Největší rozpětí křídel všech dob

…aneb Pár vět o velikosti obřích ptakoještěrů

Je dobře známou skutečností, že někteří pterodaktyloidní ptakoještěři z čeledi Azhdarchidae byli největšími létajícími tvory všech dob.[1] Na blogu jsem již podrobněji pojednal o druzích Quetzalcoatlus northropi, Hatzegopteryx thambema i Arambourgiania philadelphiae, jejich leteckých dovednostech, maximálních odhadovaných rozměrech a dalších vlastnostech (mimochodem jejich vzdáleným příbuzným byl i „český“ ptakoještěr druhu Cretornis hlavaci). Už od objevu a vědeckého popisu těchto gigantů druhohorní oblohy se badatelé přou o to, jak velkým rozpětím křídel skutečně disponovali. Některé odhady byly doslova fantastické, dnes už jsou obecně spíše umírněnější. Přesto je jisté, že největší azdarchidé měli rozpětí minimálně trojnásobné oproti současným „rekordním“ albatrosům stěhovavým nebo kondorům andským. Je také jisté, že výrazně překonávali i takové vyhynulé giganty oblohy, jako byl pozdně miocénní argentinský teratorn Argentavis magnificens s rozpětím křídel přes šest metrů.[2] Jaké ale bylo rozpětí křídel kvecalkoatlů podle současných odhadů? V roce 1975, když byl druh Quetzalcoatlus northropi formálně popsán, bylo rozpětí největšího známého jedince odhadnuto na fantastických 15,9 metru.[3] Někteří paleontologové potom sáhli k méně přesným odhadům a čistou extrapolací podle tří různých morfotypů kompletněji zachovaných koster pterosaurů odhadli rozpětí největšího fosilního exempláře kvecalkoatla na 11, 15,5 a dokonce 21 metrů! V roce 1981 publikoval paleontolog Wann Langston, Jr. upravený odhad 11 až 12 metrů, který již byl mnohem bližší realitě.[4] Čas od času se objeví zpráva, že byly objeveny fosilní stopy nebo kosterní fragmenty gigantických ptakoještěrů s rozpětím křídel nad 15 nebo dokonce 18 metrů, ty však vesměs nebyly potvrzeny. Posledním takovým objevem je dosud nepopsaný kolos z Rumunska, který má vzhledem k lokalitě objevu („ostrov Haţeg“ v Transylvánii) neformální přezdívku „Drákula“. I podle velmi konzervativních odhadů mohl mít tento příbuzný rodu Hatzegopteryx rozpětí přes 12 metrů (a nejvyšší odhady se pohybují až u neuvěřitelných 20 metrů).[5] Vraťme se ale k lépe známému severoamerickému druhu. Quetzalcoatlus northropi měl podle většiny dnes uznávaných odhadů rozpětí křídel 10 až 11 metrů, vzhledem k fragmentárně dochovanému fosilnímu materiálu jsou však veškeré odhady značně nejisté. Paleontologové předpokládají, že na výšku v lopatkovém pletenci při postoji na zemi měřil nejméně 3 metry a jeho hlava se tedy pohybovala ve výšce až kolem 6 metrů (jako u nejvyšších žiraf).[6]

———

Rekonstrukce vzezření dvou jedinců obřího azdarchida druhu Arambourgiania philadelphiae, žijícího v období pozdní křídy na území velké části tehdejšího světa (zkameněliny byly objeveny na území současného Jordánska i Spojených států amerických). Objevený fragment fosilního krčního obratle tohoto pterosaura měří na délku 62 cm (v kompletním stavu by měl asi 78 cm), což odpovídá třímetrové délce krku a rozpětí křídel možná až kolem 12 metrů. Tento gigantický azdarchid se tak svojí velikostí vyrovnal rumunskému rodu Hatzegopteryx i seveoamerickému rodu Quetzalcoatlus. Kredit: Mark Witton; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

