…aneb Fascinující pohled na vývoj po dopadu planetky Chicxulub
O katastrofě na konci křídy před 66 miliony let jsem na tomto blogu v uplynulých letech napsal již velké množství článků, a kromě toho i tři samostatné knihy (viz zde, zde a zde). Nově objevená a popsaná lokalita K-Pg v americkém Coloradu je ovšem natolik zajímavá, že ji nelze opomenout a nevěnovat jí další z článků k tomuto tématu.[1] Stejně jako dnes již slavná lokalita Tanis ze Severní Dakoty[2] i lokalita Corall Bluffs má velký potenciál pro vysvětlení průběhu událostí po dopadu planetky Chicxulub na území Severní Ameriky. A to zejména v případě fosilií tehdejších savců, kterých bylo na tomto místě objeveno velké množství. Nejstarší jsou datovány do doby krátce před touto událostí a nejmladší pak zhruba do doby 1 milionu let po dopadu, což umožňuje studovat proměny v početnosti, druhové rozmanitosti a výskytu jednotlivých druhů právě přes tuto kritickou hranici. Tyler Lyson, spojený dříve s výzkumem edmontosauří mumie Dakoty, je jedním z paleontologů, kteří lokalitu prohledávali a studovali. Nyní působí jako kurátor sbírek vertebrátní paleontologie při Denverském muzeu přírody a vědy a sám byl podle svých slov ohromen množstvím a kvalitou zdejšího fosilního materiálu (za pouhých několik minut objevil s kolegy pět fosilních savčích lebek). Fosilie malých savců jsou v Corall Bluffs nejen velmi početné (představují nejméně 16 druhů), ale také výborně zachované. To umožňuje učinit si vůbec poprvé lepší představu o tom, jak významně tato katastrofa s mimozemským pozadím zasáhla do existence savčí populace před 66 miliony let. Objeveno zde bylo asi sedm tisíc fosilií, kromě savčích se jedná také o zkameněliny krokodýlů, želv a rostlin. Mnohé savčí fosilie poskytují vůbec poprvé pohled na celou lebku, nikoliv jen na fosilní zuby. Dřívější výzkum doložil, že savci rozhodně nebyli ušetřeni drastických důsledků dopadu planetky v nynějším Mexickém zálivu, naopak byli významně zasaženi. Podle studie z roku 2016 možná přes 90 % tehdejších severoamerických savčích druhů v geologicky nepatrné době zcela vyhynulo![3] I když se může jednat o mírně nadsazená čísla, je nepochybné, že savci nebyli žádnými „korunovanými“ vítězi, kteří na rozdíl od neptačích dinosaurů přežili jaksi bez větších potíží. To ostatně dokládá i nový výzkum, který má ale k dispozici podstatně přesnější paleontologická data. Ačkoliv někteří paleontologové, jako je David Archibald ze Státní univerzity v San Diegu, varují před zobecňováním výsledků z jediné lokality pro celý svět, svoji váhu tento výzkum nepochybně má. Co se tedy podařilo zjistit?
———
Rekonstruovaná kostra pravěkého savce druhu Ectoconus ditrigonus z vyhynulého řádu Condylarthra. Tento asi 50 kilogramů vážící savec žil již v době před 65,3 milionu let, tedy pouhých 700 tisíciletí po dopadu planetky Chicxulub do oblasti dnešního Mexického zálivu (tehdejšího Proto-Karibiku). Kredit: Flickr; Wikipedie (No restrictions)
———
Aby měli co nejpřesnější výsledky, použili autoři vědecké studie nejmodernější metody radiometrického datování a paleomagnetického výzkumu (měření magnetické polarity hornin), stejně jako fotogrammetrických měření za pomoci dronů. Díky tomu dosáhli vysoké přesnosti v datování jednotlivých vrstev hornin a fosilií a mohli vytvořit scénář dění zhruba do milionu let od dopadu planetky. Jak se dalo očekávat, v nejstarších horninách, které se ukládaly řádově do několika desítek tisíc let po dopadu, byli savci velmi malí (nevážili víc než zhruba půl kilogramu) a jejich populace řídké. Kupodivu se ale z katastrofy relativně rychle vzpamatovali a dosud zdevastovaný, post-apokalyptický svět začali asi po 60 až 80 tisíciletích poměrně rychle osídlovat. Nejpozději 100 000 let po události už někteří savci dosahovali velikosti kočky domácí (do 6 kg), do 300 000 let už ale velikosti bobra (přes 20 kg). 700 tisíciletí po události už se vyskytoval přinejmenším jeden druh pravěkého savce (Ectoconus ditrigonus z řádu Condylarthra), jehož hmotnost se již blížila 50 kilogramům. To je velký rozdíl oproti předchozím představám, že první velcí savci (zhruba o velikosti dospělého člověka) se objevili nejdříve až nějakých 5 milionů let po události K-Pg.[4] Kromě těchto zajímavých zjištění bylo dosaženo i dalších úspěchů – bylo objeveno několik zcela nových druhů raně paleogénních savců a některé hůře známé druhy byly poprvé objeveny v kompletnějším stavu. Paleontologové se také pokusili rekonstruovat evoluční pochody, které v případě těchto nejstarších třetihorních savců působily. Zjistili, že evoluce a rychlá adaptivní radiace savců tehdy úzce souvisela s vývojem rostlin. První velcí draví savci se navíc objevili až mnohem později – skutečně až po milionech let dalšího vývoje. Nový výzkum každopádně podporuje předchozí představu, že savčí populace byly katastrofou silně zasaženy a množství tehdejších vývojových linií zcela vyhynulo. Pozitivnější objev spočívá ve vyšší rychlosti obnovy této zkázy, protože dřívější předpoklady počítaly s návratem k původní diverzitě řádově až s asi desetkrát delší prodlevou. Trochu smutným dovětkem je, že tato zjištění by mohla mít svůj význam i pro budoucí ekologické výzkumy v současném světě, dle všeho podléhajícím další vlně (člověkem způsobeného) rozsáhlého vymírání.[5]
———
Skutečně velcí savci o hmotnosti nad půl tuny se objevují zhruba až 6 milionů let po události K-Pg. Jedním z nich byl i druh Barylambda faberi, býložravý savec z podřádu Pantodonta, obývající území dnešního Wyomingu a Colorada v USA v období paleocénu až eocénu (asi před 60 – 50 miliony let). Tento mohutný tvor, vzdáleně podobný tapírovi, měřil na délku asi 2,5 metru a vážil až kolem 650 kilogramů. Kredit: Dmitrij Bogdanov; Wikipedie (CC BY 3.0)
———
Short Summary in English: Fossil locality Corall Bluffs in Colorado demonstrates how fast was recovery and adaptive radiation of North American mammalian species after the Chicxulub asteroid impacted Earth 66 million years ago.
———
Odkazy:
https://www.sciencenews.org/article/fossils-capture-mammals-recovery-after-dinosaur-killing-asteroid
———
[1] Lyson, T. R.; et al. (2019). Exceptional continental record of biotic recovery after the Cretaceous–Paleogene mass extinction. Science: eaay2268. doi: 10.1126/science.aay2268
[2] Robert A. DePalma; et al. (2019). A seismically induced onshore surge deposit at the K-Pg boundary, North Dakota. Proceedings of the National Academy of Sciences. doi: 10.1073/pnas.1817407116
[3] Longrich, N. R.; et al. (2016). Severe extinction and rapid recovery of mammals across the Cretaceous-Paleogene boundary, and the effects of rarity on patterns of extinction and recovery. Journal of Evolutionary Biology. 29(8): 1495-1512. doi: 10.1111/jeb.12882
[4] Bininda-Emonds O. R.; et al. (2007). „The delayed rise of present-day mammals“ (PDF). Nature. 446 (7135): 507–512. doi: 10.1038/nature05634
[5] Ripple W. J.; et al. (2017). „World Scientists‘ Warning to Humanity: A Second Notice“ (PDF). BioScience. 67 (12): 1026–1028. doi: 10.1093/biosci/bix125
———