Rychlá noha z Polska

…aneb Příběh jediného formálně popsaného polského dinosaura

V rámci letních prázdnin možná někdo z Vás zamíří také do Polska. Na tomto blogu už bylo o dinosauřích fosiliích od našich severních sousedů pojednáno mnohokrát. Druh Succinodon putzeri, formálně popsaný ve válečném roce 1941[1], se sice později ukázal být fosilizovanou částí stromu[2], vše ale zachraňují Svatokřížské hory, nabízející doslova nepřeberné množství objevů dinosauřích fosilních stop[3]. Některé z těchto otisků byly známé už před dlouhou dobou a místní obyvatelé je pravděpodobně aktivně zapojovali i do svého folklóru (jak ukazují například tříprsté “stopy Ďábla” od obce Kontrewers).[4] Přesto je faktem, že Polsko má stejně jako náš stát v současnosti pouze jednoho známého druhohorního neptačího dinosaura, popsaného podle objeveného kosterního materiálu. Pro úplnost uvádím, že u nás je to pozdně křídový ptakopánvý dinosaurus druhu Burianosaurus augustai, pojmenovaný Danem Madziou a jeho kolegy v roce 2017.[5] Ale zpět k objevům v Polsku – vše ostatní jsou právě fosilní stopy, které však podléhají vlastní nomenklatuře (na paměť zde přichází například „velmi rychlý“ dromeosaurid z lokality Roztocze, jehož dvojice stop byla v roce 2009 popsána jako Velociraptorichnus isp.).[6] A s rychlostí pohybu je úzce spojeno i vědecké jméno jediného polského dinosaura, známého na základě kosterních fosilií. Je jím menší teropod Velocipes guerichi, formálně popsaný roku 1932 německým paleontologem Friedrichem von Huene.[7] Zkameněliny tohoto pravděpodobného dinosaura v podobě neúplně dochované kosti lýtkové (dnes materiál se sbírkovým označením BMNH R38058), byly objeveny již kolem roku 1898 německým geologem a paleontologem Georgem Gürichem.[8] Lokalitou objevu bylo souvrství dnes zvané Kocury, často je však uváděn také pojem Lissauer Breccia („Lisowická brekcie“), což je série vápenců a dalších sedimentárních hornin, uložených na území jižního Polska v období pozdního triasu (geologický věk nor, stáří asi 221 až 208 milionů let).[9]

———

Liliensternus liliensterni.JPG

Rekonstruovaná a uměle doplněná kostra menšího pozdně triasového teropoda druhu Liliensternus liliensterni, žijícího v době před asi 215 až 205 miliony let na území současného Německa. Ve stejné době žijící polský druh Velocipes guerichi mohl být jeho blízkým vývojovým příbuzným. Snímek z expozice Státního muzea přírodní historie ve Stuttgartu. Kredit: Ghedoghedo; Wikipedia (CC BY-SA 3.0)

———

Historie tohoto taxonu je poměrně spletitá a plná výrazných zvratů především v jeho systematické interpretaci. Sám autor formálního popisu von Huene předpokládal, že Velocipes byl zástupcem skupiny Coelurosauria, tedy početného kladu poměrně vývojově vyspělých teropodních dinosaurů. Vycházel přitom z tvaru lýtkové kosti (fibuly), podobné odpovídajícím kostem u dinosaurů jako je rod Coelophysis (který mezi célurosaury nepatří, ale to ještě před 90 lety nebylo jasné). V průběhu druhé světové války se fosilie ztratila a až do roku 2012 panovalo domnění, že byla zničena. Mezitím v roce 1956 zařadil von Huene rod Velocipes do čeledi Halticosauridae, sdružující menší až středně velké teropodní dinosaury z období pozdního triasu a rané jury.[10] Dnes je nicméně tato čeleď monotypická a zahrnuje tedy jediný platný rod, kterým je právě Halticosaurus, formálně popsaný roku 1908 z německého pozdního triasu.[11] V roce 1984 publikoval americký paleontolog Samuel Paul Welles svoji domněnku, že Velocipes je nejspíš synonymní s rodem Liliensternus, dalším německým pozdně triasovým teropodem.[12] Méně optimističtí už byli v roce 2000 němečtí paleontologové Rauhut a Hungerbuhler, kteří označili fosilie polského teropoda za neurčitelné úlomky, které patřily jakémusi neidentifikovatelnému obratlovci.[13] Objevil se také názor, že by se mohlo jednat o jakéhosi neznámého dinosauriforma, tedy archosaurního plaza dinosaurům pouze blízce příbuzného. O čtyři roky později však byl Velocipes guerichi v kompendiu The Dinosauria označen za zástupce kladu Ceratosauria nebo Coelophysoidea, v každém případě se tedy mělo jednat o teropodního dinosaura.[14] Příslušnost fosilního materiálu z jižního Polska k vývojově primitivním teropodním dinosaurům pak nejspíš s definitivní platností potvrdila odborná práce polských paleontologů z roku 2016.[15] V tomto komplexním přehodnocení taxonomické příslušnosti dinosauřích fosilií z polského středního a pozdního triasu byl druh Velocipes guerichi označen za bazálního (vývojově primitivního) teropoda nebo za zástupce kladu Neotheropoda.

