Historie zvaná Jurský park

…aneb Málo známé dějiny jedné legendy

Fenomén Jurského parku zachvátil takřka celý svět v roce 1993, kdy měl 11. června (14. října v ČR) premiéru stejnojmenný kasovní trhák Stevena Spielberga. V letech 1997 a 2001 následovaly další dvě pokračování, bohužel s mírně klesající dějovou kvalitou (zejména v případě posledního filmu, který natáčel režisér akčních snímků Joe Johnston). Již několik let se také mluví o čtvrtém, závěrečném „parku“; studio Universal však jeho natáčení neustále oddaluje a v celé záležitosti poněkud mlží. Nezbývá tedy než si počkat.

Děj filmu je jistě dobře znám většině lidí. Excentrický, ale (všeho) schopný miliardář John Parker Hammond využije vědeckotechnického průlomu v oboru genetického inženýrství a zrealizuje svoji fantastickou vizi. Na odlehlém tropickém ostrově Isla Nublar u pobřeží Kostariky vybuduje park, ve kterém mají být pro oko natěšených vědců i turistů umístěni živí, naklonovaní dinosauři. Ty se mu podaří přivést k životu z dochované DNA, obsažené v neporušených tělech moskytů z jantaru. Moskyti, kteří kdysi sáli krev dinosaurům, se zachytili v pryskyřici stromů a zahynuli lapeni do této lepkavé substance. Pryskyřice po milionech let zkameněla v jantar a uchovala tak těla hmyzu (a tím i dinosauří DNA) až do současnosti. S pomocí v té době nejmodernější technologie dokáže Hammond i s týmem zkušených genetiků přivést některé druhy dinosaurů zpět k životu. Ne všichni jsou ale mírumilovní býložravci, a tak je o děsivou podívanou postaráno. Když totiž koncem 80. let přijede na ostrov první skupina expertů, aby jejich expertíza rozptýlila obavy nervózních investorů, stane se neštěstí a dinosauři se dostanou ven ze svých elektřinou obehnaných ohrad. Poté se celá inspekce promění v pouhý boj o přežití a všichni zúčastnění, kteří představují rozmanitý vzorek různých charakterů a povolání, musí nasadit všechny své mentální a fyzické síly, aby se z ostrova dostali se zdravou kůží…

V počítačové hře Trespasser z roku 1998 i v původních románech je však tvůrci poodhalena také jiná, skrytá historie za událostmi, známými ze Spielbergova filmu. 3D střílečka, při které procházíte ostrovem a kromě palby po (téměř) všem živém se dozvídáte také podrobnosti o historii celého projektu, je jednou z nejzajímavějších her s danou tématikou. Hlas Johna Hammonda (v podání herce Richarda Attenborougha, který miliardáře opravdu ztvárnil ve filmu) vás provází po různých lokalitách ostrova Isla Sorna (Site B – kde byli dinosauři původně klonováni pro park na Isla Nublar) a vzpomíná na zásadní události v historii InGenu. Ve hře jsou jeho paměti označeny za knihu vzpomínek, kterou měl Hammond vydat pod názvem Jurassic Times. Jde samozřejmě jen o čistou fikci, ale je zajímavé sledovat, nakolik tvůrci „naroubovali“ tuto fantazii na skutečné události a reálné geografické či technologické pojmy. Některé dílčí události si sice časově nebo fakticky v různých podáních odporují, obecně nám ale tyto informace zajímavě rámují události z filmové trilogie. Pojďme si tedy udělat malý chronologický exkurz do fiktivních dějin Jurského parku…

File:TortugueroBeach.jpg

Kostarická pláž Tortuguero. Podobně zřejmě vypadaly pláže v představách Michaela Crichtona, autora původní myšlenky Jurského parku. Kredit: Wikimedia Commons

 …

• 60. léta 19. století – na východě ostrova Isla Sorna (budoucí Site B) jsou založeny kakaovníkové plantáže, již dlouho předtím tu ale sídlili Májové

• 14. 3. 1928 – narodil se John Parker Hammond, budoucí zakladatel Jurského parku (dle Crichtonova románu je však starší, musel se narodit kolem roku 1913)

