…aneb Do jakých rozměrů mohl dorůst alosaurus?
Velkého pozdně jurského teropoda druhu Allosaurus fragilis už jsme si zde představovali, pojednali jsme také o hromadném nálezu jeho fosilií v lokalitě Cleveland-Lloyd, o novém druhu Allosaurus jimmadseni nebo o nepříliš přátelských interakcích alosaura s jeho současníkem stegosaurem. Zabývali jsme se také otázkou, zda je vědecky platný druh Saurophaganax maximus, který je podle mnoha paleontologů pouze enormně velkým jedincem alosaura. Něco podobného pak lze říci také o druhu Epanterias amplexus, který je pravděpodobně rovněž pouze extrémně vzrostlým alosaurem. Odkaz záhadného „epantéria“ znovu ožil před několika lety, kdy byl po dlouhé době v médiích opět zmíněn objev velkých fosilií záhadného teropoda na území Colorada. K objevu došlo již před několika desetiletími a v roce 1990 byl poprvé popsán v jednom místním periodiku. Fragmentární fosilie, které postupně zkoumaly známé paleontologické osobnosti, jako je Robert T. Bakker, James Kirkland nebo Joe Sertich, udivují zejména svými rozměry. „Monster of Masonville“, jak je původce obřích fosilií neformálně označován, byl podle současných teorií pravděpodobně obřím jedincem alosaura. Mohlo se dokonce jednat o největší známý exemplář tohoto rodu vůbec. I konzervativní odhady pracují s délkou 12 metrů a hmotností přes 3 tuny (alosauři byli mnohem štíhleji stavěni než třeba tyranosauři, proto dosahovali při stejné délce pouze poloviční hmotnosti).[1] Nejvyšší odhady délky teropoda z Colorada činí přes 50 anglosaských stop, tedy nejméně 15,2 metru. Tím by se obří alosaurus řadil mezi nejdelší teropody vůbec, přičemž jediným známým „delším“ druhem by byl nejspíš nepříbuzný Spinosaurus aegyptiacus.[2] Hmotnost takto dlouhého alosaura činila podle některých odhadů kolem 4 tun, což je ale nejspíš značné podhodnocení. Zatím nebyl materiál „Příšery z Masonville“ formálně popsán, proto je třeba zachovat obezřetnost. U podobně pojmenované „Příšery z Mindenu“, tedy dnešního německého druhu Wiehenvenator albati, se rovněž udávala délka až 15 metrů, přičemž se vycházelo z fosilií hrudního koše „dvakrát většího než u alosaura“. Jak ale dobře víme, tento megalosauridní teropod z období střední jury dosahoval ve skutečnosti délky „jen“ kolem 7 až 8 metrů a hmotnosti lehce přes jednu tunu.[3] Je možné, že při detailním popisném výzkumu bude velikost údajného rekordního alosaura rovněž výrazně snížena.
———
Kosterní diagram alosauridního teropoda druhu Allosaurus jimmadseni, velmi blízkého příbuzného druhu A. fragilis. Podobně asi vypadal i Epanterias amplexus, pokud se ovšem jedná o platný rod a druh. Je totiž možné, že epanterias představoval pouze odrostlého a tedy značně velkého jedince alosaura. Největší zástupci mohli být dlouzí asi 12 až 13 metrů, v případě zmíněného záhadného jedince z Colorada pak možná až kolem 15 metrů. Kredit: Scott Hartman; Wikipedie (CC BY 4.0)
———
A jak se tedy věci mají se záhadným druhem Epanterias amplexus? Tento druh byl popsán roku 1878 americkým paleontologem Edwardem D. Copem na základě trojice obratlů, korakoidu (součásti ramenního pletence) a metatarzálu (kosti dolní končetiny), objevených v sedimentech souvrství Morrison na území Colorada (lokalita Garden Park).[4] Rodové jméno znamená doslova „podepřený“, což odkazuje k hlavní funkci obratlů. Druhové jméno označuje kopulační spojení některých obojživelníků a rovněž odkazuje k obratlům – v rámci toho, jak do sebe vzájemně zapadaly. Cope fosilie nejprve považoval za pozůstatky sauropoda, když se ale zkameněliny po jeho smrti dostaly do sbírek Amerického přírodovědeckého muzea v New Yorku (kde obdržely sbírkové označení AMNH 5767), ukázalo se, že patřily jakémusi obřímu pozdně jurskému teropodovi.[5] V roce 1988 publikoval badatel Gregory S. Paul domněnku, že Epanterias je ve skutečnosti velkým jedincem alosaura, a navrhl proto jeho přejmenování na Allosaurus amplexus.[6] Na přelomu 20. a 21. století pak převládl názor, že Epanterias není ani samostatným druhem rodu Allosaurus, nýbrž jen velkým zástupcem již známého druhu Allosaurus fragilis.