Svižný čínský tyranosauroid

…aneb Jak rychle se pohyboval Yutyrannus huali

Yutyrannus huali byl formálně popsán v roce 2012 ze sedimentů geologického souvrství I-sien (anglicky Yixian), nacházejících se v lomu Pa-tchu Jing-c‘ (anglicky Batu Yingzi) v provincii Liao-ning na severovýchodě Číny.[1] V překladu „opeřený tyran“ je v současnosti známý zejména jako největší známý opeřený živočich všech dob, tedy alespoň v rámci těch fosilních druhů, u kterých se pozůstatky původního opeření přímo dochovaly. Nepochybně přitom existovali i větší dinosauří opeřenci, otisky jejich per se ale ve fosilním záznamu bohužel nezachovaly nebo nebyly dosud objeveny (což je nepochybně případ obřích terizinosauroidů, oviraptorosaurů, ornitomimosaurů ad.).[2] Ale zpět k načechranému tyranosauroidovi z provincie Liao-ning. Na atraktivitě mu přidává i fakt, že se jednalo o zástupce nadčeledi Tyrannosauroidea, tedy vývojové skupiny teropodních dinosaurů, mezi jejichž nejvyspělejší zástupce patřil slavný severoamerický taxon Tyrannosaurus rex. Jeho vzdálený čínský „bratranec“ žil zhruba o 60 milionů let dříve a patřil do vývojově primitivní čeledi Proceratosauridae, takže v žádném případě nemohl být přímým předkem samotného tyranosaura ani jeho blízkých asijských příbuzných (jako byly pozdně křídové rody Tarbosaurus z Mongolska a Číny nebo Zhuchengtyrannus z Číny).[3] Při dospělé délce odhadované různými badateli v rozmezí 7,5 až 9 metrů a hmotnosti zhruba 1,1 až 1,4 tuny byl Yutyrannus velkým teropodním dravcem, který ve svých ekosystémech pravděpodobně plnil úlohu dominantního predátora.[4] Samotná jeho lebka dlouhá zhruba 90,5 cm budí i ve svém fosilním stavu rovněž značnou úctu. Nový výzkum série fosilních stop, které dost možná patří právě druhu Yutyrannus huali (nebo přinejmenším jinému příbuznému druhu tyranosauroida), dokládají, že tito raně křídoví dravci nebyli jen velcí a silní, ale v případě potřeby také velmi hbití a rychlí.

———

———

Tyto pozoruhodné informace přinesl výzkum jedné z fosilních sérií stop, objevených u vesnice Chan-si v oblasti Kuej-chua v kraji Ku-lin na území čínské provincie S‘-čchuan.[5] Místní fosilní stopy a jejich vědecký výzkum jsou pozoruhodné samy o sobě, význam těchto zkamenělin ale spočívá i v jejich předvědecké historii. Obyvatelům této oblasti byly totiž dobře známé již před mnoha stoletími a přezdívalo se jim Š‘-feng-wo, neboli „hnízda kamenného Fénixe“. Vesničané je považovali za v kámen proměněné pozůstatky bájného ptáka Fénixe, což se mimochodem odrazilo i v místní básni z období pozdní dynastie Čching (zhruba období let 1840 až 1911).[6] Ale zpět k moderní vědě. Série stop se dochovaly v horninách geologického souvrství Ťia-kuan a podle prvního detailního výzkumu z roku 2015 jsou datovány do období pozdní fáze geologického stupně hauteriv až pozdní fáze stupně santon, což odpovídá přibližně době před 128 až 84 miliony let. Přesnější datace zatím není k dispozici, pokud by ale stopy měly odpovídat době existence druhu Yutyrannus huali, pak by mělo jít o stáří přibližně 125 milionů let.[7] Zkoumaná série stop s označením HX-T3 má celkovou délku 67,73 metru a zahrnuje 81 stop s průměrnou délkou kroku kolem 62 cm. Původce stop měl podle různých využitých výpočtů výšku hřbetu od 113 do 135 cm a vážil asi 260 až 292 kg. Pohyboval se patrně klidnou a rovnoměrnou chůzí při průměrné rychlosti 4,3 až 5,3 km/h (1,2 až 1,5 m/s). To je ale podle autorů odborné práce jen zlomek maximální dosažitelné rychlosti pohybu původce stop, konkrétně asi 7,4 až 9,2 %, resp. Nejvyšší rychlost běhu tohoto teropoda totiž v rámci dvou různých modelů odhadli na fantastických 57,8 až 58,9 km/h, tedy přes 16 m/s. Jen pro představu, takovou rychlostí by dinosaurus potřeboval k proběhnutí stometrové trati letmo (bez pevného startu z nehybné pozice) jen lehce přes 6 sekund!

