…aneb vejčitý ostružiníkový ještěr
V historii dinosauří paleontologie již vědci vymysleli množství zvláštních, nestandardních až vyloženě směšných vědeckých jmen. V roce 2010 přibyl k plejádě těchto názvů jeden nový – Rubeosaurus ovatus (ve volném překladu „vejčitý ostružiníkový/malinovníkový ještěr“). Jednalo se o zajímavě vyhlížejícího centrosaurina – vývojově odvozeného rohatého dinosaura z tribu Pachyrhinosaurini. Zajímavé je, že ačkoliv byly zkameněliny holotypu objeveny již v roce 1928 Georgem F. Sternbergem, trvalo dalších 82 let, než byl nový rod popsán. Co bylo důvodem?
Velmi jednoduše – tento středně velký svrchnokřídový ceratopsid byl skutečně popsán již roku 1930, tehdy však ještě jako Styracosaurus ovatus. Styrakosauři byli poměrně hojní a známí rohatí dinosauři, charakterističtí svými výraznými rohy na vrcholku lebečního límce. Trvalo přesně 80 let, než paleontologové poznali původní Gilmoreův omyl (zjistili, že rubeosaurus byl dostatečně odlišný na to, aby mohl mít vlastní rodové jméno). Rubeosaurus byl proto formálně popsán paleontology Andrew T. McDonaldem a Johnem R. Hornerem v roce 2010. Jak už bylo řečeno, byl to velmi zajímavý ptakopánvý dinosaurus.
Dospělí jedinci rubeosaura byli charakterističtí masivním rohem nad nozdrami a specifickou konfigurací dlouhých rohů na okraji lebečního límce. Zhruba šest metrů dlouzí rohatí dinosauři obývali území dnešního severozápadu USA v době před 74 miliony let. Kredit: Lukas Panzarin, magazín PLoS (převzato z http://en.wikipedia.org/wiki/File:Rubeosaurus_ovatus.png)
Rubeosauři žili na území dnešní severoamerické Montany v období svrchní křídy (stupeň kampán, asi před 75-74 miliony let). Holotyp, nesoucí označení USNM 11869, byl objeven v sedimentech souvrství Two Medicine. Rubeosaurus byl tedy současníkem slavných „parental-care“ hadrosauridů druhu Maiasaura peeblesorum. Materiál holotypu představuje pouze částečně zachovaná parietální kost. V roce 1986 byl však objeven další exemplář dinosaura, nesoucí dnes katalogové označení MOR 429. Ten již představuje podstatně kompletnější porci původní lebky a posloužil proto jako podklad ke stanovení nového rodu.
Rubeosaurus byl zřejmě sesterským taxonem rodu Einiosaurus. Jeho specifickým znakem je velmi široká báze rohu v nasální části lebky a dobře rozlišitelná ornamentace kostěného límce (dva páry výrazných rohů, čnějících z okrajů; dva nejbližší ke středové linii lebky se navíc sbíhají – viz obrázek). Některé studie z poslední doby naznačují, že zástupci známého rodu Brachyceratops by mohli být juvenilními exempláři rubeosaura. Stejně jako původní exemplář rubeosaura z roku 1928, popsal i brachyceratopse americký paleontolog Charles W. Gilmore v roce 1914. Nápadité rodové jméno Rubeosaurus však zůstává stále v platnosti. Stejně tak naše fascinace nad úžasnými stvořeními, obývajícími druhohorní ekosystémy planety Země.
Odkazy:
http://en.wikipedia.org/wiki/Rubeosaurus
http://en.wikipedia.org/wiki/Brachyceratops
http://en.wikipedia.org/wiki/Styracosaurus
http://www.plosone.org/article/info%3Adoi%2F10.1371%2Fjournal.pone.0022710
http://www.bio.ucalgary.ca/contact/faculty/pdf/russell/314.pdf
http://www.palaeocritti.com/by-group/dinosauria/ceratopsia/rubeosaurus