Stručná historie zabijáka dinosaurů

…aneb Jak byl objeven kráter Chicxulub

O významné roli velkého asteroidu, který dopadl na konci křídy do oblasti současného Mexického zálivu, víme již zhruba čtvrt století. Asi deset kilometrů široký kosmický projektil dopadl v době před 66,0 milionu let do mělkého moře a uvolněná energie tohoto kolosálního tělesa způsobila svými devastujícícmi účinky rozsáhlé zničení velké části ekosystémů naší planety. O konkrétnějším průběhu a následném efektu dopadu se můžete dočíst na mnoha jiných místech. Zajímavá je však také samotná historie lidského pátrání po příčinách vyhynutí dinosaurů a s ní související dějiny objevu impaktního kráteru Chicxulub. Je natolik spletitá a plná událostí, že se jí v rámci příspěvku na blogu lze jen letmo dotknout. Podívejme se tedy alespoň na ta nejvýznamnější data, úzce spojená právě s tímto znepokojivým a zároveň fascinujícím objevem.

…

 • Před více než 100 miliony let: Velkým impaktem vzniká daleko ve vesmíru nová rodina asteroidů, z níž se jedno přibližně desetikilometrové těleso o hmotnosti stovek bilionů kilogramů postupně dostane na kolizní dráhu s planetou Zemí. Cesta k ní mu však zabere další desítky milionů let.

• Před asi 66,04 milionu let: Asteroid rychlostí 15-20 kilometrů za sekundu naráží do Země na území dnešního Mexického zálivu. Děsivé důsledky tohoto impaktu zřejmě vedou k poslednímu velkému hromadnému vymírání v dějinách planety. Za oběť mu padne asi 75% všech tehdejších druhů, včetně neptačích dinosaurů, ptakoještěrů, bezobratlých amonitů nebo velkých mořských plazů.

• Starší paleocén: Obří impaktní kráter o průměru kolem 180 km je pomalu zakryt sedimenty, po dvou milionech let od dopadu zde již na pohled prakticky nic nepřipomíná katastrofu z konce křídy. Z kráteru se zřejmě po dobu dalších desítek milionů let stalo velké jezero či záliv u pobřeží nově se tvořící pevniny Mezoameriky.

…

…

• Starověk až středověk: Cenoty, tedy jakési krasové závrty s podzemní vodou, vytvořené podél okrajů někdejšího kráterového valu v pleistocénu, využívají Mayové jako jakási kultovní obětiště. V antickém Řecku pozorují vzdělanci poprvé pády menších meteoritů.

• Rok 1696: Anglický teolog, matematik a historik William Whiston (1667 – 1752) přichází jako první s naturalistickou představou o zabijáckých kometách. Podle jeho názoru byly komety nejen periodické (v té době to ještě nebylo jisté), ale také zodpovědné za četné katastrofy v dějinách lidstva.

• Rok 1824: V Anglii je vědecky popsán první dinosaurus, teropod Megalosaurus. V následujících letech jsou objeveni další dinosauři, v roce 1842 dostávají své vědecké jméno (Dinosauria) a odborníci si pomalu začínají lámat hlavu s příčinami jejich vyhynutí.

• Přelom 19. a 20. století: Obecně se předpokládá, že neptačí dinosauři vyhynuli kvůli své neschopnosti přizpůsobit se proměnlivému prostředí, případně že prohráli tvrdý konkurenční boj s „dokonalejšími“ savci. Vyhynutí z důvodu velké katastrofy (natožpak s mimozemskou příčinou) není většinou bráno v úvahu jako reálná možnost.

• Roky 1937 a 1942: Blízký průlet binární planetky 69230 Hermes ve vzdálenosti jen asi 1,6násobku průměru vzdálenosti Země – Měsíc (největší přiblížení 634 520 km) vyvolal velký ohlas a připomněl, že vesmír nemusí být tak přátelským a bezpečným místem, jakým se obvykle jeví. Podobný efekt měla také událost nad Podkamennou Tunguskou v roce 1908.

• Rok 1951: Státem vlastněná mexická ropná společnost Petróleos Mexicanos (Pemex) provádí první zkušební vrt na Yukatánském poloostrově. V hloubce 1,3 km narazí na tvrdou vrstvu andezitu, která svědčí o extrémních podmínkách uložení sedimentů. V té době je však její přítomnost vysvětlována spíše intenzivní sopečnou činností.

• Rok 1953: Geologové Allan O. Kelly a Frank Dachille publikují analýzu geologických dokladů o dopadu jednoho nebo více obřích asteroidů. Ty měly způsobit úhlový posun zemské osy, globální povodně, požáry, zatemnění atmosféry prachem a plany a konečně i vyhynutí dinosaurů. Velkou pozornost však geologové svojí studií nevzbudí. V této době mají svůj vliv na přemýšlení o globálních katastrofách také probíhající testy jaderných bomb.

