Novinky ze souvrství Hell Creek

…aneb o další střípek blíže k dokončení skládačky

…skládačky staré zhruba 66 milionů let, kterou bohužel nikdy nebudeme mít pohromadě celou. Nicméně k samotným novinkám, které se obě vztahují k slavnému svrchnokřídovému souvrství Hell Creek. V sedimentech tohoto 68-65,5 milionu let starého souvrství na severozápadě USA byly ojeveny zkameněliny tak významných a populárních druhů dinosaurů, jako je teropod Tyrannosaurus rex, ceratopsid Triceratops horridus, ankylosaurid Ankylosaurus magniventris nebo třeba hadrosaurid Edmontosaurus regalis. Tyto ikonické druhy neptačích dinosaurů byly obvykle zobrazovány jako ekologicky uniformní skupiny, žijící pospolu prakticky ve stejných ekosystémech. Nový výzkum amerických plaeontologů Nicholase Longriche a Tylera Lysona nyní odhaluje první podrobnosti o paleoekologii různých skypin dinosaurů ze souvrství Hell Creek.

V novém vydání vědeckého periodika Proceedings of the Royal Society B přichází Lyson (proslavený objevem hadrosauří „mumie“ Dakoty v roce 1999) s tvrzením, že zatímco kachnozobí dinosauři z tohoto souvrství (rody Edmontosaurus a Anatotitan) a menší ornitopod Thescelosaurus upřednostňovali život na březích řek, ceratopsidi jako Triceratops preferovali život na otevřených pláních dále od vodních toků. Tato skutečnost vysvětluje, jak se mohlo v rámci svrchnokřídových ekoystémů „uživit“ tak velké množství mohutných býložravců – jednoduše obsadili jiné ekologické niky, vzdálené i mnoho kilometrů od sebe. Lyson k tomuto závěru dospěl tak, že analyzoval typy hornin, ve kterých se dané druhy přednostně vyskytovaly. Oba paleontologové analyzovali více než 300 fosílií, pocházejících ze šesti druhů dinosaurů ze souvrství Hell Creek, a to ze států Montany, Wyomingu, Severní i Jižní Dakoty a také z jihozápadní Kanady.

Přibližné rozdělení ekologických nik na idealizovaném obrazu ekosystému souvrství Hell Creek. V popředí kachnozobí edmontosauři a menší ornitopod tescelosaurus, v pozadí rohatí triceratopsové, „pštrosí“ ornitomimidi a samozřejmě dominantní predátor tyranosaurus. Ilustrace: Nicholas Longrich/Yale University

Po několika letech výzkumů v tomto souvrství vykrystalizoval Lysonovi model tohoto rozdělení pradávných nik mezi jednotlivými skupinami dinosaurů. Kromě samotného terénního výzkumu procházel také muzejní sbírky a depozitáře mnoha amerických muzeí, jeho obrázek se tak značně zpřesnil. Důležité však bylo zejména to, zda se u muzejní fosílie zachoval také vzorek horniny, ve které se zachovala. V pískovcích se totiž často objevují zkameněliny kachnozobých dinosaurů a tescelosaurů, kteří tedy žili nejspíše u vodních toků (na jejichž dně se pak kostry zachovaly). Naopak v jílovcích ze záplavových nížin původně dál od říčních koryt se zachovávají zejména zkameněliny rohatých dinosaurů. Fosílie tyranosaurů jsou známé z obou typů prostředí, zřejmě tedy putoval po celém ekosystému a živil se příležitostnou kořistí prakticky kdekoliv ji mohl získat.

Tento výzkum je významný už tím, že dosud nebyla na téma paleoekologie dinosaurů ze souvrství Hell Creek žádná významná studie publikována. Poprvé tak máme možnost lépe pochopit prostorovou distribuci různých druhů dinosaurů v ekosystémech daného souvrství a paleontologové budou moci vytvářet přesnější interpretace svých nálezů (včetně například určení vegetačního potravního spektra býložravých dinosaurů z různých ekologických nik). Je nepochybné, že budoucí výzkum svrchnokřídových severoamerických dinosaurů již bude zaměřen i tímto směrem.

Druhou novinkou je opět výzkum paleontologa N. Longriche, ovšem s ještě překvapivějšími zjištěními. Když Nicholas Longrich z Yale zkoumal dinosauří fosílie objevené již dříve v Montaně, neušel jeho pozornosti ani velký prstní článek tyranosaura. Ten by sám o sobě unikátem nebyl, zajímavé však jsou masivní rýhy, zanechané na něm nepochybně zuby jiného velkého dravce. Tím však podle Longriche nemohl být žádný jiný teropod než další jedinec „T. rexe“. Zkamenělina tedy nejspíš podává první jednoznačný důkaz, že tyranosauři byli příležitostní kanibalové – pojídali se navzájem. Není samozřejmě známo, zda zmíněná kost patřila mršině nebo ještě živému (případně čerstvě zabitému) zvířeti. Stejně jako u mnoha dnešních dravců však nebyl kanibalismus u tyranosaurů zřejmě ničím neobvyklým. Nová studie kolektivu paleontologů vychází v novém čísle periodika PLoS ONE.

Odkazy:

http://news.nationalgeographic.com/news/2010/10/101015-t-rex-cannibals-paleontology-science/

http://www.sciencedaily.com/releases/2010/10/101015185836.htm

http://www.sciencedaily.com/releases/2010/10/101014160941.htm

T. R. Lyson, N. R. Longrich. Spatial niche partitioning in dinosaurs from the latest cretaceous (Maastrichtian) of North America. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences, 2010

Andrew Allen Farke, Nicholas R. Longrich, John R. Horner, Gregory M. Erickson, Philip J. Currie. Cannibalism in Tyrannosaurus rex. PLoS ONE, 2010; 5 (10): e13419