• 30. léta – malý Hammond sní o době pravěku, o děsivých lovcích z doby kamenné…

• 1943 – Hammond se stěhuje do Londýna, který mu skýtá lepší možnosti studia i budoucího uplatnění

• 50. léta – Hammond je nadějný, ale chudý mladý muž. Postupně však buduje síť konexí, někdy po roce 1951 poprvé dostává závratně lákavý nápad na znovuoživení dinosaurů, zatím však zcela nerealizovatelný; v roce 1958 nebo 1959 se narodil Martin Guitierrez

• 60. – 70. léta – Hammond navazuje kontakty s firmou Cowan, Swain a Ross, kteří budou v budoucnu jeho prvními a hlavními sponzory; počátek plánování zábavního parku s neobvyklými zvířaty

• 1976 – duben: setkání obchodníka Roberta Swansona s biochemikem Herbertem Boyerem, založení komerční společnosti Genentech – událost, která přináší globální komercionalizaci genetického inženýrství

• 1978 – Paleontolog Alan Grant zahajuje vykopávky nedaleko města Snakewater v Montaně

• 1979 – John Parker Hammond a jeho společník Norman Atherton zakládají společnost International Genetic Technologies (InGen); Hammondova nadace si od kostarické vlády pronajímá ostrovy Isla Nublar a Isla Sorna pod záminkou zřízení přírodní rezervace a rekreačního střediska

– Grant objevuje v Montaně první snůšku dinosauřích vajec, jde o jeden z jeho nejvýznamnějších objevů (jasný odkaz na objevy Jacka Hornera, pozn. aut.), publikuje je však až v roce 1983

• 1981 – začíná mapování obou ostrovů, vyměřování infrastruktury a stavba laboratoří; Hammond poprvé přilétá na Isla Sornu a nechává zde instalovat satelitní spojení

– květen: začíná pravidelné období dešťů, Ingen přichází se standartním dopravním prostředkem do terénu – InGen Safari Vehicle

• 1982 – právník Donald Gennaro je zaměstnán u proslulé právnické firmy Cowan, Swain a Ross. Jedním z jeho prvních úkolů je asistovat Hammondovi v rozvoji a právním zabezpečení rozvíjejícího se InGenu, zejména však získat peníze od investorů

– zahájena extrakce „pravěké DNA“, proces potrvá 11 měsíců; dle původního románu se právě v tomto roce objevují v odborné literatuře první zmínky o možnosti naklonovat dinosaury

– neznámý den ve 3 hodiny ráno: na Nedryho monitoru se objevuje první kompletní sekvence dinosauřího genomu, první pohled do minulosti vzdálené 650 tisíc století

• 1983 – 13 nových patentů, genetici InGenu pronikají na dosud neprobádané pole v oblasti technik genového inženýrství a extrakce „fosilní“ DNA; oficiální zahájení činnosti InGenu za pomoci japonských investorů

– Grant publikuje slavnou studii o hromadném hnízdění a mateřské péči neptačích dinosaurů; upoutá tak i Hammondovu pozornost

– září: Hammond s Gennarem získávají sponzory, objíždí celý svět a předvádí Athertonova trpasličího slona, vytvořeného pro účely ohromení investorů

– listopad: první test fertilizace umělého vajíčka, osobně provedená v laboratoři na Isla Sorna Hammondem

• 1984 – umírá první „mozek“ za technologiemi InGenu, Norman Atherton. Nahradí ho mladý a talentovaný genetik Henry Wu, který podepíše pětiletý kontrakt s InGenem (dle jiných údajů již od r. 1982). Hammond mu zaručí každoroční příjem ve výši 10 milionů dolarů a zpočátku mu osvětlí jen tolik, že jeho „obecné zadání zahrnuje klonování plazů“

– Hammondova nadace začíná podporovat Grantovy vykopávky v Montaně. Každoroční suma představuje 30 000 dolarů

– do Kostariky je lodí odeslána tajná zásilka obsahující 24 genových sekvenátorů Hood (v celkové hodnotě 12 milionů dolarů) a 3 superpočítače Cray XMP. InGen tak získal z hlediska informačních technologií větší potenciál, než má celá Střední Amerika

