…aneb Další ze zajímavých dinosauřích mýtů
Tarbosauři byli obří teropodní dinosauři z podčeledi Tyrannosaurinae, tedy velmi blízcí příbuzní proslulého severoamerického druhu Tyrannosaurus rex. Podle některých paleontologů byl východoasijský druh Tarbosaurus bataar tyranosaurům natolik anatomicky podobný, že by měl být označován spíše jako Tyrannosaurus bataar, tedy jiný druh stejného rodu.[1] Na blogu jsme se již dostali k obecným informacím o tarbosaurech i k samostatné otázce jejich tělesné velikosti. Víme, že tarbosauři měli oproti svým severoamerickým příbuzným relativně malý mozek[2], byli celkově o trochu menší a neměli tolik rozšířenou bázi lebky, jinak ale byli druhu T. rex skutečně velmi podobní (proto se o nich často referuje také jako o „asijských tyranosaurech“). Jednou z dlouhodobě se udržujících nepotvrzených informací o těchto děsivých zabijácích z období pozdní křídy je i ta, že lovili v početně silných smečkách. Tomu by nasvědčovaly některé objevy z mongolské pouště Gobi, oznámené před několika lety kanadským paleontologem Philipem J. Curriem. Currie spolu s vědci ze společného mongolsko-korejského výzkumného projektu pátrali na devadesáti lokalitách se známým výskytem tarbosaurů a našli jednu se společným výskytem šesti jedinců tohoto dravce v různých stadiích vývoje. Ačkoliv o podmínkách vzniku lokality nebylo nic známo, produkční společnost Atlantic Productions vyrobila dokument i knihu s poutavým názvem Dino Gangs, ve kterých vykreslují tarbosaura jako efektivního smečkového lovce.[3] Ačkoliv nelze tuto hypotézu jednoznačně vyvrátit a objev zmíněné lokality byl velmi významný sám o sobě, podobné interpretace fosilních objevů bez podpory odborné studie (která dosud k tomuto tématu nebyla publikována) jsou velmi ošidné. Ve skutečnosti nevíme, zda byli tarbosauři spíše samotáři nebo zda se skutečně alespoň občas sdružovali do menších loveckých smeček. A domnělé hrdelní vaky tarbosaurů jsou velmi podobným příběhem.
———
Moderní rekonstrukce živého vzezření obřího tyranosauridního teropoda druhu Tarbosaurus bataar z pozdní křídy Číny a Mongolska. V době před 70 miliony let tento až 12 metrů dlouhý a 6 tun vážící dravec představoval jednoho z dominantních predátorů v některých oblastech východní Asie. Zda byl ale skutečně vybaven jakýmsi výrazným hrdelním vakem, to zatím nelze jednoznačně potvrdit. Kredit: DiBgd; Wikipedie (CC BY-SA 3.0)
———
Již mnoho let se v populárně-naučné literatuře i na internetu můžeme setkat s tvrzením, že na zkamenělém otisku kůže tarbosaura byl objeven důkaz o přítomnosti jakéhosi hrdelního vaku, podobného vaku dnešních pelikánů. Mnoho různých ilustrací se touto informací nechalo volně inspirovat, a tak se občas setkáváme s tarbosaury zdobenými zářivě červenými hrdly, tarbosaury s výrazným hrbolem v prostoru hrdla nebo dokonce s tarbosaury s jakýmisi nafukovacími vaky pod spodní čelistí. Problém je ovšem v tom, že na rozdíl od mnohem menšího ornitomimosaura pelekanimima ze Španělska[4] nelze skutečnou přítomnost podobné anatomické struktury u tarbosaura doložit. Neexistuje totiž žádná odborná práce, která by o zmíněném objevu pojednávala. Zpráva o údajném hrdelním vaku tarbosaura se objevila pouze ve dvou knihách z konce 90. let minulého století – Encyclopedia of Dinosaurs (1997) a Eggs, Nests and Baby Dinosaurs (1999), jejichž autorem je americký paleontolog Kenneth Carpenter. Ten obdržel ústní informaci o objevu fosilního otisku zmíněného druhu od svého ruského kolegy Konstantina Michajlova. Podle jeho názoru se mohlo jednat o jakýsi kožní záhyb, sloužící pro signalizaci a vábení sexuálních partnerů nebo o skutečný vak, který mohl pomáhat při polykání velkých kusů masité potravy. Otisky kůže tarbosaurů i jejich fosilní stopy byly skutečně objeveny a v roce 2003 i vědecky popsány[5], zmíněná fosilie „značně zvětralé lebky s otisky kůže z hrdelního vaku“ však ani po více než dvaceti letech nebyla oficiálně vědecky zpracována a žádná odborná studie o ní dosud nevyšla. Dokud se tak nestane, musíme o realitě hrdelních vaků či výrazných kožních záhybů u tyranosauridů pochybovat a být k této myšlence skeptičtí. Je samozřejmě možné, že se přítomnost podobné anatomické struktury v budoucnu potvrdí, do té doby ale mohou ilustrátoři ztvárňovat tarbosaura a jeho blízké vývojové příbuzné s klidným svědomím i bez výrazných hrdelních útvarů.
———
.jpg)
Replika lebky tarbosaura v původní expozici Národního Muzea v Praze (snímek z roku 2007). Běžně objevované fosilie tohoto obřího teropoda existenci žádných anatomických struktur podobných hrdelním vakům pelikánů nenasvědčují. To ovšem neznamená, že u živého zvířete nemohly být tyto „měkké tkáně“ přítomné, protože ve fosilním záznamu se stopy po nich zachovají jen velmi vzácně. Kredit: Vlastní snímek; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)
———
Short Summary in English: One of the rumors about Tarbosaurus is that it had some sort of dewlap or a throat pouch. Despite the fact that this information was released some 20 years ago, nobody has proven it so far (and there is no scientific paper either).
———
Odkazy:
https://www.deviantart.com/carnoferox/journal/The-Apocryphal-Tarbosaurus-Throat-Skin-776832318
https://www.smithsonianmag.com/science-nature/tarbosaurus-gangs-what-do-we-know-175546646/
http://mesozoic-musings.blogspot.com/2016/05/tarbosaurus-giant-turkey.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Tarbosaurus
———
[1] Carr, Thomas D.; Williamson, Thomas E.; Schwimmer, David R. (2005). „A new genus and species of tyrannosauroid from the Late Cretaceous (middle Campanian) Demopolis Formation of Alabama“. Journal of Vertebrate Paleontology. 25 (1): 119–143. doi: 10.1671/0272-4634(2005)025[0119:ANGASO]2.0.CO;2
[2] Saveliev, Sergei V.; Alifanov, Vladimir R. (2005). „A new study of the brain of the predatory dinosaur Tarbosaurus bataar (Theropoda, Tyrannosauridae)“. Paleontological Journal. 41 (3): 281–289. doi: 10.1134/S0031030107030070
[3] „Dino Gangs“. Discovery Channel. 22. 6. 2011.
[4] D. E. G. Briggs, P. R. Wilby, B. Pérez Pérez-Moreno, J. L. Sanz, M. Fregenal-Martinez, (1997). „The mineralization of dinosaur soft tissue in the Lower Cretaceous of Las Hoyas, Spain.“ Journal of the Geological Society of London, 154: 587-588.
[5] Currie, Philip J.; Badamgarav, Demchig; Koppelhus, Eva B. (2003). „The First Late Cretaceous Footprints from the Locality in the Gobi of Mongolia“. Ichnos. 10: 1–12. doi: 10.1080/10420940390235071
———