Slavné americké expedice do Mongolska

…aneb Cesta za pouštním Adamem

Jen málo vědeckých výprav se na počátku 20. století setkalo s takovým zájmem médií i veřejnosti, jako dnes již proslulé expedice Amerického přírodovědeckého muzea do nitra mongolské pouště Gobi. Série nákladných a na svou dobu skvěle zorganizovaných akcí se odehrála mezi roky 1922 a 1930. Jejich význam pro lepší povědomí o Střední Asii, ale také o světě dinosaurů a jiných pravěkých živočichů, byl ve své době nesmírný. Mezi nejzajímavější okolnosti expedice patřilo historicky první rozsáhlé využití terénních automobilů nebo také fakt, že protagonisti výprav poskytli podnět pro vznik několika knih, četných vědeckých legend a například také populární postavy filmového archeologa Indiany Jonese.

Duchovním otcem nákladných a odvážných výprav byl ředitel Amerického muzea přírodní historie v New Yorku, paleontolog Henry Fairfield Osborn (1860-1935). Osborn dlouhodobě předpokládal, že pomyslnou kolébku savců i samotného lidstva je nutno hledat ve Střední Asii, odkud se podle jeho názoru populace pravěkého člověka rozšířily na ostatní světové kontinenty. Dnes víme, že nejstarší příslušníci rodu Homo se objevili ve východní Africe asi před 2,5 miliony let, počátkem minulého století však všechny klíčové poznatky o této významné evoluční události ještě chyběly. Osborn proto v souladu se svým přesvědčením doufal, že právě v Mongolsku by mohly být objeveny zkameněliny jakéhosi pomyslného „Adama“.

To však nešlo prokázat jinak, než se do vzdálené a nehostinné země vydat. Již na počátku plánování bylo zřejmé, že expedice podobného rozsahu bude vyžadovat fantastické prostředky, nasazení a odhodlání všech zúčastněných. Myšlenka na pionýrskou objevnou výpravu do domnělé „rajské zahrady“ zaujala přírodovědce a dobrodruha Roye Chapmana Andrewse (1884-1960), pozdějšího Osbornova nástupce ve funkci ředitele. Jeho jméno je dnes s expedicemi neodmyslitelně spojeno a přineslo mu už tehdy značnou popularitu. Andrews měl dobrodružnou povahu, byl rozeným průzkumníkem a měl v oblibě palné zbraně. V Mongolsku několikrát bojoval s nebezpečnými pouštními bandity a potulnými vojenskými jednotkami, podplácel místní úředníky a jako talentovaný pozér si sérií dobře aranžovaných snímků s puškou v ruce vysloužil obdiv americké veřejnosti. Při deseti příležitostech jen se štěstím unikl smrti, během jedné noci například jeho tým postřílel na 47 jedovatých hadů, lezoucích do jejich stanů. Právě vědečtí dobrodruhové, jakým byl i Andrews, posloužili jako model pro vytvoření hrdinného archeologa Indiany Jonese ve filmech Stevena Spielberga. Ačkoliv to Spielberg ani jeho kolega George Lucas nikdy nepřiznali, mohl být živým podkladem pro jejich postavu právě charismatický Andrews.

Roy Chapman Andrews zamlada (roku 1913). Tento dobrodruh se možná stal předlohou legendárního Indiana Jonese. Převzato z Wikimedia Commons.

Počátkem 20. století, kdy byly středoasijské expedice plánovány, nebylo příliš na čem stavět. V roce 1865 touto oblastí cestoval americký geolog Raphael Pumpelly a o osm let později německý učenec Ferdinand von Richthofen. V následujících letech podnikali západní vědci do pouště Gobi občasné průzkumné cesty, zkameněliny tu však s jedinou výjimkou nikdy objeveny nebyly. Onou výjimkou byl objev zkamenělého zubu nosorožce v roce 1892, učiněný ruským geologem a průzkumníkem Vladimirem A. Obručevem, autorem vědecko-fantastického románu Plutonie. Osborn musel být nepochybně velmi odvážným organizátorem, když se na základě dostupných informací rozhodl investovat tak značné zdroje právě do mongolské expedice. Že jde o jednu ze světově nejbohatších oblastí na výskyt dinosauřích fosílií totiž odhalily až samotné výpravy. Proti tomuto riskantnímu podniku se navíc stavěli také někteří geologové, kteří ve střední Asii spatřovali pouze rozsáhlou pustinu plnou písku. Tím se však Andrews nenechal odradit a s Osbornovou podporou pokračoval v plánování expedice. Osobně si poznamenal:

„Hlavním problémem bylo odhalit geologickou a paleontologickou historii Centrální Asie; zjistit, zda skutečně představuje líheň mnoha dominantních skupin živočichů včetně člověka; rekonstruovat dávné podnebí, rostlinstvo a obecné fyzikální podmínky, především v souvislosti s evolucí člověka. Bylo nezbytné, aby skupina dobře vyškolených specialistů odjela hromadně do Centrální Asie a znalosti každého člena výpravy doplňovaly vědomosti kolegů. Toto byla dozajista první expedice příslušných rozměrů, využívající těchto metod. Fosilní historie Centrální Asie byla zcela neznámá …“

V roce 1922, kdy byla první americká expedice zahájena, představovalo Mongolsko značně izolovanou zemi v srdci asijského kontinentu. Na území o poloviční rozloze Západní Evropy neexistovala ani míle železnic nebo udržovaných silnic. Podnebí zde bylo stejně jako dnes velmi tvrdé; v zimě teploty klesaly až na -50 °C a celá středoasijská plošina byla bičována arktickými větry. Efektivní paleontologický výzkum proto mohl být prováděn pouze od dubna do října. Poušť Gobi se rozkládá na značné části Mongolska a jde o území velmi nehostinné a řídce osídlené. Teplotní rozdíly jsou tu markantní a jídlo i pití vzácné. Andrews věděl, že se bude muset na tyto podmínky dobře připravit. Chápal, že potíže s logistikou budou moci být vyřešeny jen s pomocí motorových vozidel, v podobné míře dosud nikdy nevyužitých.

Podle plánu měly terénní automobily značky Dodge urazit asi 160 kilometrů denně a dostat se až do nejvzdálenějších částí Mongolska. Dosud využívaní velbloudi přitom urazili jen desetinu této vzdálenosti. Andrews věřil, že práce, která by jinak trvala deset let, mohla být díky automobilům ukončena v jediné sezóně. Je přitom samozřejmé, že ta začínala až po roztátí zimního sněhu a končila před jeho příchodem. Vědci, technici a jejich asistenti křižovali v automobilech poušť a pátrali v okolí po zkamenělinách. Využití velbloudích karavan však bylo pro zdar celé akce nezbytné. Celkem 125 velbloudů vyráželo vždy s měsíčním předstihem, křižovalo poušť a neslo pohonné hmoty pro automobily, jídlo i další zásoby. Na předem určených místech se po určité době automobily s karavanou setkaly, posádky vyzvedly pětigalonové kanystry s benzínem a olejem, zatímco na velbloudy byly naloženy dosud nasbírané zkameněliny. Část karavany se pak s fosíliemi vrátila na základnu a další část pokračovala na příští určené místo setkání. Podle Andrewsových údajů přenášela jedna karavana na 4000 galonů benzínu, 100 galonů oleje, 3 tuny mouky a 1,5 tuny rýže, nemluvě o dalších potravinách. Někdy karavany vyložily zásoby na dvou smluvených místech a na automobily pak čekala 800 mil v hloubce pouště. Posádky upravených terénních automobilů využívaly osvědčený způsob navigace velkých plavidel a v písečných dálavách se orientovaly rovněž kompasem a zavedenými postupy námořní dopravy.

Nejpamátnější byla nepochybně první výprava. Jednoho jarního rána roku 1922 skupina amerických přírodovědců opustila Pekink a překonala z jihu čínskou hranici u města Kalgan. Kromě Andrewse zde byl také vrchní paleontolog a druhý muž výpravy Walter W. Granger (1872-1941) a dva skvělí geologové profesor C. P. Berkey a Frederick K. Morris, kteří pro geologický průzkum této oblasti vykonali pionýrskou práci. Velmi významnou postavou pro úspěch expedice byl představitel mongolské vlády T. Badmajapoff, bez jehož pomoci by se vědci nemohli dostat až do nejvzdálenějších koutů Mongolska. Mezi dalšími členy byli také četní čínští a mongolští asistenti, celkový počet účastníků činil asi 26 osob. Trasa jízdy automobilů pokračovala z Kalganu, vstupní brány Mongolska až k hlavnímu městu Urga, dnešnímu Ulánbátaru. Z hlavního města pak po doplnění zásob zamířila jihozápadně, do vražedného nitra pouště Gobi.

Holotyp dravého dromeosaurida saurornitolesta, jednoho z dinosaurů, objevených americkými expedicemi do pouště Gobi. Převzato z Wikimedia Commons.

