Ohlodávali rohatí dinosauři zdechliny?

…aneb nový pohled na velmi starou hádanku

Rohatí dinosauři, zejména pak vyspělí příslušníci čeledi Ceratopsidae, jsou pro většinu z nás pravým ztělesněním mírumilovných býložravců. Tedy pouze v určitém smyslu – ve skutečnosti mohli být velmi agresivní a popudliví. Slovem „mírumilovní“ mám na mysli jejich potravní strategii, zahrnující pouze likvidaci okolní zeleně, nikoliv aktivní zabíjení jiných živočichů pro potravu. Samozřejmě je tato myšlenka do značné míry pravdivá. Ceratopsidi měli své zahnuté konce čelistí (zobákovitá rostra) uzpůsobená k ukusování tuhé rostlinné hmoty, například slabých kmínků malých dřevin. Stavba zubů hlouběji v čelistech také svědčí o přizpůsobení rostlinné potravě. Zkrátka a dobře – stejně jako stegosauři a ankylosauři ze skupiny Thyreophora, všichni ornitopodi nebo plazopánví sauropodi (a v neposlední řadě také druhotně mnozí teropodi) – byli ceratopsidi výlučnými herbivory. Nebo snad ne?

Přímý důkaz o opaku zatím chybí, ostatně ani není divu. Pokud si skutečně ceratopsidi zpestřovali svůj jídelníček masem, sotva o tom někdy najdeme zkamenělé doklady. Nelze ovšem popřít, že i v současné přírodě existují mnozí živočichové, kteří navzdory obecným představám vybočují ze své klasické škatulky neškodného býložravce. Patří mezi ně například prasatovití sudokopytníci, někteří papoušci a další tzv. vyšší obratlovci. Je ostatně také pravda, že málokterého dravce nebo býložravce můžeme zahrnout do jednoznačně vymezeného ranku pojídače pouze úzkého spektra potravy. Téměř vždy se v rámci daného druhu najdou individuální nebo i skupinové odchylky. Koneckonců kočky často pojídají trávu, zatímco bažant vždycky sezobne i nějakou tu živou havěť. Vraťme se ale k rohatým dinosaurům, jedné z nejikoničtějších skupin těchto pravěkých obratlovců.

Je nepochybné, že triceratops se bránit uměl (zde chytá za nohu svého odvěkého nepřítele tyranosaura). Je ale možné, že zabijákem a následným konzumentem poraženého byl také sám rohatý dinosaurus? Ilustrace Luise V. Reye (http://www.luisrey.ndtilda.co.uk/html/maxtop3.htm).

Co vůbec vede někoho k domněnce, že nemuseli jíst jen rostlinnou potravu? Britský paleontolog Mark Witton tvrdí, že ceratopsové mohli být omnivorní, tedy jednoduše všežraví. Podobně jako zmíněná prasata mohli představovat pokojné stádní tvory spásající nízko rostoucí vegetaci, když se ale naskytla příležitost k uchvácení malé kořisti nebo zdechliny, chopili se jí také s gustem. Witton vychází z faktu, že čelistní svaly ceratopsidů byly velmi silné a jejich masivní „papouščí“ zobák na konci čelistí by umožňoval snadno ohlodávat kteroukoliv část mrtvého těla až na kost. Masivní úzké čelisti jsou dle Wittona naddimenzované a zcela nevhodné pro příjem velkého množství rostlinné potravy – mnohem podobnější jsou prý z funkčního hlediska čelistnímu aparátu současných dravců. Pokud tedy mezi (primárně) býložravými dinosaury existovali občasní mrchožrouti nebo dokonce příležitostní zabijáci (u některých vývojově primitivních sauropodomorfů je to pravděpodobné), ceratopsidi jsou mezi hlavními podezřelými. Prokázat tuto jejich „vinu“ však mohou až případné budoucí objevy.

Odkazy:

http://horneddinosaurs.blogspot.com.au/2011/02/were-ceratopsians-strict-herbivores.html

http://www.flickr.com/photos/markwitton/522293984/

http://en.wikipedia.org/wiki/Ceratopsia