75 let ještěra s vysokými trny

…aneb Výročí obřího teropoda druhu Acrocanthosaurus atokensis

V květnu roku 1950, tedy téměř přesně před tři čtvrtě stoletím, byl vědeckému světu představen nový obří teropodní dinosaurus, který dostal jméno Acrocanthosaurus atokensis – v překladu „ještěr s vysokými trny z (kraje) Atoka“.[1] Dnes řadíme tohoto dravého teropodního obra do čeledi Carcharodontosauridae, v době jeho vědeckého popisu o něm ale ještě mnoho podstatných informací chybělo. První známé fosilie tohoto teropoda byly objeveny na začátku 40. let minulého století a jednalo se o dva fragmentárně dochované exempláře – holotyp OMNH 10146 a paratyp OMNH 10147, objevené v sedimentech souvrství Antlers na území amerického státu Oklahoma.[2] Až v 80. a 90. letech pak byly objeveny další exempláře, jeden v souvrství Twin Mountains na území Texasu a druhý opět v souvrství Antlers v Oklahomě.[3] V roce 2012 byl popsán juvenilní jedinec (mládě) ze souvrství Cloverly na území Wyomingu.[4] V loňském roce pak byl výskyt tohoto rodu potvrzen také v souvrství Arundel ve státě Maryland, přičemž zuby přisuzované s větší mírou nejistoty tomuto teropodovi byly odtud známé již dlouhou dobu předtím.[5] Jeden fosilní zub z Arizony, popsaný v roce 1997, může také patřit akrokantosaurovi, podobně jako některé další z jiných amerických států.[6] Každopádně je jisté, že tento velký karcharodontosaurid byl ve své době značně rozšířeným predátorem, který obýval velkou část území dnešních Spojených států amerických. A o jakou dobu se jedná? Přelom geologických věků (stupňů) apt a alb v pozdní části rané (spodní) křídy, asi před 113 až 110 miliony let.[7] Ještě než dostal Acrocanthosaurus atokensis svoje oficiální vědecké jméno, jeden z autorů formálního popisu – Wann R. Langston Jr. – o něm v roce 1947 pojednal ve své disertační práci a přidělil mu neformální jméno „Acracanthus atokaensis“.[8] Zajímavou kapitolou je ale zejména historie formálního zařazení tohoto obřího teropoda.

———

———

Samotní autoři popisné práce jej přiřadili k dnes již formálně neplatné čeledi Antrodemidae (odpovídající přibližně čeledi Allosauridae), o šest let později byl ale tento taxon Alfredem S. Romerem přeřazen do čeledi Megalosauridae, představující v té době jakýsi taxonomický odpadkový koš pro všechny problematické taxony.[9] Od 60. do 90. let minulého století pak vysoké trnové výběžky obratlů akrokantosaura podněcovaly u mnoha paleontologů mylné domnění, že byl blízkým vývojovým příbuzným o 15 milionů let mladšího severoafrického rodu Spinosaurus.[10] Severoamerický Acrocanthosaurus byl proto často řazen do čeledi Spinosauridae a pozornosti neunikla ani jistá anatomická podobnost jeho obratlů s obratli britského rodu Altispinax, který dokonce v roce 1988 Gregory S. Paul zařadil do rodu Acrocanthosaurus jako nový druh A. altispinax.[11] Později bylo pro tyto fosilie zvoleno nové rodové jméno Becklespinax, to je ale dnes obvykle považováno za neplatné.[12] Každopádně je pravděpodobné, že skutečné fosilie akrokantosaura dnes známe pouze z území Severní Ameriky. Podle většinového názoru současných paleontologů byl akrokantosaurus vývojově primitivním (bazálním) zástupcem čeledi Carcharodontosauridae a je tak důkazem, že tito teropodi se z místa svého evolučního vzniku na území dnešní Evropy nerozšířili jen na jižní pevniny Gondwany, ale také na západ do Severní Ameriky. Mezi relativně blízce příbuzné druhy akrokantosaura může patřit například severoafrický taxon Eocarcharia dinops nebo evropské druhy Concavenator corcovatus ze Španělska a Neovenator salerii z Velké Británie (ostrov Wight).[13] Zajímavá je v této souvislosti také poznámka v nové odborné práci, která byla publikována v lednu letošního roku a přehodnocuje systematické postavení a formální platnost karcharodontosauridních teropodů z egyptského souvrství Baharíja.[14]