– někdy v tomto roce se zřejmě líhne první dinosaurus – malý velociraptor, osobně vytažený z vajíčka Hammondem („džin byl venku z lahve…vypadal jako duch, nebo obláček kouře…raptor se načepýřil, byl si jistý právem na svou existenci. Neměl absolutně žádné tušení, že už není suverénním pánem Země…“)

– březen: Grantovi je InGenem poukázána suma 12 tisíc dolarů za konzultace ohledně dinosauřích potravních návyků (konzultantské služby, „juvenilní hyperprostor“)

• 1985 – Grantovi se neustálé obtěžování ze strany zaměstnanců InGenu (celodenní i noční žádosti o konzultaci) zprotiví a odvolává spolupráci

– 22. dubna je vypuštěn první velociraptor do volné přírody ostrova Isla Sorna, během léta se pak první populace těchto dromeosauridů stahuje na sever; v průběhu podzimu jsou vypuštěna také mláďata brachiosaura, albertosaura, triceratopse a tyranosaura (v počtu sedmi jedinců)

– listopad: Hammond s Gennarem pro InGen získali celkově již 870 milionů dolarů

• 1986 – konkurenční genetická firma-korporace The Genetic Biosyn Corporation vypustí na jisté farmě v Chile neotestovanou syntetickou vakcínu proti vzteklině, do země ji propašují v běžných zavazadlech letadlem

– Biosyn zaměstná Howarda Kinga, který se setkává s Lewisem Dodgsonem (pozdější aktéři plánu na zcizení dinosauřích embryí InGenu)

• 1987 – leden: InGen začíná naplno budovat na obou ostrovech (administrativní budovy, přístavy, návštěvnické centrum, laboratoře a skladiště, elektrické ploty, nadzemní dráha ad.); jako hlavní inženýr je zaměstnán John Arnold

– InGen zároveň opatřuje dostatečně velkou a spolehlivou přepravní techniku pro dospělé dinosaury, dokončují se elektrické ploty a opatřují zbraně a další bezpečnostní technika; první dinosauři dorůstají své plné velikosti a na Isla Sorna se ustavují unikátní ekosystémy

– ve velkém se nakupují zvláštní plasty s miniaturními póry, které InGen využívá ke tvorbě umělých skořápek dinosauřích vajec (opět převratná patentovaná technologie); InGen pak skupuje celou obchodní společnost Millipore Plastic Products se sídlem v Nashville ve státě Tennessee, původní činnost společnosti je obchod s výrobky pro zemědělství

– do Kostariky se stěhuje americký biolog Martin „Marty“ Guitierrez, který sehraje úlohu v úvodní části příběhu (pracuje jako terénní biolog pro ústav Reserva Biológica de Carara)

• 1988 – je zaměstnán zkušený lovec a správce zooparků Robert Muldoon (dle jiných údajů již od r. 1982); Hammond definitivně zavrhuje variantu zábavního amfiteátru v San Diegu ve prospěch ostrova Isla Nublar

– Propracován systém zásobování a krmení dinosaurů; býložravci dostávají speciální rostlinnou směs, masožravci pak proteinové výtažky z ovčího masa; krmení probíhá obvykle třikrát denně

– na Isla Sorna je postaven kolejnicový přepravní systém, v budoucnu má propojit celý systém a být vyzdvižen na betonových podpěrách; vědci a technici spolu s kostarickými dělníky musí podepsat dekret o mlčenlivosti, finanční kompenzace a způsob ubytování na ostrově jsou však velkorysé

– konec roku: na Isla Sorna (Site B) propuká neznámá infekce v laboratoři a dinosauřích líhních („DX“); následkem toho jsou 18. prosince mnohá zvířata raději vypuštěna volně do přírody ostrova (jsou však stále monitorována)

• 1989 – paleontoložka Sarah Hardingová obhajuje svůj doktorát

– na jižní pláži staví InGen hotel pro návštěvníky z řad turistů, vědců obchodníků i politiků; Hammond předkládá vládě USA zprávu o tajných projektech InGenu, americká pobřežní hlídka začíná patrolovat kolem ostrova Isla Sorna – InGen pak záměrně potápí loď Emily, používanou k přepravě nákladu a obhlídce pobřeží ostrova

– InGen disponuje velkorysými zdroji; kromě stanic na obou kostarických ostrovech a ohromné centrální laboratoře v Palo Alto má také další dvě výzkumné stanice, umístěné po celém světě (geologickou v Jižní Africe a experimentální farmu v kostarických horách), skupuje také jantar z celého světa a finančně podporuje paleontologické týmy v terénu (ovšem pouze na severní polokouli)

– hlavní události z první knihy i filmu se odehrávají právě v tomto roce; v lednu přijíždí do kostarického Bahía Anasco Dr. Bobbie Carterová; v místní nemocnici zemře mladý pacient, který pracoval jako stavební dělník na Isla Nublaru – je smrtelně raněn uniklým velociraptorem; následně jsou na ostrově zavedena přísnější bezpečnostní opatření

– jaro: v této době a možná již dříve dochází k úniku velociraptorů z ostrova – někteří jedinci se již začali sami rozmnožovat a ostrov opouštět na plovoucích kmenech – protože potřebují přísun lysinu, živí se stravou bohatou na proteiny a pomalu kolonizují odlehlé džungle kostarických hor (fiktivní pohoří Ismaloya); unikají také prokompsognáti

– červen: Grant slaví další úspěchy při vykopávkách v Montaně; o aktivity InGenu se již začínají zajímat americké úřady (např. Úřad pro ochranu životního prostředí – v originále EPA neboli Environmental Protection Agency)

– červenec: manželé Mike a Ellen Bowmanovi navštěvují opuštěnou kostarickou pláž Cabo Blanco, kde jejich dceru Christinu („Tinu“) napadne „tříprstá ještěrka“, odjíždí do nemocnice v Puntarenas

– 16. července: biolog Guitierrez objevuje na pláži vřešťana, pojídajícího mrtvou „ještěrku“, podobnou té, která zaútočila na Christinu; napadená dívka ji předtím namalovala

-konec července: agent Robert „Bob“ Morris z EPA dělá interview s Grantem, ohledně jeho práce pro InGen; později Grant obdrží fax s „ještěrkou“ a s úžasem ji identifikuje jako prokompsognáta (Procompsognathus); Hammond zve Granta a Sattlerovou na inspekční cestu na Isla Nublar

– září: společnost Biosyn vyplácí počítačovému expertovi Dennisovi Nedrymu zálohu 750 000 dolarů (z celkově slíbených 1,5 milionu) za krádež embryí InGenu; Nedry vymýšlí plán na provedení akce

– kolem 27. září debakl při inspekci parku – hlavní děj románu i filmu; jeho aktéři jsou následně zadržováni v San José; dle knihy je pak ostrov (počátkem října?) zničen náletem vojenských letadel se zápalnými bombami, resp. napalmem (podle knihy se však události odehrály v srpnu)

– 5. října: společnost InGen krachuje a požádá o ochranu podle článku 11 u Nejvyššího soudu v San Franciscu, 13. října soud ve Washingtonu D. C. – Hammondův bankrot; obžalovaný se nedokáže hájit, ani vysvětlit události, ke kterým na ostrově došlo

– listopad: Site B je plánovaně opuštěna a její klíčové brány zapečetěny, během rychlé evakuace dochází k úmrtím (dělníci doslova nechali nářadí na zemi, sebrali cenná zařízení i výbavu budov a odešli) – podle jiné verze odešli poslední zaměstnanci InGenu až v květnu 1995, kdy zařízení na ostrově zničil hurikán Clarissa; na Isla Nublar měla být původně budována tříhvězdičková soukromá restaurace Les Gigantes

• 1990 – měla být započata výstavba Jurských parků v Evropě (Azorské ostrovy) a v Japonsku (u Guamu)

– Hammond někdy v této době začíná psát své paměti pod názvem Jurassic Time (případně Jurassic Memoirs)

– Ellie Sattlerová se v Chicagu vdává, s Grantem zůstávají přáteli

– únor: Ian Malcolm je propuštěn z intenzivní lékařské péče po vážném zranění z návštěvy parku; s uzdravením mu pomáhá i přítelkyně Sarah Hardingová

– září: původní datum oficiálního otevření Jurského parku (ke kterému pochopitelně již nikdy nedošlo)

• 1992 – březen-září: mělo dojít k otevření nových atrakcí – jízda po tropické řece a průjezd voliérou s ptakoještěry; na konferenci v Pekingu se s Grantem setká Richard Levine (jedna z hlavních postav druhé knihy) a ptá se ho na InGen, Grant jeho poznámky označuje za absurdní

