Amphicoelias fragillimus

….aneb Gigantičtí sauropodi počtvrté

Počtvrté a naposledy, chtělo by se dodat. Pokud se totiž velikostní odhady pro tohoto obra jednou v budoucnu potvrdí, sotva už se podaří objevit něco ještě většího. Amficélias, jak můžeme česky tohoto diplodokida nazývat, překonává svojí předpokládanou délkou všechny známé současné i prehistorické živočichy. Je možné, že představuje vůbec nejdelší zvíře, jaké kdy obývalo planetu Zemi. V hmotnosti by pak severoamerického sauropoda překonával snad jen jeho indický protějšek bruhatkajosaurus (viz předchozí příspěvek), ovšem pochybnosti o jeho reálné existenci jsou značné a zcela relevantní. Podívejme se tedy nyní na kolíkovitý zoubek jeho hlavního soupeře.

Amphicoelias fragillimus byl zřejmě gigantickým diplodokidním sauropodem, žijícím v období svrchní jury (asi před 150 miliony let) na území dnešního státu Colorado v USA. Zkameněliny tohoto i dalšího (zřejmě mnohem menšího) druhu A. altus byly objeveny roku 1877 v sedimentech proslulého souvrství Morrison. Objevitelem byl placený sběratel Oramel Lucas, který tehdy pracoval pro palentologa Edwarda D. Copea (1840-1897), známého protagonisty tzv. Války o kosti. Lucas ve zmíněném roce objevil neúplný obratel s neurálním obloukem v lokalitě Garden Park, ležící severně od města Cañon City v Coloradu. Obratel byl bohužel ve značně špatném stavu a fakticky se už možná začínal rozpadat. Pozoruhodná byla nicméně jeho velikost, která takřka bere dech. Zachovaná část obratle měřila asi 1,5 metru, což už by samo o sobě naznačovalo majitele vpravdě obří velikosti. V kompletním stavu by ale obratel dosahoval ještě mnohem větších rozměrů, údajně šlo o délku až 2,7 metru! Obří fragment byl zaslán Copeovi na počátku léta roku 1878. Cope jej v srpnu téhož roku popsal a učinil z něj holotyp nového druhu A. fragillimus (rodové jméno znamená „oboustranně vydutý“; druhové pak „nejkřehčí“, což se vztahuje k povaze fosilního materiálu). Katalogové číslo nese označení AMNH 5777, fosílie tedy byla určena pro Americké muzeum přírodních věd v New Yorku. Tam ale ve skutečnosti nikdy nedorazila.

———

Amphicoelias fragillimus byl skutečným obrem nejen ve srovnání s člověkem, ale i s největšími představiteli dalších dinosauřích skupin. Kredit: Matt Martyniuk (http://en.wikipedia.org/wiki/File:Largestdinosaursbysuborder_scale.png)

———

Cope předpokládal, že zkameněliny amficélia pochází ze souvrství Dakota, datované tehdy v rámci období „střední“ křídy (resp. přelomu spodní a svrchní křídy; zhruba před 100 miliony let). Ve skutečnosti je mnohem pravděpodobnější, že tento obr pocházel ze stejného období jako další sauropod Camarasaurus, jehož zkameněliny byly objeveny prakticky ve stejných sedimentech. Místem objevu byl kopec, nacházející se jižně od velkého naleziště kamarasaurů, který dostal později název „Cope’s nipple“ (Copeova bradavka). Zajímavé je, že Lucas objevil nedaleko od obratle také gigantickou část stehenní kosti, která mohla patřit rovněž druhu A. fragillimus. Dle některých údajů snad mohla měřit až 4,6 metru na délku, to však nebylo potvrzeno. Také tato zkamenělina již dnes není k dispozici. Obratel i další případné fosílie amficélia se pravděpodobně brzy po zhotovení nákresu Copem zcela rozpadly. Důvodem je prostý fakt, že byly součástí značně erodovaného jílovce, který se snadno drolí na nepravidelné krychličky. V době, kdy ještě neexistovala speciální zpevňovací činidla, nebylo možné rozpadu fosílií po převozu na tehdejších povozech nijak zabránit. Přesný osud obřího obratle ale znám není a nejspíš už nikdy nebude.

Jak velký byl tedy A. fragillimus? Jediná čestná odpověď je samozřejmě ta, která zní „nikdo neví“. Rozměry můžeme na základě jediného obratle (když připustíme, že opravdu existoval – o tom totiž mnozí také pochybují) pouze hrubě odhadovat. Tvar Copem zakresleného obratle odpovídá tvaru obratlů diplodokidů, spíše štíhle stavěných sauropodních dinosaurů, vynikajících svojí délkou. Nejznámějšími zástupci této čeledi jsou například Diplodocus longus, Apatosaurus (dříve Brontosaurus) excelsus nebo obří Supersaurus vivianae. Ty všechny by ale amficélias hravě „strčil do kapsy“, co se rozměrů týče. Podle odhadů Kennetha Carpentera a některých dalších mohl být tento dinosaurus v případě stejných proporcí, jako mají jeho příbuzní, dlouhý asi 40-60 metrů (nejvyšší uváděný údaj je dokonce 64 metrů), z toho pak 32 metrů připadá na samotný ocas! Tedy pouhý ocas zhruba o délce největšího plejtváka obrovského. Krk mohl být u největších amficéliů dlouhý až 16 metrů, výška ve hřbetu zřejmě kolem 10 metrů. Hmotnost je udávaná na 122,4 tuny, nicméně je to jen velmi hrubý odhad. V rámci dané velikosti by šlo o hmotnost velmi nízkou, způsobenou odlehčením kostry a celkově gracilnější stavbou těla (například oproti titanosaurům). I se štíhlou tělesnou stavbou by ale amficélias představoval možná největšího suchozemského tvora všech dob.

Je samozřejmě velká škoda, že původní zkameněliny již dnes nejsou k dispozici. Ne že by je snad nikdo nehledal – v roce 1994 byl na předpokládaném místě objevu učiněn pokus o získání dalšího materiálu, vyšel však naprázdno. Penetrační radar, který měl umožnit lokalizaci fosílií pod povrchem, nebyl k ničemu, protože případné části někdejší kostry už mají dávno zcela shodnou stavbu a složení jako okolní hornina. Gigantický sauropod tedy zůstává i po 135 letech od svého objevení velkou a lákavou vědeckou záhadou. Sám jsem mu věnoval jednu kapitolu ve své knize Po stopách dinosaurů – má přiléhavý název Kráčející leviatan.

———

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Amphicoelias_fragillimus

http://svpow.wordpress.com/2008/05/20/sv-pow-showdown-sauropods-vs-whales/

http://www.dinochecker.com/dinosaurs/AMPHICOELIAS

http://svpow.wordpress.com/2010/02/19/how-big-was-amphicoelias-fragillimus-i-mean-really/

http://www.hmnh.org/archives/2007/01/13/resizing-amphicoelias/

———