 • Rok 1955: Německý paleontolog Otto H. Schindewolf (1896 – 1971) se domnívá, že příčinou velkých vymírání mohly být exploze blízkých supernov a následná smrtící radiace. Kosmické záření může podle jeho názoru vyvolat jak smrt mnoha organismů, tak i četné makromutace, vedoucí ke vzniku nových druhů. Ve stejné době jsou prováděny první geologické sondáže v oblasti Mexického zálivu. Kráter už je vlastně možná objeven, nikdo to ale zatím nezpozoruje.

• Rok 1956: Americký paleontolog M. W. De Laubenfels (1894 – 1960) publikuje článek Vyhynutí dinosaurů: Hypotéza navíc v periodiku Journal of Paleontology. Jako první rozebírá podrobně možné následky dopadu velkého vesmírného tělesa na život na Zemi a jasně postuluje myšlenku, že právě toto mohlo být příčinou vyhynutí dinosaurů. Ve své době se však ještě neprosadí, jeho prvenství v tomto ohledu uznáváme až dnes.

• Rok 1978: Geofyzikové Glenn Penfield a Antonio Camargo objevují gigantický podmořský oblouk, nacházející se v Mexickém zálivu. Pracují pro ropnou společnost Pemex a v rámci pátrání po nových vrtech identifikují obří impaktní kráter Chicxulub. Zjišťují také, že již v 60. letech naznačoval existenci podobné struktury Robert Baltosser, kvůli informačnímu embargu však nesměl žádné výsledky svého výzkumu publikovat.

• Rok 1980: Zásadní studie otce a syna Alvarezových, kteří spolu s chemiky Frankem Asarem a Helen Michelovou publikovali výsledky svého výzkumu iridiové vrstvy z přelomu křídy a třetihor (paleogénu). Nezvykle vysoké hodnoty tohoto těžkého kovu ve vrstvě vysvětlili správně jako důsledek dopadu obřího mimozemského tělesa. Ačkoliv se jejich závěry zdály zpočátku nepřiměřené a šokující, brzy se pro ně objevily další důkazy.

• Rok 1981: Penfield s Camargem zveřejňují první údaje o kráteru na jedné nepříliš sledované geologické konferenci. Nemají navíc dostatek fyzických dokladů, proto jejich příspěvek nezíská zaslouženou pozornost. Ve stejném roce dochází Alan R. Hildebrand a William A. Boynton z Univerzity v Arizoně k definitivnímu závěru, že katastrofu na konci křídy způsobil dopad obřího mimozemského tělesa. Začínají pátrat po geologických a sedimentologických stopách impaktu a po samotném dopadovém kráteru.

• Rok 1990: Zásluhou reportéra Carlose Byarse dojde k setkání Hildebranda a Penfielda. Hildebrand mezitím na základě dostupných dokladů (tektiky, šokové křemeny, záplavové sedimenty) určil jako pravděpodobné místo dopadu Karibik. Společně pak oba geologové shromáždí dostatek dokladů, aby mohli ztotožnit kráter Chicxulub s osudným dopadem na konci křídy.

• Od roku 1991: Chicxulub se stává pojmem, je poprvé datován (rozmezí 64,6 až 66 Ma, postupně zpřesňováno), objev souvislosti mezi cenotami a kráterem, nálezy iridiové vrstvy po celém světě, snaha o nalezení vesmírného „viníka“ (zřejmě asteroid z rodiny Flora, pozůstatkem může být těleso P/2010 A2), publikováno množství polemických a doplňujících teorií. V roce 2010 je publikována studie velkého panelu vědců, která definitivně určuje tuto událost jako rozhodující pro vymírání K-T. Dnes se zdá, že meteoritů dopadlo v daném období (před 66 – 65 miliony let) dokonce více a že kráter Chicxulub je možná ještě podstatně větší (původní struktura můž být jen vnitřním okruhem ohromné struktury o šířce 300 km). Sporné objevy paleocénních neptačích dinosaurů v USA a Číně (kteří domněle přežili katastrofu K-T) zatím nebyly potvrzeny.

…

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Chicxulub_Crater

http://www.space.com/19681-dinosaur-killing-asteroid-chicxulub-crater.html

http://impact.ese.ic.ac.uk/ImpactEffects/Chicxulub.html

http://www.lpi.usra.edu/science/kring/epo_web/impact_cratering/Chicxulub/Chicx_title.html

http://palaeo.gly.bris.ac.uk/communication/hanks/eff.html

* Více také v příslušné kapitole autorovy knihy Objevy pod vrstvami času.

…