…aneb Obří rohy pod mikroskopem
Nová vědecká studie M. H. Armitageho a K. L. Andersona, publikovaná předběžně on-line v periodiku Acta Histochemica, rozšiřuje druhovou rozmanitost neptačích dinosaurů, z jejichž fosilních zbytků již byly izolovány tzv. měkké tkáně (ačkoliv tento masivní rohatý dinosaurus už byl objektem podobného výzkumu i dříve). V tomto případě byl totiž vláknitý kostní materiál získán ze supraorbitálního (nadočnicového) rohu ceratopsida druhu Triceratops horridus, jehož fosílie pocházejí ze souvrství Hell Creek ve východní Montaně. Fibrilární materiál tohoto druhu byl přitom přítomen jak před, tak i po měsíční chemické dekalcifikaci (odvápnění) kostí v kyselinové lázni. Ze zhruba šedesáticentimetrového fragmentu rohu bylo odebráno několik malých úlomků (do 20 cm délky) lamelární kostní matrice. Materiál obsahoval dobře patrné mikrostruktury, konzistentní s kostními buňkami osteocyty. Některé segmenty rohu s měkkou tkání vykazovaly dokonce vícenásobné vrstvy nepoškozené tkáně s objekty podobnými osteocytům, které se navíc druhotně větví a vykazují vzájemná spojení.
———
Lebka triceratopse s výraznými nadočnicovými rohy. Jak se ukazuje, v těchto fosíliích toho může být mnohem víc, než se zdá….doslova. Kredit: N. S. Karastathis, Wikimedia Commons
———
Ve vzorcích byly objeveny elipsoidní i hvězdovité typy buněk podobných osteocytům, které navíc vykazovaly mikrostrukturu podobnou některým buněčným organelám. Analýza pomocí SEM (rastrovacího elektronového mikroskopu) odhalila buňky velmi podobné osteocytům s filipodiálními výběžky dlouhými 18 až 20 mikrometrů. Tyto výběžky nevykazují žádné známky permineralizace nebo krystalizace a jsou proto interpretovány jako úžasně zachované měkké tkáně. Jedná se nepochybně o první objev měkkých tkání a vrstev osteocytů v rohu triceratopse, což rozšiřuje počet známých případů těchto delikátních objevů. Jako obvykle se o nálezu tohoto druhu s velkou intenzitou referuje také na kreacionistických webech, jediný význam daného výzkumu je ale čistě a ryze paleontologický. Po předchozích studiích Mary Higby Schweitzerové a některých jejích kolegů jde i v tomto případě o příspěvek do seznamu důkazů, svědčích pro možnost podstatně lepšího zachování původních organických molekul ve fosíliích starších 66 milionů let. Ve hře je stále ještě možnost organického „biofilmu“, který má být podle skeptiků skutečným zdrojem oněch měkkých tkání, tomu ale neodpovídá například vzhled struktur, podobných kostním buňkám osteocytům.
———
Odkazy:
http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0065128113000020
Mark Hollis Armitage & Kevin Lee Anderson (2013) Soft sheets of fibrillar bone from a fossil of the supraorbital horn of the dinosaur Triceratops horridus. Acta Histochemica (advance online publication) doi: http://dx.doi.org/10.1016/j.acthis.2013.01.001
———
Viz také: http://www.osel.cz/index.php?clanek=6870