———

Velocipes guerichi fibula.jpg

Fragment lýtkové kosti teropodního dinosaura druhu Velocipes guerichi. Už její tvar a délka nasvědčují tomu, že se jednalo o rychlého a značně aktivního predátora. Fosilie byla objevena na konci 19. století na území dnešního jižního Polska (Opolské vojvodství). Kredit: Ghedoghedo; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

———

Vzhledem k fragmentárně dochovanému fosilnímu materiálu o tomto dávném obyvateli severní Evropy prakticky nic nevíme, a dokud nebudou objeveny případné další kosterní zkameněliny, pak nejspíš ani vědět nebudeme. Molina-Pérez a Larramendi sice v roce 2016 dokázali odhadnout délku těla tohoto teropoda s neopodstatněnou přesností na 3,6 metru, výšku v kyčlích na 95 cm a jeho tělesnou hmotnost asi na 53 kilogramů, jedná se ale jen o velmi přibližné a spíše „modelové“ údaje.[16] Více jsme se dozvěděli alespoň o ekosystémech obývaných těmito dinosaury, a to díky výzkumu vedeném od roku 2012 přímo na lokalitě Kocury. Paleontologové zde objevili fosilie „obrněného“ archosaurního plaza ze skupiny Aetosauria, který dostal vědecké jméno Kocurypelta silvestris. Ve stejné odborné práci, publikované v loňském roce, pak byly popsány i zkamenělé pozůstatky přesněji neurčené dvojdyšné ryby (cf. Metaceratodus sp.), a stejně tak přesněji neidentifikovatelného druhu vývojově primitivní želvy z čeledi Proterochersidae.[17] Patrně se ale jednalo o materiál náležející druhu Proterochersis cf. porebensis.[18] Podobné fosilní nálezy z období triasu pomáhají paleontologům rekonstruovat nejstarší období vývoje želv. Zdejší ekosystémy totiž pocházejí z doby před asi 221 až 205 miliony let, kdy se mnohé vývojové skupiny živočichů teprve vydávají na svoji pomyslnou evoluční pouť a dochází také k jejich první vývojové radiaci. To se ostatně týká také samotných dinosaurů, kteří zhruba o deset milionů let dříve po tzv. Karnské pluviální epizodě nastoupili svoji postupnou cestu za fascinující pevninskou dominancí v období následující jury a křídy.[19] A malou součástí této postupně vítězící dinosauří fauny byl také drobný teropod z Opolského vojvodství, jehož rodové jméno znamená v překladu „rychlá noha“.

———

Přibližná představa o podobě pozdně triasových ekosystémů na území dnešní střední Evropy. Kromě lehce stavěných teropodních dinosaurů, jako byl Velocipes, Liliensternus nebo Halticosaurus se tu vyskytovalo také množství jiných dinosaurů, dále ptakoještěrů a například také vývojově primitivních želv ze skupiny Proterochersidae (v popředí). Kredit: Conty; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

———

Short Summary in English: Velocipes was dinosauriform or a saurischian dinosaur genus from the Late Triassic that may have been a neotheropod dinosaur. Its fossils were found in the Norian-age Lissauer Breccia (Kocury locality) of what is now southern Poland. It was described already in 1932 by German paleontologist Friedrich von Huene, but not much is known about it to this day.

———

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Velocipes

https://en.wikipedia.org/wiki/Lissauer_Breccia

https://www.mindat.org/taxon-4822870.html

http://www.paleofile.com/Dinosaurs/Theropods/Velocipes.asp

http://www.fossilworks.org/cgi-bin/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=56387

———

[1] Huene, F. von (1941). Ein obercretacischer Saurierrest aus Polen. Zentralblatt für Mineralogie, Geologie und Paläontologie, Abteilung B: Geologie und Paläontologie. 1941 (3): 85-91.