———

———

Spíše jako tichou pobídku k dalšímu výzkumu zde autoři práce konstatují, že fosilní materiál severoamerických karcharodontosauridů, přisuzovaný takřka výlučně rodu Acrocanthosaurus, patřil ve skutečnosti nejspíš mnohem rozmanitější skupině teropodů. Ale nebyl by to článek o obřím teropodovi, abychom se nepodívali blíže také na jeho tělesné rozměry. Největším zatím objeveným exemplářem druhu A. atokensis je NCSM 14345, objevený roku 1982 v souvrství Antlers na území Oklahomy Cephisem Hallem a Sidem Lovem. Poměrně kompletní a nejlépe dochovaná kostra akrokantosaura dostala přezdívku „Fran“ a byla preparována v Black Hills Institute v Jižní Dakotě. Dnes je vystavena v Přírodovědeckém muzeu Severní Karolíny ve městě Raleigh a představuje největší kostru tohoto druhu a také jedinou, u které se dochovala takřka kompletní lebka a kostra předních končetin. A jaké jsou tedy její konkrétní rozměry? Samotná lebka je dlouhá asi 123 až 129 cm, celá hlava tedy zaživa měřila na délku zhruba 1,3 metru. Celková délka kostry pak činí 11 až 11,5 metru (podle jiných měření pak dokonce 11,7 až 12,1 metru), což například odpovídá středně velkým exemplářům druhu Tyrannosaurus rex.[15] Výška v nejvyšším bodě hřbetu činí u největšího exempláře přibližně 3,36 metru. Odhad živé hmotnosti tohoto fosilního jedince je poněkud obtížný a značně závisí na využité metodě odhadu. Výsledky mají velmi široký rozptyl, a to zhruba od 3500 kg až po 7000 kg.[16] Jednalo se tedy o dravého bipedního tvora o hmotnosti dospělého slona a nepochybně také o jednoho z největších predátorů své doby. V průběhu uplynulých desetiletí bylo zjištěno i množství dalších zajímavostí o akrokantosaurovi, přičemž některé nám prozrazují i neobvyklé a vzácné detaily o jeho anatomii, fyziologii a ekologii.

———

———

Na základě histologického rozboru fosilních kostí například víme, že tento teropod potřeboval přibližně 12 let k dosažení plné velikosti, jiná metoda ale ukazuje, že plné kosterní dospělosti dosahoval teprve ve stáří 18 až 24 let.[17] Síla čelistního stisku byla zase vypočtena na 8266 newtonů v přední části čelistí a na 16 894 newtonů u zubů v zadní části čelistí. To je sice přibližně jen polovina síly čelistí druhu Tyrannosaurus rex, ale stále je to velmi vysoký údaj, svědčící o efektivitě čelistního aparátu tohoto karcharodontosaurida.[18] Mozek byl relativně malý, ale odpovídal tvarem i velikostí mozku většiny známých alosauroidů. Podle mírně kontroverzní studie z roku 2023 však mohl koncový mozek tohoto teropoda při hmotnosti 198 gramů obsahovat až 2,2 milionů neuronů, což je víc než má například dnešní primát makak.[19] Jedním z nejvíce charakteristických znaků tohoto teropoda je ovšem jeho hřbetní „hřeben“ či hrb“, tvořený prodlouženým neurálním výběžkem obratlů, 2,5krát delším, než je tělo obratle. Je to sice podstatně méně než u odpovídajících struktur v případě spinosaura (kde trnový výběžek překonává délku těla obratle dokonce 11krát a může být vysoký kolem 165 cm), přesto ale musel být tento anatomický znak poměrně nápadný.[20] Jeho přesná podoba a funkce sice není známá, ale vzhledem k výšce až několika decimetrů nad rovinou hřbetu byl pravděpodobně významný. Za zmínku by nepochybně stály také četné objevy fosilních stop, z nichž mnohé mohou být přisouzeny právě rodu Acrocanthosaurus (včetně slavné „lovecké scény“ z texaské lokality Glen Rose).[21] Nechybí také objevy kosterních patologií (zranění a nemocí, projevujících se na fosilních kostech) a dokonce i lokalita, na níž možná akrokantosauři předváděli jakési námluvní rituály v podobě rytí zadními nohami do země.[22] Dalo by se pokračovat ještě dlouho, ale pro základní představu o tomto fascinujícím teropodovi, formálně popsaném právě před 75 lety, tento výčet nejspíš postačí.

———

———

Short Summary in English: Giant theropod Acrocanthosaurus atokensis was described 75 years ago, in May of 1950. Today, there is still only one named species (A. atokensis), after Atoka County in Oklahoma, where the original specimens were found back in 1940’s. The name was coined by American paleontologists J. Willis Stovall and Wann Langston Jr. and it means “high-spined lizard”. Acrocanthosaurus was up to 12 meters long and up to 7000 kg in mass, making it one of the largest theropods known to science.

———

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Acrocanthosaurus

https://www.prehistoric-wildlife.com/species/acrocanthosaurus/

https://www.dinosaurier-info.de/animals/dinosaurs/pages_a/acrocanthosaurus.php

https://www.dinochecker.com/gallery/acrocanthosaurus-atokensis.php

https://www.mindat.org/taxon-P38597.html

———

[1] Stovall, J. W.; Langston, W. (1950). Acrocanthosaurus atokensis, a new genus and species of Lower Cretaceous Theropoda from Oklahoma. American Midland Naturalist. 43 (3): 696–728.

[2] Harris, J. D. (1998). A reanalysis of Acrocanthosaurus atokensis, its phylogenetic status, and paleobiological implications, based on a new specimen from Texas. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 13: 1–75.

[3] Currie, P. J.; Carpenter, K. (2000). A new specimen of Acrocanthosaurus atokensis (Theropoda, Dinosauria) from the Lower Cretaceous Antlers Formation (Lower Cretaceous, Aptian) of Oklahoma, USA. Geodiversitas. 22 (2): 207–246.

[4] D’Emic, Michael D.; Melstrom, Keegan M.; Eddy, Drew R. (2012). Paleobiology and geographic range of the large-bodied Cretaceous theropod dinosaur Acrocanthosaurus atokensis. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 333–334: 13–23.

[5] Lipka, T. R. (1998). The affinities of the enigmatic theropods of the Arundel Clay facies (Aptian), Potomac Formation, Atlantic Coastal Plain of Maryland. In Lucas, Spencer G.; Kirkland, James I.; Estep, J. W. (eds.). Lower and Middle Cretaceous Terrestrial Ecosystems. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 14: 229–234.

[6] Ratkevich, R. P. (1997). Dinosaur remains of southern Arizona. In Wolberg, Donald L.; Stump, Edward; Rosenberg, Gary (eds.). Dinofest International: Proceedings of a Symposium Held at Arizona State University. Philadelphia: Academy of Natural Sciences.

[7] Holtz, T. R.; Molnar, R. E.; Currie, P. J. (2004). Basal Tetanurae. In Weishampel, David B.; Dodson, Peter; Osmólska, Halszka (eds.). The Dinosauria (Second ed.). Berkeley: University of California Press. pp. 71–110.

[8] Langston, W. R. (1947). A new genus and species of Cretaceous theropod dinosaur from the Trinity of Atoka County, Oklahoma. Unpublished M.S. thesis. University of Oklahoma.

[9] Romer, A. S. (1956). Osteology of the Reptiles. Chicago: University of Chicago Press. p. 772 pp.

[10] Walker, A. D. (1964). Triassic reptiles from the Elgin area: Ornithosuchus and the origin of carnosaurs. Philosophical Transactions of the Royal Society of London. Series B, Biological Sciences. 248 (744): 53–134.

[11] Paul, G. S. (1988). Genus Acrocanthosaurus (PDF). Predatory Dinosaurs of the World. New York: Simon & Schuster. pp. 314–315.

[12] Olshevsky, G. (1991). A Revision of the Parainfraclass Archosauria Cope, 1869, Excluding the Advanced Crocodylia (PDF). San Diego: Publications Requiring Research. p. 196 pp.

[13] Benson, R. B. J.; Carrano, M. T.; Brusatte, S. L. (2009). A new clade of archaic large-bodied predatory dinosaurs (Theropoda: Allosauroidea) that survived to the latest Mesozoic. Naturwissenschaften. 97 (1): 71–78.

[14] Kellermann, M.; Cuesta, E.; Rauhut, O. W. M. (2025). Re-evaluation of the Bahariya Formation carcharodontosaurid (Dinosauria: Theropoda) and its implications for allosauroid phylogeny. PLOS ONE. 20 (1): e0311096.

[15] Canale, J. I.; et al. (2022). New giant carnivorous dinosaur reveals convergent evolutionary trends in theropod arm reduction. Current Biology. 32 (14): 3195–3202.e5.

[16] Campione, N. E.; Evans, D. C. (2020). The accuracy and precision of body mass estimation in non-avian dinosaurs. Biological Reviews. 95 (6): 1759–1797.

[17] D’Emic, Michael D.; Melstrom, Keegan M.; Eddy, Drew R. (2012). Paleobiology and geographic range of the large-bodied Cretaceous theropod dinosaur Acrocanthosaurus atokensis. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 333–334: 13–23.

[18] Sakamoto, M. (2022). Estimating bite force in extinct dinosaurs using phylogenetically predicted physiological cross-sectional areas of jaw adductor muscles. PeerJ. 10: e13731.

[19] Herculano-Houzel, S. (2023). Theropod dinosaurs had primate-like numbers of telencephalic neurons. The Journal of comparative neurology. 531 (9): 962–974.

[20] Carrano, M. T. (2024). First definitive record of Acrocanthosaurus (Theropoda: Carcharodontosauridae) in the Lower Cretaceous of eastern North America. Cretaceous Research. 157 (5A): 105814.

[21] Farlow, J. O. (2001). Acrocanthosaurus and the maker of Comanchean large-theropod footprints. In Tanke, D.; Carpenter, K. (eds.). Mesozoic Vertebrate Life. Bloomington: Indiana University Press. pp. 408–427.

[22] Lockley, M. G.; et al. (2016). Theropod courtship: large scale physical evidence of display arenas and avian-like scrape ceremony behaviour by Cretaceous dinosaurs. Scientific Reports. 6: 18952.

———