[7] Někteří badatelé uznávají tuto myšlenku i dnes. V roce 2010 však přišel již zmíněný Gregory S. Paul spolu s paleontologem Kennethem Carpenterem s dobře podloženým tvrzením, že záhadný teropod rozhodně nepatří do druhu A. fragillis. Jejich hlavním argumentem přitom bylo geologické stáří fosilií, které činí zhruba 146,8 milionu let. Pocházejí tedy z nejmladších usazenin souvrství Morrison, zatímco Allosaurus fragilis je zhruba o několik milionů let starší. S přihlédnutím k velikosti fosilií, jejich anatomii a době uložení tak oba badatelé konstatovali, že se pravděpodobně jedná o nový druh nebo dokonce nový rod alosauridního teropoda. Holotyp, tedy exemplář, podle kterého byl E. amplexus stanoven, přitom označili za nediagnostický a opatřili ho pomyslným štítkem nomen dubium (pochybné jméno).[8] Ať už ale Epanterias je skutečným samostatným rodem nebo ne, jisté je, že severoameričtí alosauridi dorůstali na konci jurského období do pozoruhodných rozměrů. Zatímco průměrně velké exempláře byly dlouhé kolem 8,5 metru, známe už několik fosilních objevů, které zřejmě reprezentují jedince dlouhé přes 10 nebo dokonce přes 12 metrů.[9] A to přitom skutečného velikostního rekordmana nejspíš nikdy nepoznáme…
———
Obrazová rekonstrukce pravděpodobného vzezření kontroverzního druhu Epanterias amplexus. Tento obří teropod představoval patrně dominantního predátora, soupeřícího o kořist s dalšími obřími dravými dinosaury z ekosystémů souvrství Morrison, jako byl alosaurid druhu Saurophaganax maximus nebo megalosaurid druhu Torvosaurus tanneri. Kredit: Levi bernardo; Wikipedie (CC BY-SA 3.0)
———
Short Summary in English: Epanterias amplexus is a dubious species of a large theropod dinosaur from the Allosauridae family, living in what is now Colorado at the end of the Jurassic period, some 150 to 145 million years ago. It was probably around 12 meters long which makes it one of the largest known Jurassic theropods. According to majority of scientists, it could in fact represent a very large individual of the species Allosaurus fragilis.
———
Odkazy:
https://northfortynews.com/…le/
https://www.smithsonianmag.com/…52/
http://www.prehistoric-wildlife.com/…tml
———
[1] Bates, Karl T.; Falkingham, Peter L.; Breithaupt, Brent H.; Hodgetts, David; Sellers, William I.; Manning, Phillip L. (2009). „How big was ‚Big Al‘? Quantifying the effect of soft tissue and osteological unknowns on mass predictions for Allosaurus (Dinosauria: Theropoda)“. Palaeontologia Electronica. 12 (3).
[2] Ibrahim, Nizar; Sereno, Paul C.; Dal Sasso, Cristiano; Maganuco, Simone; Fabri, Matteo; Martill, David M.; Zouhri, Samir; Myhrvold, Nathan; Lurino, Dawid A. (2014). „Semiaquatic adaptations in a giant predatory dinosaur“. Science. 345 (6204): 1613–6. doi: 10.1126/science.1258750
[3] Rauhut, Oliver W. M.; Hübner, Tom R.; Lanser, Klaus-Peter (2016). „A new megalosaurid theropod dinosaur from the late Middle Jurassic (Callovian) of north-western Germany: Implications for theropod evolution and faunal turnover in the Jurassic“. Palaeontologia Electronica 19.2.26A: 1-65.
[4] Cope, Edward Drinker (1878). „A new opisthocoelous dinosaur“. American Naturalist. 12 (6): 406–408. doi: 10.1086/272127
[5] Osborn, Henry Fairfield; Mook, Charles C. (1921). „Camarasaurus, Amphicoelias, and other sauropods of Cope“. Memoirs of the American Museum of Natural History, New Series. 3 (3): 247–387.
[6] Paul, Gregory S. (1988). „Genus Allosaurus„. Predatory Dinosaurs of the World. New York: Simon & Schuster. str. 307–313. ISBN 978-0-671-61946-6.
[7] Holtz, Thomas R., Jr.; Molnar, Ralph E.; Currie, Philip J. (2004). Weishampel, David B.; Dodson, Peter; Osmólska Halszka (eds.). The Dinosauria (2nd ed.). Berkeley: University of California Press. str. 71–110. ISBN 978-0-520-24209-8.
[8] Paul, G. S. and Carpenter, K. (2010). „Case 3506: Allosaurus Marsh, 1877 (Dinosauria, Theropoda): proposed conservation of usage by designation of a neotype for its type species Allosaurus fragilis Marsh, 1877.“ Bulletin of Zoological Nomenclature, 67(1): 53-56.
[9] Madsen, James H., Jr. (1993) [1976]. Allosaurus fragilis: A Revised Osteology. Utah Geological Survey Bulletin. 109 (2nd ed.). Salt Lake City: Utah Geological Survey.
———