Až do mongolských expedic nebylo mnoho dinosauřích zkamenělin z Asie známo. Andrewsovým záměrem však nebylo sbírat zkameněliny těchto plazů, nýbrž pravěkých savců. I v tomto ohledu expedice uspěla, a ačkoliv vytoužené pozůstatky pravěkého člověka objeveny nebyly, kůstky drobných savců ano. Asi 70 milionů let staré fosílie zcela neznámých druhů asi jako potkan velkých pra-savců ohromily vědeckou veřejnost. Tito savci totiž žili v době, kdy ještě pevninám naší planety dominovali dinosauři. Také jejich zkameněliny Američané objevili, a byly to senzační nálezy. Patřila mezi ně také první bezpečně určená dinosauří vejce a hnízda malého rohatého dinosaura protoceratopse (jehož fosilní lebky možná ve starověku podnítily vznik legend a mýtů o okřídlených stvořeních zvaných  Gryfové – viz například článek https://dinosaurusblog.wordpress.com/2009/06/25/795085-byli-dinosauri-objeveni-jiz-ve-staroveku/). Andrews také objevil první pozůstatky dravého velociraptora, proslaveného filmem Jurský park a dalšího podivného opeřeného dinosaura rodu Oviraptor, který podle dnešních znalostí vysedával na hnízdě a zahříval svoji snůšku. Galerii objevených dinosaurů doplňoval „obrněný“ býložravec Pinacosaurus a menší dravec Saurornitholestes. Mezi nejvýznamnější lokality se zařadily ve večerním slunci nádherně rudé skály u Bayn Dzak, které Američané překřtili na „Planoucí útesy“. Zřejmě není pouhou náhodou, že se tomuto místu odedávna přezdívalo „Hřbitov draků“.

Vědecký úspěch první výpravy byl tak úžasný, že bylo ihned rozhodnuto v nich pokračovat, a další expedice se uskutečnily ještě pětkrát. Před jejich začátkem nebylo o zeměpisu, geologické stavbě a pravěku Mongolska známo nic určitého. Úsilí Andrewse a jeho týmu tento odlehlý kout světa doslova odhalilo vědeckému světu. Američané se do Mongolska vrátili v letech 1923, 1925, 1928 a 1930. Během několika sezón dokázali uskutečnit nevídanou věc – doslova zanesli Asii na mapu paleontologického světa a dokázali, že jde o kontinent s téměř nevyčerpatelným potenciálem, co se zkamenělin druhohorních obratlovců týče. Po roce 1930 však přišla občanská válka a další výpravy se staly příliš nebezpečnými. Až po druhé světové válce se do pouště Gobi vydali sovětští paleontologové a pokračovali v úspěšné práci započaté Američany. O dalších dvacet let později zde prosluli zejména polští paleontologové a dnes do Mongolska jezdí vědecké týmy téměř z celého světa.

Všichni ale do určité míry jen navazují na výsledky, stanovené již Andrewsovou expedicí. Několik mužů v tehdy moderních terénních automobilech křižovalo stovky kilometrů pustiny a objevovalo panenskou zemi, která byla dosud zahalena pláštěm legend a mýtů. Od doby mocného dobyvatele Čingischána nevstoupil tento středoasijský stát výrazným způsobem do povědomí „západní“ veřejnosti. Obraz hrdinných průzkumníků s poznámkovým blokem v jedné a nabitou puškou v druhé ruce se však dostal i do populární kultury a v podobě filmového Indiany Jonese k nám promlouvá i dnes.

Mgr. Vladimír Socha (upraveno z článku pro Živou historii)

Motto R. C. Andrewse: „Dobrodružství vždy číhala hned za prvním rohem – a svět má ještě mnoho takových rohů!“

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Roy_Chapman_Andrews

http://en.wikipedia.org/wiki/American_Museum_of_Natural_History

http://en.wikipedia.org/wiki/Gobi_Desert

Literatura:

Colbert, E. H.: The Great Dinosaur Hunters and Their Discoveries, Dover Publications, 1984 (str. 201-227)

Gallenkamp, C.: Dragon Hunter: Roy Chapman Andrews and the Central Asiatic Expeditions, Penguin, 2002

Advertisements

1 komentář

Filed under Dějiny paleontologie, Protopaleontologie a geomytologie

One response to “Slavné americké expedice do Mongolska

  1. To motto R. C. Andrewse je jakoby snad doslova mottem pro Indyho! Podle mě je to pravda, že Lucas a Spielberg měli určitou předlohu na doktora Jonese právě v Andrewsovi.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s