…aneb Když pterosauři kroužili nad Chocní
O dávno opuštěném lomu mezi Chocní a Zářeckou Lhotou jsem již na blogu několikrát psal. Sám jsem toto místo mnohokrát navštívil (leží asi 42 km od mého bydliště) a ve zdejších šedavých sedimentech turonského stáří (svrchní křída, asi 92 milionů let před současností) jsem objevil různé stopy po životě někdejších bezobratlých. Mořští měkkýši a další svrchnokřídoví obyvatelé tehdejších Východních Čech ale nebyli zdaleka jediní; rozhodně pak nepředstavovali ani ty nejzajímavější zástupce zdejších ekosystémů. Vysoko nad hladinou tu totiž občas přelétali fantastičtí tvorové ze skupiny vývojově vyspělých plazů archosaurů, konkrétněji z kladu Ornithodira. Nebyli to ale létající opeření dinosauři, ať už jimi myslíme neptačí dromeosauridy nebo samotné křídové ptáky. Byli to jejich příbuzní ze skupiny Pterosauria, tedy ptakoještěři. Právě jediný dosud známý prokazatelný kosterní fragment ptakoještěra na našem území byl objeven zde. Paradoxně byl ale zpočátku určen právě jako pozůstatek „zubatého“ křídového praptáka. Identita našeho pterosaura byla přitom dlouho nejasná a s jistotou nemůžeme nic tvrdit ani dnes. Přesto už nyní víme o dávném choceňském ptakoještěrovi poněkud více.
——
Obří azdarchidy si dnes vědci představují také jako poměrně aktivní a schopné „chodce“. Při výšce kolem šesti metrů a s 2,5 metru dlouhou hlavou mohli představovat významné predátory menších obratlovců i na souši. Český azdarchid byl však mnohem menší, nedosahoval možná ani desetinového rozpětí křídel. Kredit: Mark Witton a Darren Naish, Wikimedia Commons
——
Ve zkratce můžeme převyprávět celou historii. V roce 1880 otevřeli dělníci v jedné z roklí, vedoucích k někdejšímu Korábovu mlýnu, malý lom. Z něho chtěli dobývat štěrk na opravu blízké cesty. V šedém vápenci zdejších Jizerských vrstev pak náhodně objevili rozlámané rourovité kosti jakéhosi pravěkého živočicha. Naštěstí šla právě kolem jistá paní Tomková, krupařka z Chocně. Krupařka dobře věděla, že neobyčejné přírodniny sbírá místní lékárník František Hlaváč a kousek mu proto přinesla na ukázku. Hlaváč pak okamžitě spěchal na místo a posbíral ještě zbytek kostí (velká část jich už ale možná byla zničena nebo ztracena). Nález pak u sebe pečlivě uschoval a kontaktoval tehdejší paleontologickou kapacitu z Prahy, přírodovědce Antonína Friče (1832 – 1913). Frič zaslaný materiál v podobě sedmi kostí (dle jeho názoru) popsal jako pozůstatek křídla pravěkého ptáka, poněkud podobného labuti. V roce 1881 pro něj stanovil vědecký název Cretornis hlavatschi (v přibližném překladu „Hlaváčův křídový pták“). Domníval se totiž, že se jedná o pozůstatky „zubatého“ praptáka, snad příbuzného severoamerickým hesperornisům a ichtiornisům, objeveným ve Spojených státech o jedno desetiletí dříve.
——
Do rodu Ornithocheirus český ptakoještěr nepochybně nepatřil, jak se domnívá britský paleontolog David Unwin i jeho ruský kolega Alexandr Averjanov. Tito velcí pterosauři žili o desítky milionů let dříve a vykazují téměř kosmopolitní rozšíření (jejich fosílie byly objeveny v Brazílii, Velké Británii i jinde). Kredit: Dmitrij Bogdanov, Wikimedia Commons
——
V roce 1905 však v podrobné korespondenci změnil Fričův pohled britský paleontolog Harry Govier Seeley (1839 – 1909), autor proslulé publikace o ptakoještěrech Dragons of the Air (1901). Seeley zjistil, že Frič sestavil úlomky špatně a nepochopil, o jakého tvora se ve skutečnosti jednalo. Českému kolegovi do rakouského mocnářství potom napsal, že se jedná o křídelný aparát se silně prodlouženým čtvrtým prstem, tedy o jasný pozůstatek ptakoještěra. Tehdy již stárnoucí Frič svůj omyl uznal a stanovil následně nové jméno Ornithocheirus hlavatschi. Pod tímto názvem je pozůstatek od Chocně znám i dnes. Patřil ale menší český ptakoještěr (délka fragmentů činí asi 42 cm, celkové rozpětí zřejmě lehce přesahovalo jeden metr) skutečně do rodu Ornithocheirus? Rozhodně nikoliv, dokonce ani nepatřil do stejné čeledi. Ornitocheirové žili o něco dříve, vyskytovali se na většině území světa ještě ve spodní křídě, asi před 112 – 108 miliony let, jejich český protějšek se tedy objevil o dobrých 16 milionů let později. Byli také podstatně větší, rozpětí různých druhů tohoto rodu dosahovalo asi 2,5 až 6 metrů. V roce 2010 publikoval ruský paleontolog Alexandr O. Averjanov studii, ve které českého ptakoještěra s největší mírou pravděpodobnosti označuje za azdarchida. Čeleď Azhdarchidae zahrnuje vývojově odvozené pterodaktyloidy (tento termín se již většinou nepoužívá), z nichž někteří dosáhli obřích rozměrů a stali se největšími létajícími tvory všech dob. Rumunský Hatzegopteryx thambema a severoamerický Quetzalcoatlus northropi zřejmě přesáhli v rozpětí křídel 10 metrů (více také viz http://dinosaurusblog.wordpress.com/2009/04/28/783764-uvod-do-pterosaurologie/). Český ptakoještěr od Chocně byl mnohem menší, ostatně mohlo se jednat i o mládě. Byl ale také podstatně starší, protože zmínění giganti žili až na samotném konci křídové periody, zhruba před 70 – 66 miliony let. Zatím o tomto létajícím plazovi z doby dinosaurů víme jen málo. Nezbývá než doufat, že se jednou naše znalosti rozšíří prostřednictvým nových objevů. Vzhledem k tomu, že zuby ptakoještěrů byly možná objeveny i v Severních Čechách, není pátrání omezeno jen na jedno místo na území naší vlasti…
——
Odkazy:
http://en.wikipedia.org/wiki/Azhdarchidae
http://en.wikipedia.org/wiki/Cretornis
http://en.wikipedia.org/wiki/Ornithocheirus
http://en.wikipedia.org/wiki/Antonin_Fritsch
http://en.wikipedia.org/wiki/Harry_Govier_Seeley
Averianov, A.O. (2010). „The osteology of Azhdarcho lancicollis Nessov, 1984 (Pterosauria, Azhdarchidae) from the Late Cretaceous of Uzbekistan.“ Proceedings of the Zoological Institute of the Russian Academy of Sciences, 314(3): 246-317.
——