Debata o příčinách vyhynutí dinosaurů pokračuje

…aneb Vše souvisí se vším?

Na blogu je vyhynutí dinosaurů při velkém vymírání na konci křídy velmi častým tématem, které se stává předmětem mnoha jednotlivých článků. Další z nich opět dokládá, že jde stále o žhavé téma, které je diskutováno velmi často a intenzivně. Nová vědecká studie totiž opět přichází se svojí troškou do mlýna v otázce „Kdo skutečně vyhubil dinosaury?“ Není jistě třeba připomínat, že hlavními podezřelými v tomto 66 milionů let starém kriminálním případu jsou 10 až 15 kilometrů velká planetka Chicxulub a dále enormně silná výlevná sopečná činnost, jejíž stopy se dochovaly zejména na území současné Indie v podobě tzv. Dekkánských trapů. Nejpravděpodobnější variantou nadále zůstává možnost, že svoji roli sehrály oba fenomény, které spolu nejspíš úzce časově i příčinně souvisí.[1] Co nového tedy přináší čerstvě publikovaná studie vědců z Univerzity v Oregonu? V podstatě potvrzení předchozích vět, totiž faktu, že impakt planetky silně zapůsobil na zemskou kůru a vyvolal zřejmě vzedmutí celosvětové vulkanické činnosti. Výzkumníci totiž odhalili nepřirozeně početné změny v tíhovém poli v hlubokooceánských hřbetech právě z doby přelomu křídy a paleogénu. Ty pak zapříčinily enormní nárůst výlevů magmatu po celé planetě. Jde o dosud zcela neznámou periodu dočasného zvýšení vulkanické výlevné aktivity v celosvětovém měřítku v průběhu pátého hromadného vymírání v dějinách planety. Spouštěcím mechanismem byl přitom nepochybně dopad planetky do oblasti současného Mexického zálivu. Studie profesora Leifa Karlstroma a jeho doktoranda Josepha Byrnse z Oddělení věd o Zemi zmíněné univerzity byla publikována 7. února v periodiku Science Advances. Oba vědci podrobně zkoumali záznamy o vulkanismu podél oceánských hřbetů, které představují hranice mezi tektonickými deskami. Důkazy objevili v drobných výchylkách gravitačního pole na dně oceánu. Zjištění bylo plně ve shodě s předpokladem, že po dopadu asteroidu se pod zemí šířily silné seismické vlny, které podnítily zesílení vulkanické činnosti na mnoha místech světa.[2]

———

Mapa rozmístění středooceánských hřbetů se současnou rozlohou kontinentů. Také tato místa mohou poskytnout vodítka k událostem z konce křídové periody. Kredit: USGS, Wikipedie (volné dílo)

———

Nejmarkantnějším příkladem je někdejší ostrov Indie, který se v té době přesouval mladým Indickým oceánem směrem k Eurasii na severu. Dekkánské trapy jsou jedním z největších útvarů svého druhu na světě a dosahují mocnosti až přes 2 kilometry.[3] Nedávné zpřesněné datování ukázalo, že časově velmi úzce souvisejí s dobou impaktu, přičemž ten mohl být zodpovědný za jednu z nejintenzivnějších výlevných událostí v jejich rámci (přímo ale jejich vznik nezpůsobil, protože v době dopadu už byla tato oblast aktivní). Karlstrom se podílel už na výzkumu z roku 2015, který ukázal, že impakt a sopečná činnost v Indii byly prakticky s jistotou dvě spojené příčiny hromadného vymírání na konci křídy.[4] Nový výzkum tento pohled potvrzuje. Seismické otřesy generované dopadem planetky způsobily uvolnění magmatu v zemském plášti pod Dekkánem a stejně tak na mnoha jiných místech světa. Byrnes k těmto výsledkům dospěl podrobnou analýzou volně přístupné databáze tíhových anomálií s opravou z volného vzduchu, topografie oceánského dna a modelu pohybu tektonických desek. V této analýze vytvořil mapu gravitačních odchylek pro každý milion let v posledních zhruba 100 milionech letech. Právě před 66 miliony let přitom zjistil přítomnost „krátkodobého pulzu oceánského magmatismu“ podél dávných oceánských hřbetů. Právě v tomto období je výskyt gravitačních anomálií nejvyšší. Byrnes objevil změny v gravitačním tíhovém poli v rozmezí 5 až 20 miligalů, a to ve spojitosti s částí oceánského dna vzniklého v prvním milionu let po dopadu planetky. Výsledky výzkumu jasně dokládají, že dopad asteroidu i zvýšená sopečná činnost přispěly svým dílem k vyhynutí dinosaurů a mnoha dalších forem života na konci křídy.

———

Bali Khila Rajgad Maharashtra.jpg

Dekkánské trapy jsou nejvýraznějším pozůstatkem enormně silné výlevné vulkanické činnosti na konci křídy. Ukazuje se však, že rozhodně nešlo o jedinou lokalitu, kde se tehdejší sopky projevovaly nadměrnou aktivitou. Kredit: Cj.samson, Wikipedie (CC BY 3.0)

———

Short English Summary: A newly obtained record of enormous volcanism preserved along ancient mid-ocean ridges provides evidence for heightened global magmatic activity 66 million years ago, exactly at the time when Chicxulub asteroid struck Earth.

———

Odkazy:

http://www.sciencedaily.com/releases/2018/02/180207142713.htm

http://phys.org/news/2018-02-seafloor-global-volcanism-chicxulub-meteor.html

http://around.uoregon.edu/content/one-two-punch-may-have-helped-deck-dinosaurs

Joseph S. Byrnes, Leif Karlstrom (2018). Anomalous K-Pg–aged seafloor attributed to impact-induced mid-ocean ridge magmatism. Science Advances; 4 (2): eaao2994 doi: 10.1126/sciadv.aao2994

———

[1] Renne P. R. ; et al. (2015). State shift in Deccan volcanism at the Cretaceous-Paleogene boundary, possibly induced by impact. Science 6256: 76-78. doi:10.1126/science.aac7549

[2] Schulte, P.; Alegret, L.; Arenillas, I.; et al. (2010). The Chicxulub Asteroid Impact and Mass Extinction at the Cretaceous-Paleogene Boundary. Science. 327 (5970): 1214–18. doi:10.1126/science.1177265

[3] Dessert, Céline; et al. (2001). Erosion of Deccan Traps determined by river geochemistry: impact on the global climate and the 87Sr/86Sr ratio of seawater. Earth and Planetary Science Letters. 188: 461. doi:10.1016/S0012-821X(01)00317-X

[4] Richards, Mark A.; et al. (2015). Triggering of the largest Deccan eruptions by the Chicxulub impact. Geological Society of America Bulletin. 127 (11–12): 1507–1520. doi:10.1130/B31167.1

———

Leave a Comment

Filed under O dinosaurech obecně, Spekulativní paleontologie, Vymírání K-T

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *