. Trpasličí dinosaury z Transylvánie zkoumal již před více než stoletím slavný paleontolog maďarského původu baron Franz Nopcsa. Ani on však nejspíš netušil, jak „exotičtí“ dravci zde kdysi lovili malé sauropody a hadrosauridy.
———
Část dochované textury zkamenělé kůže svrchnokřídového hadrosaurida. Je stará kolem 75 milionů let a patří k poměrně unikátním objevům. Zdroj: Herrero a Farke, 2010 (převzato z http://blogs.smithsonianmag.com/dinosaur/2010/09/03/in-southern-utah-a-hadrosaur-left-quite-an-impression/).
———
Mezi nejzajímavější paleontologické objevy patří nepochybně otisky měkkých tkání dávno vyhynulých zvířat. V případě dinosauří kůže trvalo téměř sto let, než získali badatelé první dobrou představu o jejím vzhledu. Stalo se tak roku 1908 zásluhou amerického paleontologa Charlese H. Sternberga, který tehdy objevil první z několika tzv. „dinosauřích mumií“ (jednalo se o unikátní fosílii kachnozobého edmontosaura, viz některé ze starších článků na blogu). V posledním desetiletí pak do výčtu podobných zkamenělin přibyly zejména objevy dalších dvou skvěle zachovaných severoamerických „mumií“ (brachylofosaurus „Leonardo“ a edmontosaurus „Dakota“), které naše povědomí o anatomii těchto dinosaurů značně vylepšily. Posledním z řady podobných objevů je pak nový nález fosilní kůže z oblasti jižního Utahu.
Nález byl popsán paleontologem Andrewem Farkem a studentkou Luciou Herrerovou ze 76-74 milionů let starého souvrství Kaiparowitz. Samotná kostra byla bohužel příliš poničená a disartikulovaná na to, aby umožnila přesné určení rodu a druhu svého původce nebo dalších podrobností. Je poněkud paradoxní, že se v takovém prostředí mohl zachovat delikátní objekt, kterým zkamenělá kůže dinosaura nesporně je. Přesto se dochovaly četné plochy charakteristicky hrbolkovaté kůže, původně zřejmě z oblasti trupu býložravého čtvernožce. Významná je také možnost, že podobné struktury byly u hůře zachovaných zkamenělých koster jiných dinosaurů přehlédnuty, jak tvrdí sami autoři studie. Chtějí se proto zaměřit na detailní výzkum okolností, za kterých byla ve zmíněném souvrství pradávná kůže dochována.
———
Odkazy:
Csiki, Z., Vremir, M., Brusatte, S., & Norell, M. (2010). From the Cover: An aberrant island-dwelling theropod dinosaur from the Late Cretaceous of Romania Proceedings of the National Academy of Sciences, 107 (35), 15357-15361.
Lucia Herrero & Andrew A. Farke (2010). HADROSAURID DINOSAUR SKIN IMPRESSIONS FROM THE UPPER CRETACEOUS KAIPAROWITS FORMATION OF SOUTHERN UTAH, USA PalArch’s Journal of Vertebrate Palaeontology, 7 (2), 1-7.
———