[2] Pozaryska, K.; Pugaczewska, H. (1981). Bivalve nature of Huene’s dinosaur Succinodon. Acta Palaeontologica Polonica. 26 (1): 27–34.

[3] Barbacka, M.; et al. (2022). Early Jurassic coprolites: insights into palaeobotany and the feeding behaviour of dinosaurs. Papers in Palaeontology. 8 (2): e1425.

[4] Gierliński, G. D.; Kowalski, K. Z. (2006). Footprint of an large, Early Jurassic ornithischian from the ancient sacred site of Kontrewers, Poland. In: Harris, J. D.; et al. (eds.), 2006, The Triassic-Jurassic Terrestrial Transition. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 37: 217-220.

[5] Madzia, D.; Boyd, C. A.; Mazuch, M. (2017). A basal ornithopod dinosaur from the Cenomanian of the Czech Republic. Journal of Systematic Palaeontology. 16 (11): 1–13.

[6] Gierliński, G. D. (2009). A preliminary report on new dinosaur tracks in the Triassic, Jurassic and Cretaceous of Poland. In: Actas de las IV Jornadas Internacionales sobre PaleontologÃa de Dinosaurios y su Entorno Salas de los Infantes, Burgos.

[7] Huene, F. von. (1932). Die fossile Reptil-Ordnung Saurischia, ihre Entwicklung und Geschichte. Monogr. Geol. Pal. 4 (1). pts. 1 and 2, viii + 361 pp.

[8] Gürich G. (1898). The Paleozoic of the Polish Low Mountains. Verhandlungen der Russischen Kaiserlichen Gesellschaft zu Saint Petersburg. 32. 1898: 1–539.

[9] Weishampel, D. B.; Dodson, P.; Osmólska, H. (eds.): The Dinosauria, 2nd Edition, Berkeley: University of California Press. 861 pp. ISBN 0-520-24209-2 (Dinosaur distribution, str. 517-607).

[10] Huene, F. von (1956). Paläontologie und Phylogenie der niederen Tetrapoden. Jena: Gustav Fischer Verlag.

[11] Huene, F. von (1908). Die Dinosaurier der Europäischen Triasformation mit berücksichtigung der Ausseuropäischen vorkommnisse. Geologische und Palaeontologische Abhandlungen. Suppl. 1 (1): 1-419.

[12] Welles, S. P. (1984). Dilophosaurus wetherilli (Dinosauria: Theropoda) osteology and comparisons. Palaeontographica Abteilung A. 185: 85-180.

[13] Rauhut, O. W.; Hungerbühler, A. (2000). A review of European Triassic theropods. Gaia. 15: 75-88.

[14] Tykoski, R. S.; Rowe, T. B. (2004). Ceratosauria. In: Weishampel, D. B.; Dodson, P.; Osmólska, H. (ed.). The Dinosauria, 2nd Edition. Berkeley: California University Press, str. 47-70.

[15] Skawiński, T.; et al. (2016). A re-evaluation of the historical ‚dinosaur‘ remains from the Middle-Upper Triassic of Poland. Historical Biology. 29 (4).

[16] Molina-Pérez, R.; Larramendi, A. (2016). Récords y curiosidades de los dinosaurios Terópodos y otros dinosauromorfos. Barcelona, Spain: Larousse (str. 257). ISBN 9780565094973

[17] Czepiński, Ł.; et al. (2021). An Upper Triassic Terrestrial Vertebrate Assemblage from the Forgotten Kocury Locality (Poland) with a New Aetosaur Taxon. Journal of Vertebrate Paleontology. 41: e1898977.

[18] Szczygielski, T.; Słowiak, J.; Dróżdż, D. (2018). Shell variability in the stem turtles Proterochersis spp. PeerJ. 6 (735): e6134.

[19] Langer, M. C.; Godoy, P. L. (2022). So Volcanoes Created the Dinosaurs? A Quantitative Characterization of the Early Evolution of Terrestrial Pan-Aves. Frontiers in Earth Science. 10.

———

Leave a Comment

Filed under Dějiny paleontologie, Dinosauři ze sousedních zemí, Protopaleontologie a geomytologie, Spekulativní paleontologie, Teropodní dinosauři

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.