Proč byli býložraví teropodi tak velcí

…aneb málo zubů, spousta peří a velká břicha

Když jsem v 80. letech vyrůstal a četl svoje první knihy o dinosaurech, všichni teropodní dinosauři byli považováni za masožravce, většinou pak přímo za krvelačné predátory. Dnes už ale dobře víme, že kromě děsivých deinonychů, tyranosaurů nebo spinosaurů patřili do této skupiny také relativně neškodní všežravci nebo dokonce obligatorní býložravci. Jak také dobře víme, tito specializovaní teropodi postupně zvětšovali své rozměry a nezávisle na sobě dosáhli v období svrchní křídy obřích velikostí. Nová studie v odborném periodiku Proceedings of the Royal Society B se nyní snaží tento pozoruhodný trend vysvětlit. Paleontologové, kteří jsou pod studií podepsáni, se rozhodli otestovat základní hypotézu, že za zvětšování rozměrů býložravých teropodů mohl přírodní výběr, který favorizoval větší tělesné rozměry, umožňující vměstnat delší trávicí trakt do břišní dutiny. Dlouhá střeva jsou přitom důležitá pro maximalizování výtěžku živin z nutričně chudší rostlinné potravy s výraznější složkou vlákniny.

Představme si nyní i samotné kdysi živoucí objekty výzkumu – tři hlavní skupiny herbivorních či omnivorních teropodů, jejichž zástupci dosáhli v období svrchní křídy (stupně kampán až maastricht; asi před 75 – 65 miliony let) gigantických rozměrů. Jedná se o zvláštní skupiny oviraptorosaurů (Oviraptorosauria), dále velmi štíhlých ornitomimosaurů (Ornithomimosauria) a nakonec také „drápatých“ terizinosaurů (Therizinosauria). Lindsay Zanno ze Státní univerzity v Severní Karolíně a Peter Makovicky z Field Museum v Chicagu provedli analýzu a výpočet hmotnosti 47 různých druhů těchto opeřených dinosaurů a pokusili se dospět k závěru, jestli tito podivní teropodi skutečně vděčí za své velké rozměry zmíněnému tvrzení. Tedy zda to byla právě potrava, která z těchto bezzubých, tříprstých a relativně kratším ocasem disponujících dvounožců udělala po několika desítkách milionů let skutečné obry.

 

Terizinosauři byli podivní opeření teropodní dinosauři, dosahující obvykle hmotnosti v řádu desítek až stovek kilogramů. Největším z nich pak byl obří Therizinosaurus cheloniformis ze svrchní křídy Mongolska. Kromě metrových drápů na předních končetinách udivuje i jinými parametry – jeho přední pracky mohly být až 3,5 metru dlouhé a celková délka těla nejspíš dosáhla 12 metrů. Hmotností překonával i dnešního dospělého slona afrického. Kredit: Scott Hartman a Matt Martyniuk, Wikimedia Commons.

 

V případě oviraptorosaurů  (běžně dosahujících pouze velikosti kazuára) je dnes již proslulým velikostním rekordmanem čínský Gigantoraptor erlianensis, vědecky popsaný roku 2007. Dosahoval délky asi osmi metrů, výšky 3,5 metru a hmotnosti kolem 1,5 tuny. Rekordmani dalších dvou skupin pak byli ještě větší. Ornitomimosauři jsou známí jako tzv. pštrosí dinosauři, běhající ohromnou rychlostí a velikostně se skutečně blížící pštrosovi. Méně je už známo o záhadném mongolském druhu Deinocheirus mirificus, popsaném roku 1970 polskými paleontoložkami (viz starší články na blogu). Dvouapůlmetrové přední končetiny napovídají, že tento obr dosahoval délky přes 10 metrů (možná až 14 metrů) a hmotnosti kolem 6 tun. Podobné velikosti pak dosahoval také gigantický terizinosaur (příslušník skupiny bizarních „břichatých“ teropodů s dlouhými drápy na předních končetinách ve tvaru kosy) druhu Therizinosaurus cheloniformis. Také tento mongolský obr žil na konci křídy na území dnešní pouště Gobi a byl popsán sovětskými paleontology v roce 1954. Jeho délka se odhaduje asi na 12 metrů, výška při vztyčení na šest metrů a hmotnost na šest nebo i devět tun! Tito dinosauři už tedy byli podstatně větší než dnešní sloni. Ti největší dokonce dosahovali zhruba stonásobku hmotnosti průměrně velkých zástupců, žijících často o desítky milionů let dříve.

Výsledek výzkumu ale neodpovídá původnímu předpokladu. Když totiž Makovicky a Zanno vyzkoušeli různé evoluční modely pro získaná data o velikosti a časové distribuci taxonů, trend se rozhodně nejevil jako jednoznačný. Některé taxony se sice oproti svým předpokládaným předchůdcům zvětšily, u jiných se ale rozměry naopak zmenšily. Ukázalo se, že všechny tři skupiny spíše experimentovaly s různými velikostmi a jednoznačný trend ke zvyšování tělesné hmotnosti u nich zkrátka neexistuje. Významnější byl v tomto případě spíše aktuální stav prostředí, dlouhodobého podnebí a v neposlední řadě i potravní konkurence. Pouze v příhodných podmínkách s dostatkem potravy a menší konkurencí mohli tito opeření teropodi skutečně výrazně „vyrůst“. I zde tedy platí darwinovské pravidlo, že přežívají nejlépe přizpůsobení – těmi ale nejsou vždy ti největší, často je tomu právě naopak. V případě zmíněných tří skupin býložravých teropodů se však přesto setkáváme s těmi největšími právě na konci křídy. A musel to být fantastický pohled – jen si zkuste představit živočicha podobajícího se papouškovi, ovšem s třímetrovými předními prackami a obrysovými pery o délce žehlícího prkna!

 

Odkazy:

http://www.sciencedaily.com/releases/2012/11/121128093254.htm

http://blogs.smithsonianmag.com/dinosaur/2012/11/why-did-plant-munching-theropods-get-so-big/

http://en.wikipedia.org/wiki/Oviraptorosauria

http://en.wikipedia.org/wiki/Ornithomimosauria

http://en.wikipedia.org/wiki/Therizinosaurs

 

Leave a Comment

Filed under Spekulativní paleontologie, Teropodní dinosauři

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *