Lovci mamutů

….z Dolních Věstonic

Během uplynulého víkendu jsme s přítelkyní navštívili krásné prostředí jihomoravských Pavlovských vrchů a kromě kopců osázených révou a malebného prostředí vodní nádrže Nové Mlýny (nemluvě pak o romantických zříceninách Děvičky a Sirotčí Hrádek) jsme se dostali také do malé obce jménem Dolní Věstonice. Ten název je samozřejmě notoricky známý, přestože dnes již těží spíše ze slávy desetiletí minulých. Důvod je dobře známý a zmiňovaný i v učebnicích dějepisu. V okolí Dolních Věstonic a nedalekého Pavlova sídlili před 29-25 tisícovkami let pravěcí lidé, známí jako „lovci mamutů“. Nakolik byli skutečnými lovci těchto obřích chobotnatců není dosud jisté, samotná lokalita je ale právem zmiňována jako celosvětový unikát. Rozhodně stojí za návštěvu. Nedávno jsem napsal o nejcennějším místním exponátu – Věstonické venuši – článek do časopisu Tajemství české minulosti. O něco dříve jsem psal do stejného periodika také o dalším významném objevu z tohoto místa – záhadném paleolitickém trojhrobu. Právě tento článek si nyní dovoluji přetisknout i pro čtenáře blogu:

Tajemný trojhrob z pravěku

Mezi nejzajímavější archeologické objevy z našeho území patří nepochybně pozůstatky po osídlení dávných pleistocénních populací člověka z doby „lovců mamutů“. Takové zkameněliny nacházejí archeologové na mnoha místech České republiky, zejména však na vyhlášených lokalitách jako jsou Přezletice u Prahy, Předmostí u Přerova nebo Dolní Věstonice na Jižní Moravě. Právě Dolní Věstonice se proslavily po celém světě díky objevu Věstonické venuše, figurky ženy z pálené hlíny, staré asi 29 tisíc let. Světovou proslulost tomuto místu přinesly systematické výzkumy, prováděné v letech 1924-1938 archeologem Karlem Absolonem. Zdejší archeologické naleziště bylo proto roku 2010 po právu prohlášeno Národní kulturní památkou.

Věstonická venuše je nepochybně unikátním artefaktem. Není to ale jen tento umělecký výtvor dávného člověka, čím může naleziště v Dolních Věstonicích ohromit vědce i laickou veřejnost. Stejně zajímavým nálezem je také záhadný trojhrob, objevený 13. srpna roku 1986 archeologem Bohuslavem Klímou starším (1925-2000). Nález byl učiněn náhodou při záchranném výzkumu během těžby zeminy pro hráze Novomlýnských nádrží. Hrob starý asi 26 tisíciletí (dle přesnějších datování údajně asi 27 640 let) je velmi neobvyklý svým obsahem. Leží v něm totiž hned tři dospělé osoby, pravděpodobně dva muži a jedna žena. Krajní kostry patřily mužům, ženská byla umístěna doprostřed. Dvě kostry byly situovány v poloze na břiše, pouze jedna ležela na zádech. Těla v hrobě byla také náležitě ozdobena, všechny hlavy a také klín jedné z koster byly původně posypány okrovým barvivem. Podobné rituály přitom známe i z jiných hrobů tohoto období. V okolí pohřbu se našly zbytky zuhelnatělých dřev, což by mohlo svědčit o jakémsi pohřebním rituálu spojeným s otevřeným ohněm. Podle Bohuslava Klímy byl hrob zakryt napůl spálenými kmínkya větvemi smrku.

Výzkum pozůstatků ukázal, že šlo o mladé lidi, dokonce možná teenagery. Dvě kostry byly poměrně robustně stavěné, proto byly označeny za mužské. Navíc měly u původních tváří stopy po někdejších vousech. Jedna kostra je o poznání lehčeji stavěná a patřila zřejmě mladé ženě ve věku 17 až 20 let. Některé patologické změny na páteři ženy naznačují, že mohla zaživa utrpět těžké zranění či nemoc s trvalými následky. Je však také možné, že šlo o tělesně deformovaného mladíka bez dochovaných vousů. Oba muži byli naproti tomu pohřbeni v relativně dobré kondici (alespoň z hlediska jejich kostry). V boku jednoho z nich však byl objeven pozůstatek silné dřevěné tyče, což nasvědčuje násilné smrti. Těla všech tří mladých lidí byla pohřbena velmi pečlivě a se smyslem pro detail. Oba mladí muži měli hlavy ozdobené náhrdelníky z provrtaných špičáků arktické lišky a vlka a korálků z mamutoviny. Muž, který byl zřejmě zabit, mohl mít navíc původně barevnou masku na obličeji. Všechny lebky byly obarveny okrem, stejné barvivo pak bylo podsypáno také pod jejich těly. Mohlo se jednat o jakousi ochrannou proceduru, zahánějící nám neznámé temné síly.

O důvodu podivného uspořádání těl v hrobech spekuloval sám Bohuslav Klíma nedlouho po objevu. Dle jeho názoru se mohlo jednat o tři osoby, propojené nešťastným osudem. Žena mohla zemřít při těžkém porodu. Jeden z mužů byl snad jejím manželem a druhý mohl být například šamanem-léčitelem. Ten nešťastnici zřejmě nedokázal zachránit nebo byl přímo podezřelý z její smrti a musel ji tak nedobrovolně následovat do záhrobí. Jde o kostru, jejíž obličej byl zakryt maskou. Zbývá ale vysvětlit, proč by musel zemřít i její partner. V tom případě by tato žena musela mít velmi významné postavení.

———

Soubor:Vestonicka venuse edit.jpg

Jeden z nejcennějších dokladů pravěkého umění, proslulá plastika Věstonické venuše. Její stáří dosahuje téměř třiceti tisíc let a pleistocénním lovcům sloužila zřejmě k rituálním účelům. Kredit: Petr Novák, Wikipedie (http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Vestonicka_venuse_edit.jpg)

———

V sousedním Pavlově byl objeven jiný pleistocenní pohřeb, v jehož rámci byla kostra pravěkého muže pochována na boku ve skrčené poloze a posléze překryta obří mamutí lopatkou. V roce 1949 byl podobný hrob objeven přímo v Dolních Věstonicích, tentokrát šlo ale o pozůstatky ženy. Také tato kostra byla po vložení do hrobu zakryta mamutí lopatkou. Mnohem bohatší hrob byl objeven roku 1891 ve Francouzské ulici v Brně Alexandrem Makowským (1833-1908). Pohřbený muž byl vybaven četnými milodary, například zručně opracovaným sobím rohem, kamenným kotoučem o průměru 14 centimetrů, 600 ulitami fosilních měkkýšů,figurkou ze slonoviny a terčíky z různých materiálů. Nález je o to zajímavější, že většina paleolitických hrobů z našeho území neobsahuje žádnou pohřební výbavu. Aby byl výčet kompletní, uveďme ještě zajímavý hromadný hrob z období pavlovienu (asi před 30-25 tisíci let) z Předmostí u Přerova. Známý badatel 19. století Karel Jaroslav Maška jej odkryl na ploše 4×2,5 metru a odhalil zde dvacet koster různého pohlaví. Kostry byly symbolicky překryty dvěma mamutími lopatkami a součástí pohřební výbavy byl také provrtaný kotouč z kamene a různé kamenné nástroje, dochované však pouze v podobě fragmentů. Naleziště v Dolních Věstonicích je ovšem výjimečné i v tomto ohledu, neboť obsahuje na 31 koster, i když většinou nekompletně dochovaných.

Vraťme se však zpět k záhadnému hrobu tří mladých lidí. Otázkou je především to, proč byly pohřbeni v dané poloze a uloženi do hrobu společně. Postupně se objevilo množství teorií, vysvětlujících tuto hádanku. Žádná ale není bez otazníků. Zajímavé je, že motiv velmi podobného pohřbu byl objeven i na obraze slavného holandského malíře Hieronyma Bosche (1450-1516), který měl údajně přesně stejnou situaci namalovat pět století před odkrytím trojhrobu. V tomto případě se nepochybně jedná o prostou náhodu, byť ne zcela nezajímavou. Každopádně však můžeme konstatovat, že tajemství trojhrobu z Dolních Věstonic zůstává i po více než 26 tisíciletích od vzniku a 25 letech od svého objevu velkou archeologickou záhadou.

Mgr. Vladimír Socha

———

Slovníček

Gravettien – archeologická kultura, kterou datujeme do střední části mladého paleolitu (asi před 30-20 tisíci let). Nejčastějšími nálezy jsou kamenné nástroje, patřící mezi tzv. štípanou industrii. V tomto období se však již rozvíjelo také umění, jak ukazují četné ženské plastiky a jeskynní malby. Název pochází od francouzské lokality La Gravette.

Paleolit – nejstarší část lidských dějin, zahrnující období před zhruba 2,6 miliony až 10 tisíci let. Je vymezen počátkem užívání kamenných nástrojů a koncem poslední doby ledové. Geologicky spadá do období pleistocénu, které je charakteristické střídáním dob ledových a meziledových.

Věstonická venuše – jeden z nejznámějších dokladů pravěkého umění z našeho území. Jedná se o keramickou sošku nahé ženy, vyrobené z pálené hlíny v době před 29 až 25 tisíci let. 11,5 centimetru vysoká a zhruba 4 centimetry široká soška byla objevena mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem v červenci roku 1925 týmem archeologa Karla Absolona.

Bohuslav Klíma

Jedním z významných českých archeologů konce minulého století byl také Bohuslav Klíma starší (1925-2000). Zabýval se zejména výzkumem paleolitu a proslavil se četnými objevy v okolí Pavlova. S archeologií se seznamoval pod vedením Karla Absolona, pro něhož pracoval jako kreslič archeologických atlasů. Po ukončení studia v roce 1948 pracoval nejdříve v Moravském zemském muzeu a od roku 1952 pak v brněnské pobočce archeologického ústavu ČSAV. Až do roku 1995 působil v této instituci a vedl nepřeberné množství výzkumů, a to nejen na území někdejšího Československa, ale i v západní Evropě. Vydal celkem 9 knih, počet všech titulů v jeho bibliografii však dosahuje čtyř stovek. Kromě vlastního výzkumu se zasloužil také o popularizaci archeologie u široké veřejnosti. Jeho syn Bohuslav Klíma mladší (nar. 1950) se zabývá rovněž archeologií, ale podstatně mladšího období – raného středověku.

———

Odkazy:

http://www.obecdolnivestonice.cz/obec/o-obci/

http://uhm-prednasky.fpf.slu.cz/index.php?page=paleolit

http://www.zshorakhk.cz/tvorba/ucitele/trojhrob.pdf

———

Advertisements

Komentáře: 2

Filed under Archeologie, Jiné pravěké organizmy, Na cestách, Pozvánky a tipy, Ze života, Česká paleontologie

2 responses to “Lovci mamutů

  1. Jiří Meixner

    Autorovi vše nejlepší k zítřejšímu svátku; J.

  2. autor

    Díky moc Jirko 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s