———

———

Jednalo by se tak nepochybně o tvora, schopného dohnat a ulovit drtivou většinu živočichů ve svém ekosystému. A i kdyby byla tato maximální odhadnutá rychlost výrazně přehnaná – a to například o celou třetinu – stále by se s ní jutyranus vyrovnal nejrychlejším lidským sprinterům současnosti a dohnal by nepochybně většinu dinosaurů a dalších obratlovců ve svém okolí. V případě samotného čínského tyranosauroida druhu Yutyrannus huali touto kořistí mohli být například středně velcí sauropodi druhu Dongbeititan dongi, dále hadrosauroidi druhu Bolong yixianensis, případně vývojově primitivní rohatí dinosauři druhu Psittacosaurus lujiatunensis nebo také mnoho různých menších teropodních dinosaurů.[8] Není dosud s jistotou známé, ze které typové lokality fosilie jutyrana vlastně pocházejí, pravděpodobně se ale jedná o vrstvy Lu-ťia-tchun (Lujiatun) nebo Ťien-šan-kou (Jianshangou) v rámci souvrství I-sien. Pokud tomu tak je, pak lze předpokládat, že tito tyranosauroidi obývali převážně zalesněné prostředí podobné například současným smíšeným lesům mírného klimatu s převahou nahosemenných dřevin, zároveň však také s množstvím močálů a jezer a navíc i často hrozícími aktivními sopkami.[9] Výrazný pokles teplot v zimním období zde vedl k pravidelnému výskytu sněhu a ledu, ostatně průměrná roční teplota na tomto území v době před 125 miliony let činila podle provedených výzkumů asi jen 10 °C.[10] S obdobím mrazů, pro teplou druhohorní éru spíše netypickým, si zde žijící dinosauři museli poradit (ostatně pernatý tělesný pokryv jutyrana i mnoha jeho současníků je toho výborným příkladem).[11] Pro uplatnění běžecké rychlosti a mrštnosti bylo na mýtinách i jezerních pobřežích určitě množství příležitostí, kterých se původci zmíněné série fosilních stop (ať už se jednalo o zástupce druhu Yutyrannus huali nebo o jejich dosud neznámé příbuzné) jistě rádi ujímali.

———

———

Short Summary in English: A new study employed digital methodologies to re-analyse the Lower Cretaceous HX-T3 theropod trackway, originally mapped in 2015. At 67.7 m in length, this is the longest documented theropod trackway in China. A potential trackmaker of 81 footprints, a juvenile or subadult of the large tyrannosauroid theropod Yutyrannus huali, was used to estimate a hip height of 1.13 m in a bent-legged stance, with relative stride values indicating a consistent walking gait at a median speed of 5.3 km/h. Maximum speed of running for this animal was estimated at almost 60 km/h, which would make this theropod one of the fastest running dinosaurs known to science.

———

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Yutyrannus

https://www.prehistoric-wildlife.com/species/yutyrannus/

https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_y/yutyrannus.php

https://www.nationalgeographic.com/animals/article/120404-yutyrannus-feathers-dinosaur-science-nature-biggest

https://www.mindat.org/taxon-P230947.html

———

[1] Xu, X.; et al. (2012). A gigantic feathered dinosaur from the Lower Cretaceous of China. Nature. 484 (7392): 92–95.

[2] Xu, X. (2020), Foth, C.; Rauhut, O. W. M. (eds.). Filamentous Integuments in Nonavialan Theropods and Their Kin: Advances and Future Perspectives for Understanding the Evolution of Feathers. The Evolution of Feathers: From Their Origin to the Present, Fascinating Life Sciences. Cham: Springer International Publishing, pp. 67–78.

[3] Naish, D.; Cau, A. (2022). The osteology and affinities of Eotyrannus lengi, a tyrannosauroid theropod from the Wealden Supergroup of southern England. PeerJ. 10: e12727.

[4] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press. p. 106.

[5] Romilio, A.; Xing, L. (2025). A Digital Analysis of the ‘Phoenix Trackway’ at the Hanxi Cretaceous Dinosaur Tracksite, China. Geosciences. 15 (5): 165.

[6] Xing, L.; et al. (2015). The longest theropod trackway from East Asia, and a diverse sauropod-, theropod-, and ornithopod-track assemblage from the Lower Cretaceous Jiaguan Formation, southwest China. Cretaceous Research. 56: 345–362.

[7] Zhong, Y.; et al. (2021). High-precision geochronological constraints on the duration of ‚Dinosaur Pompeii‘ and the Yixian Formation. National Science Review. 8 (6): nwab063.

[8] Li, Z.; Zhou, Z.; Clarke, J. A. (2018). Convergent evolution of a mobile bony tongue in flighted dinosaurs and pterosaurs. PLOS ONE. 13 (6): e0198078.

[9] Wu, H.; et al. (2013). Astrochronology for the Early Cretaceous Jehol Biota in Northeastern China. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 385: 221–228.

[10] Amiot, R.; et al. (2011). Oxygen isotopes of East Asian dinosaurs reveal exceptionally cold Early Cretaceous climates. Proceedings of the National Academy of Sciences. 108 (13): 5179–5183.

[11] Zhou, Z. (2006). Evolutionary radiation of the Jehol Biota: chronological and ecological perspectives. Geological Journal. 41 (3–4): 377–393.

———