– Hammond se setkává s bývalým vojákem Haroldem Greenwoodem, zřejmě maskovaným špionem Biosynu. Jeho záměrem bylo dostat se na ostrov a zcizit zde klíčové informace, po pádu helikoptéry byl však raněn velociraptory a následně vykrvácel v úkrytu přehrady na Isla Sorna; odcizit informace z počítače se pokusili také dva němečtí technici, byli však chyceni (doba ani okolnosti nejsou upřesněny)

• 1993 – Hammond původně odhadoval, že k tomuto roku bude mít InGen roční příjmy nad 7 miliard dolarů, spolu s parky v Evropě a Japonsku pak přes 10 miliard dolarů

– srpen: Malcolm v Santa Fe prezentuje svoji teorii chaosu, dotýká se také otázky vymírání K-T; s ním i Hardingovou se pak setkává Levine, Hardingová následně odjíždí na expedici do Afriky

• 1994 – po celou zimu tohoto roku provádí průzkum kostarických džunglí a přilehlých ostrovů agenti Biosynu, pod falešnou identitou „švýcarských geologů“ pátrají po „velkých zvířatech“ (tedy živých nebo mrtvých dinosaurech, vytvořených InGenem)

• 1995 – únor: již od srpna 1993 probíhá tajná komunikace mezi Levinem, Hardingovou a Doc. Thornem ohledně shánění a plánování výbavy pro expedici na Isla Sorna (Site B); akcie InGenu jsou postupně rozprodávány; 10. února je Levine zadržen za příliš rychlou jízdu, trestem jsou veřejně prospěšné práce, které si odpracovává jako učitel ve Woodside Junior High; později cestuje do Kostariky a spolu s Guitierrezem ohledává „aberantní formu“ (spálené tělo dinosaura) / v této době se také odehrává děj druhého Crichtonova románu

• 1996 – říjen: Hammondův synovec Peter Ludlow se stává „ředitelem“ (CEO) InGenu, plánuje expedici na Site B a odchyt dinosaurů pro nově plánovaný zábavní park v San Diegu

• 1997 – 13. května: týmy jsou vysazeny na jihozápadě ostrova; expedice končí krachem, asi dvě třetiny lovců a organizátorů skončí jako nezvěstní; definitivní konec snu o znovuoživení plánů na Jurský park / prolíná se s dějem druhého filmu

– léto: řádění samce tyranosaura v San Diegu, ostrov Isla Sorna pod tlakem veřejného mínění nakonec prohlášen za chráněnou rezervaci

• 1998 – u severovýchodního pobřeží Isla Sorny havaruje letadlo, přežívá jediný pasažér (mladá žena jménem Anne) – děj počítačové hry Trespasser

• 2001 – květen-červenec: příběh Jurského parku 3, Alan Grant a ostatní na ostrově Isla Sorna, na konci příběhu unikají z ostrova pteranodoni a hledají nová hnízdiště…(podle navazujícího třídílného románu Jurassic Park Adventures vydal Eric Kirby, chlapec uvězněný na ostrově, knihu Survivor; spolu s Grantem pak v roce 2002 odjíždí do zábavního parku v Orlandu na Floridě, kde mají vyprávět o svých dobrodružstvích – dojde však k útoku pteranodonů…

• 2015 – přichází Jurský svět

Odkazy:

http://trescom.org/

http://jurassicpark.wikia.com/wiki/Jurassic_Park_Wiki

http://en.wikipedia.org/wiki/Jurassic_Park_(franchise)

http://trespasser.blog.cz/

Advertisements

komentářů 11

Filed under Jurský park a jiné filmy, Literatura

11 responses to “Historie zvaná Jurský park

  1. Almeida

    Zaujímavý článok. Mnohokrát sa už spomínali chyby vo filme. Je zaujímavé, že často sa upozorňuje na chybného Dylophosaura, že je príliš malý – to podľa mňa chyba nie je (kľudne to mohlo byť mláďa), ale to, že tie zvieratá vyrástli behom dvoch rokov som ešte nevidel spomenuté nikde 😀

  2. autor

    _Dilophosaurus_ ve skutečnosti měřil asi šest metrů na délku a vážil několik metráků – ve filmu o mláďata nejspíš nešlo, protože už měli plně vyvinuté excesivní struktury typu límce a funkční orgány "plivacího" jedového ústrojí. Takže to chyba určitě byla. Naopak ten rychlý růst zase tak překvapivý není – menší druhy dinosaurů rostly opravdu velmi rychle, dospělosti dosahovaly už po 1-3 letech. Velcí dinosauři samozřejmě potřebovali času více, ale to se dá vcelku uspokojivě vysvětlit genetickou manipulací 🙂

  3. Almeida

    Tak u Dilophosaura som narážal len na veľkosť. Či je niečo známe aj o jeho vekovom vývoji už neviem a tak mi nezostáva nič iné, než Ti dať za pravdu.Avšak Brachiosaurus dorastajúci do veľkosti dospelca vo veku 3 rokov by bol určite zlatou baňou potravinárskeho priemyslu 😀

  4. autor

    Oni to tam myslím řešili nějakou úpravou na bázi růstových hormonů, ale přesně nevím 🙂

  5. Jiří Meixner

    No jo, je to legenda…zaplaťpánbůh za to z rad konzultantů (Horner, Paul), co tam Spielberg dal… ty mouchy zž se zmiňovaly stokrát a už to asi nemá smysl, protože to zkrátka není faktografický film. Zajímavé je u mě spíš srovnání s knihou, která je u mě v soukromém žebříčku přece jen o malinko výš… určitě pár letmých srovnání, ale to znalci jistě vědí:¨- kniha není rozhodně až tak happy-end jako film (hyne Malcolm i Hammond, naopak Gennaro (který má v knize skutečně daleko od filmového "posery") i Muldoon přežijí), ostrov srovná v závěru se zemí kostarická národní garda- Malcolm je mi v knize mnohem sympatičtější, jeho genialita vyplouvá mnohem detailněji na povrch a celkově je pro mě s Grantem nejdůležitější postavou (i přes svou smrt), ve filmu je z něj spíše "jen" excentrik; mnohem silnější postavou je i ing. Henry Wu- Crichton je naturalisticky "spravedlivější" – Nedryho konec je skutečně naturalisticky brutální a také Hammond zaplatí za svou nezodpovědnost absolutní daňMohlo by toho být ještě mnohem více, ale pro srovnání stačí. JP je legenda legend, ale kdyby se ještě více držela knihy….;)

  6. Junior

    Film podľa knihyDúfam, že raz niekto natočí film presne podľa knihy! Aj,keď o Spielbergovi mám pochybnosti pretože ten je viac nadšený votrelcami než dinosaurami, vid. JP3. Inak by ma zaujímalo kto by napísal scenár,keď pán Crichton je už bohužiaľ mŕtvy nuž asi David Koepp. K článku, veľmi dobré zhrnutie celej histórie legendy. Skvelý blog

  7. autor

    Děkuji za příspěvek Jirkův i "Juniorův" – co se týče natočení filmu "přesně podle knihy", k tomu nepochybně nikdy nedojde. I když škoda, souhlasím, že děj knihy je mnohem propracovanější a detailnější, i když je tam také spousta chybek. K tématu se určitě ještě časem vrátím…

  8. Harry Greenwood by neměl mít nic společného s tou helikoptérou BioSynu – na římse nad ní leží lidská kostra, která by podle původního scénáře Trespasseru měla patřit Michaelu R. Sullivanovi. Jinak velice zajímavý článek…

  9. autor

    Díky za komentář – O Greenwoodovi to na jednom webu takto psali, ale to je opravdu věc aplikované fikce 🙂

  10. Alangor

    Malcolm(Jiří Meixner – Mail – WWW)Nerad Vás opravuji, ale Malcolm první knihu přežil, dokonce je hlavní postava knihy ztracený svět stejně jako ve filmu.

  11. Ad Alangor

    Jirka má pravdu, Malcolma nechal Crichton původně na konci knihy zemřít (slavné zavrtění hlavou v helikoptéře po dotazu na něho). Nicméně ho potřeboval později znovuoživit a k velké nelibosti většiny fanoušků z něj udělal dokonce hlavní postavu druhého dílu (Ztraceného světa)…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s