…aneb Na skok do ekosystému souvrství Yixian
Když byli dinosauři v první třetině 19. století vědecky popsáni, převažoval názor, že šlo o velké „plazovité“ tvory, obývající tropická prostředí s velmi horkým a vlhkým klimatem (což ostatně pro většinu druhů skutečně platilo).[1] Teprve v průběhu 20. století byly jejich fosilie objeveny i v mnohem chladnějších oblastech za hranicí někdejšího severního i jižního polárního kruhu.[2] Později se ukázalo, že mnozí dinosauři byli vybaveni pernatým pokryvem, který chránil jejich tělesné teplo a byl rozeznán i jejich velmi výkonný metabolismus a „teplokrevnost“.[3] Proto se začala jevit jako reálná možnost, že dinosauři obývali také oblasti, které byly dokonce i v jinak velmi horkých druhohorách často pokryty ledem a sněhem. Jedním z takových míst byly i ekosystémy souvrství Yixian, rozkládající se na území dnešní severovýchodní Číny (provincie Liao-ning). V době před asi 126 miliony let (geologický stupeň barrem až apt, spodní křída) se zde rozkládaly bujné lesy tvořené zejména jehličnany, příbuznými dnešním druhům, rostoucím v subtropickém a mírném podnebném pásu. Přítomnost kapraďorostů, přesliček a cykasů nasvědčuje vlhkému klimatu, které bychom v druhohorní éře očekávali.[4] U stromů však byly identifikovány letokruhy, které dokládají, že období vyšší vlhkosti zde byla pravidelně střídána obdobími sucha, kdy se ráz krajiny měnil na poněkud více aridní.[5] Výzkum izotopů kyslíku ve fosiliích obratlovců z tohoto souvrství dokazuje, že průměrná roční teplota zde činila jen kolem 10 °C, což přibližně odpovídá průměrné teplotě v dnešní Střední Evropě.[6] Na poměry křídové periody zde tedy bylo neobvykle chladno, což bylo nejspíš zapříčiněno zeměpisnou polohou tehdejší východní Asie. Ukázalo se také, že na rapidně se střídající teplotní a klimatické poměry měly velký vliv drobné změny ve sklonu zemské rotační osy a ve tvaru zemské oběžné dráhy kolem Slunce.[7] Dinosauři, ptakoještěři, obojživelníci, ryby, členovci i další místní živočichové tak museli snášet zimy s teplotami pod nulou a nejspíš i s velkým množstvím ledu a sněhu. Zkrátka úplná vánoční pohádka v době spodní křídy.
———
Umělecké ztvárnění večerního lovu smečky opeřených jutyranů. V zasněžené krajině ekosystému souvrství Yixian svádí titanosaurní sauropod druhu Dongbeititan dongi svůj boj o život se třemi dravými tyranosauroidy. Zvítězí nebo podlehne? Odpověď na tuto otázku už odvál čas zhruba před 126 miliony lety. Kredit: PaleoEquii, Wikipedie (CC BY-SA 4.0)
———
Ekosystémy souvrství Yixian máme skvěle zdokumentované díky jemnozrnným sedimentům, které se z této doby zachovaly. Vzhledem k častým sopečným erupcím, jež pravidelně pokrývaly okolní jezerní i lesní ekosystémy vrstvou jemného popela, se až do současnosti dochovaly fantasticky kvalitní fosilie opeřených dinosaurů, měkká tělíčka bezobratlých (včetně pavouků, parazitického hmyzu, brouků, korýšů a mnoha dalších) nebo i fosilní otisky rostlin, a to i raných forem krytosemenných druhů.[8] Všechny organismy se zde musely dokázat vyrovnat s nepřízní klimatu a snášet i mrazy, kdy teploty klesaly poměrně hluboko pod nulu. Dinosauři se s touto nepříjemností popasovali za pomoci tělesného pokryvu, který známe prakticky u všech zde žijících teropodů a je předpokládán i u mnoha ptakopánvých druhů. Nejznámějším druhem opeřeného dinosaura z tohoto souvrství je nejspíš dravý tyranosauroid Yutyrannus huali, o kterém již byla na blogu mnohokrát řeč. Tento v dospělosti asi 9 metrů dlouhý a 1,4 tuny vážící predátor[9] zřejmě lovil všechny obratlovce v té správné velikosti, kromě jiných plazů, obojživelníků nebo snad ryb mohl útočit na malé ankylosauridy druhu Liaoningosaurus paradoxus, malé rohaté dinosaury druhů Liaoceratops yanzigouensis a Psittacosaurus lujiatunensis (délka kolem 1 metru) nebo větší ornitopody druhu Bolong yixianensis (délka kolem 4 metrů) a Jinzhousaurus jiangi (délka 7 metrů). Pokud ovšem lovil ve smečkách, mohl si možná troufnout i na dospělého titanosaurního sauropoda druhu Dongbeititan dongi. Tito na poměry sauropodů spíše menší zástupci své skupiny dosahovali při délce kolem 15 metrů hmotnosti zhruba 7 tun[10], takže byli přibližně pětinásobně těžší než dospělí jutyranové. Rozhodně tedy nepředstavovali snadnou kořist, a to ani pro několik jedinců tyranosauroida útočícího najednou. Právě takovou zasněženou „vánoční“ loveckou scénu přitom nabízí průvodní obrázek tohoto příspěvku. Tak tedy šťastné a veselé všem občasným i pravidelným čtenářům dinosauřího blogu a zároveň webu Pravěk.info!
———
Short Summary in English: Merry Christmas to all visitors of this blog! „See“ you all again in January 2019!
———
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Yixian_Formation
https://en.wikipedia.org/wiki/Paleobiota_of_the_Yixian_Formation
https://www.pteros.com/environments/yixian-formation.html
———
[1] Sues, Hans-Dieter (1997). „European Dinosaur Hunters“. In Farlow J. O.; Brett-Surman M. K. The Complete Dinosaur. Bloomington: Indiana University Press. p. 14. ISBN 978-0-253-33349-0.
[2] Rich, T. H.; Vickers-Rich, P.; Gangloff, R. A. (2002). „Polar Dinosaurs“ (PDF). Science. 295 (5557): 979–980. doi: 10.1126/science.1068920
[3] Bakker, Robert T. (1972). „Anatomical and ecological evidence of endothermy in dinosaurs“. Nature. 238 (5359): 81–85. doi: 10.1038/238081a0
[4] Zhou, Z. (2006). „Evolutionary radiation of the Jehol Biota: chronological and ecological perspectives“. Geological Journal. 41: 377–393. doi: 10.1002/gj.1045
[5] Wang, Y.; et al. (2006). „The biodiversity and palaeoclimate of conifer floras from the Early Cretaceous deposits in western Liaoning, northeast China.“ International Symposium on Cretaceous Major Geological Events and Earth System, 56A.
[6] Amiot, R.; et al. (2011). „Oxygen isotopes of East Asian dinosaurs reveal exceptionally cold Early Cretaceous climates“. Proceedings of the National Academy of Sciences. 108 (13): 5179–5183. doi: 10.1073/pnas.1011369108
[7] Wu, Huaichun; et al. (2013). „Astrochronology for the Early Cretaceous Jehol Biota in Northeastern China“. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 385: 221–228. doi: 10.1016/j.palaeo.2013.05.017
[8] Zhonghe, Zhou, Barrett, Paul M., Hilton, Jason. (2003). „An exceptionally preserved Lower Cretaceous ecosystem.“ Nature 421: 807-811.
[9] Xu, X.; et al. (2012). „A gigantic feathered dinosaur from the Lower Cretaceous of China“ (PDF). Nature. 484 (7392): 92–95. doi: 10.1038/nature10906
[10] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 199 (anglicky)
———