———

Hmotnost kvecalkoatla je velkou neznámou a rozptyl odhadů pro dospělce o rozpětí 10 metrů sahá od dřívějších 70 kilogramů až po téměř 550 kilogramů. Nejpravděpodobnější odhady se dnes pohybují v rozmezí 200 až 250 kilogramů, což je stále dvacetinásobek hmotnosti nejtěžších létajících ptáků současného světa.[7] Biomechanické okolnosti letu těchto obrů jsou tedy stále předmětem velkých debat mezi paleontology, ale také leteckými inženýry, biomechaniky nebo aviatiky. Velkým problémem v těchto odhadech je především skutečnost, že v současnosti neexistuje žádný živočich ani vzdáleně podobný (a velký) jako tito obří druhohorní ptakoještěři. Počítačové modely letících azdarchidů ukázaly, že tito obři možná dokázali létat rychlostí kolem 130 km/h ve výšce 4600 metrů po dobu 7 až 10 dnů s minimální námahou. Maximální délkou „doletu“ kvecalkoatlů pak mohly být vzdálenosti mezi 13 a 19 tisíci kilometry, jednalo se tedy doslova o globální letce.[8] Zda svých předpokládaných leteckých schopností tito pterosauři skutečně využívali, to s jistotou nevíme. Je možné, že byli mrchožrouty nebo potravními oportunisty, kteří obývali relativně menší území o průměru v řádu desítek až stovek kilometrů.[9] Rumunský rod Hatzegopteryx a rod Arambourgiania z Jordánska a Spojených států amerických vykazovali jiný tvar a proporce různých částí těla (zejména hlavy, zobáku a trupu), rozpětí jejich křídel však rovněž činilo minimálně 10 až 13 metrů. Hmotnost všech těchto ptakoještěrů pravděpodobně dosahovala přinejmenším 150 kg, v případě druhotně nelétavých forem (či extrémně odrostlých jedinců) mohla přesahovat i 300 kilogramů.[10] V současnosti není možné s jistotou stanovit, který z trojice zmíněných obrů byl celkově větší, ať už z hlediska tělesné hmotnosti nebo rozpětí křídel. Zajímavými údaji jsou například třímetrová délka krku arambourgianie nebo půlmetrová šířka báze lebky hatzegopteryxe.[11] Jisté je, že všichni tito obři měli nejspíš větší rozpětí křídel než malé dopravní letadlo typu Cessna 172, u kterého činí rovných 11 metrů. Také svojí výškou 2,72 metru tento jednomotorový čtyřsedadlový letoun nepřekonává dávné letce, kteří dosahovali výšky dospělé žirafy. Pouze délkou a hmotností by vítězil osm metrů dlouhý a kolem osmi set kilogramů vážící letoun. Obří ptakoještěři nicméně předběhli moderní aviatiku o víc než 66 milionů let a zaslouží si tak nepochybně naši bedlivou pozornost.

———

Porovnání velikosti siluety dopravního letadla Cessna 172 a ptakoještěra druhu Quetzalcoatlus northropi. Ačkoliv člověkem vyrobený dopravní prostředek je několikanásobně těžší než lehce stavěný pterosaur, pravěký letec by vítězil v celkové výšce při stání na zemi i v rozpětí křídel (je pravděpodobné, že u extrémně vzrostlých jedinců rozpětí překonávalo výrazně 11 metrů). Kredit: The Nature Box; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

———

Short Summary in English: Giant azhdarchid pterosaurs were the largest flying creatures of all time. With a wingspan exceeding 10 or even 12 meters they were some of the most fascinating prehistoric animals ever. With their estimated mass of over 200 kilograms they also represent a riddle for paleontologists and engineers as to their abilities to take off and fly.

———

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Azhdarchidae

https://www.scientificamerican.com/article/pterosaurs-were-monsters-of-the-mesozoic-skies/

https://dinomuseum.ca/2019/03/26/an-introduction-to-pterosaurs/

https://www.nationalgeographic.com/magazine/2017/11/pterosaurs-weirdest-wonders-on-wings/

http://pterosaur.net/index.php

———

[1] Witton, M. P.; Habib, M. B. (2010). „On the Size and Flight Diversity of Giant Pterosaurs, the Use of Birds as Pterosaur Analogues and Comments on Pterosaur Flightlessness“. PLOS ONE. 5 (11): e13982. doi: 10.1371/journal.pone.0013982

[2] Ksepka, D. T. (2014). „Flight performance of the largest volant bird“. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 111 (29): 10624–10629. doi: 10.1073/pnas.1320297111

[3] Lawson, Douglas A. (1975). „Pterosaur from the Latest Cretaceous of West Texas: Discovery of the Largest Flying Creature“. Reports. Science. 187 (4180): 947–948. doi: 10.1126/science.187.4180.947

[4] Langston, Wann Jr. (1981). „Pterosaurs“. Scientific American. 244 (2): 122–137. doi: 10.1038/scientificamerican0281-122

[5] Viz odkaz https://www.thelocal.de/20180323/worlds-largest-pterodachtyl-dracula-museum-altmuehltal

[6] Witton, Mark P.; Naish, Darren (2008). „A Reappraisal of Azhdarchid Pterosaur Functional Morphology and Paleoecology“. PLoS ONE. 3 (5): e2271. doi: 10.1371/journal.pone.0002271

[7] Paul, Gregory S. (2002). Dinosaurs of the Air: The Evolution and Loss of Flight in Dinosaurs and Birds. Johns Hopkins University Press. p. 472. ISBN 0-8018-6763-0.

[8] Viz odkaz https://www.npr.org/2010/11/16/131362653/peerless-pterosaur-could-fly-long-distance-for-days?t=1585646958139

[9] Henderson, Donald M. (2010). „Pterosaur body mass estimates from three-dimensional mathematical slicing“ (PDF). Journal of Vertebrate Paleontology. 30 (3): 768–785. doi: 10.1080/02724631003758334

[10] Naish, D.; Witton, M. P. (2017). „Neck biomechanics indicate that giant Transylvanian azhdarchid pterosaurs were short-necked arch predators“. PeerJ. 5: e2908. doi: 10.7717/peerj.2908

[11] Martill, David M.; Moser, Markus (2018). „Topotype specimens probably attributable to the giant azhdarchid pterosaur Arambourgiania philadelphiae (Arambourg 1959)“. Geological Society, London, Special Publications. 455 (1): 159–169. doi: 10.1144/SP455.6

———

Leave a Comment

Filed under Dějiny paleontologie, Ptakoještěři, Rekordy a statistika, Spekulativní paleontologie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *