Ještěr ze Šan-tungu

…aneb Mohli se hadrosauridi přiblížit středně velkým sauropodům?

Je obecně známo, že velcí sauropodní dinosauři velikostně nejen předčili všechny ostatní suchozemské obratlovce, ale byli větší o celý hmotnostní řád. Největší suchozemští savci kenozoického období dosahovali maximálně jen asi šestiny či sedminy jejich hmotnosti a podobně na tom byli také všichni ostatní dinosauři. Zatímco nejmasivnější titanosauři se svojí vahou blížili rozmezí 80-100 tun, většina ptakopánvých i teropodních dinosaurů dorůstala zhruba do pětitunové hmotnosti a jen výjimečně překračovali desetitunovou bariéru. Přestože nesporné giganty najdeme jak mezi teropody (Spinosaurus, kolem 9 tun?), ceratopsidy (Eotriceratops, 12 tun?), ankylosaury (Ankylosaurus, kolem 8 tun?) nebo stegosaury (Stegosaurus, až 7 tun?), skutečnými rekordmany mimo skupinu Sauropodomorpha byli nesporně někteří obří svrchnokřídoví ornitopodi – kachnozobí dinosauři.

Přestože průměrní hadrosauridi dosahovali délky kolem 10 metrů a hmotnosti zhruba 3 tun, našly se i výjimky, které se velikostí blížily středně velkým sauropodům (jako byl Camarasaurus nebo Apatosaurus). Není jisté, zda mexický exemplář druhu Lambeosaurus laticaudus z Baja California skutečně dosahoval hmotnosti 23 tun, avšak panují o tom značné pochyby. Nejdelším dnes známým hadrosauridem je nejspíš čínský Zhuchengosaurus maximus, popsaný v roce 2007, s délkou kostry 16,6 metru. Koncem roku 2008 byl opět z Číny oznámen objev údajně až 20 metrů(!) dlouhých hadrosauridů, ten však zatím nebyl precizně doložen. Největším poněkud dobře známým kachnozobým dinosaurem proto zůstává rovněž čínský Shantungosaurus giganteus, objevený již roku 1964. Rodové jméno je odvozeno od místa nálezu, kterým je provincie Šan-tung na severovýchodě země. Obří hadrosaurid zde žil v období pozdní svrchní křídy (stupeň kampán), asi před 80-70 miliony let. Jeho zkameněliny, skládající se z pěti nekompletních koster, byly objeveny v pískovcích souvrství Wang-ši.

———

File:Largestornithopods scale.png

Velikostní diagram největších ornitopodů, kterému jasně vévodí kachnozobí dinosauři. Modrá silueta náleží rodu Zhuchengosaurus, červená druhu Lambeosaurus laticaudus a fialová rodu Shantungosaurus. Pořadí v tělesné velikosti však nemusí být nutně odpovídající. Všichni tito dinosauři mohli dosahovat hmotnosti dvou nebo tří afrických slonů. Kredit: Wikimedia Commons.

———

Šantungosauři byli celkovým vzhledem podobní o trochu menšímu severoamerickému rodu Edmontosaurus (oba rody patří do podčeledi Saurolophinae). Když byl býložravý dinosaurus v roce 1973 popsán, dostal druhové jméno „giganteus“, které jistě není třeba překládat. Skutečně byl obrovský, dokonce podstatně větší, než například všichni známí tyranosauridi. Kostra, která byla smontována a vystavena v Čínském geologickém institutu v Pekingu, měří na délku přesně 14,72 metru, což je téměř o dva metry více než největší smontovaná kostra tyranosaura („Sue“ v Chicagu). Lebka holotypu (GMV V.1780-1) je dlouhá celých 163 centimetrů, což je rovněž více než u známých tyranosaurů (i když ne třeba u karcharodontosauridů). Přední část velkého těla vyvažoval u šantungosaura masivní ocas a je nepochybné, že pohybový aparát těla musel být u tohoto hadrosaurida robustní. Je otázkou, jaké hmotnosti zaživa dosahoval. Některé novější odhady udávají váhu až 16 tun, nejnižší se pohybují asi mezi 6 až 8 tunami. Je však velmi pravděpodobné, že blíže realitě bude vyšší odhad.

Podobně jako ostatní kachnozobí dinosauři žili nejspíš i šantungosauři v menších stádech a podnikali snad i jakési sezónní migrace. Jejich keratinem pokrytý zobák postrádal dentici, zato po stranách čelistí byly umístěny baterie s ohromujícím počtem až patnácti set drobných zubů. Hlavu dinosaura mohl zaživa zdobit jakýsi nafouknutelný vak z kožovité chlopně, kterým snad šantungosauři vydávali hlasité zvuky a dorozumívali se v rámci stáda. Jinak byla lebka relativně hladká, bez výrazných výstupků, typických pro lambeosauriny. Nedaleko místa objevu fosílií těchto kolosů byly nalezeny také zuby a prstní kůstky velkého tyranosaurida, takže se zdá být pravděpodobné, že je obří teropodi lovili. Obranou před nimi byla alespoň dospělým šantungosaurům zejména jejich velikost (dravé tarbosaury svojí váhou překonávali až trojnásobně). Zřejmě se mohli bránit také tím, že se na krátkou dobu postavili na zadní, přičemž dosahovali výšky kolem šesti metrů. Obvykle však jejich značná hmotnost pohyb po dvou nejspíš vůbec nedovolovala.

———

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Shantungosaurus

http://www.dinodata.org/index.php?option=com_content&task=view&id=7456&Itemid=67

http://paleodb.org/cgi-bin/bridge.pl?action=checkTaxonInfo&taxon_no=69513

———

Advertisements

Komentáře: 2

Filed under Ptakopánví dinosauři, Rekordy a statistika

2 responses to “Ještěr ze Šan-tungu

  1. autor

    Rozhovor, který jsem dnes písemně poskytl blogu "Trespasser": http://trespasser.blog.cz…-sochou …

  2. autor

    Článek opět také na "oslu": http://www.osel.cz…hp?clanek=5397

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s