Dinosauři (ne)přežili do paleocénu

…aneb Máme důkazy o třetihorních neptačích dinosaurech?

Téma (ne)přežití neptačích dinosaurů do období raného kenozoika, resp. paleogénu a paleocénu je stále poměrně kontroverzní a mnozí paleontologové debaty na toto téma odmítají (nebo jsou v tomto ohledu přinejmenším značně skeptičtí). Je přitom prakticky jisté, že dinosauři se v poměrně velkých počtech a druhové rozmanitosti dožili samotného konce křídy před 66,0 milionu let a nepochybně tedy museli alespoň někteří z nich žít ještě přinejmenším první hodiny, dny nebo týdny po dopadu chicxulubského impaktoru a tedy na začátku katastrofy K-Pg.[1] Je pravděpodobné, že alespoň někde na světě tehdy existovala jakási refugia, v nichž mohly malé populace dinosaurů nějakou dobu přežívat, ačkoliv bychom zde mluvili možná jen o jednotkách až desítkách roků, nanejvýš snad tisíciletích.[2] Značně poničená biosféra a z velké většiny zlikvidované ekosystémy již nebyly schopny uživit stovky milionů nebo miliardy býložravých dinosaurů a v závislosti na nich pak i kvanta dravých teropodů, v období terminální křídy ještě hojných. Zbylé zbídačené populace dinosaurů byly zkrátka funkčně vyhynulé a po začátku katastrofy na rozhraní křídy a paleogénu odsouzené k vyhynutí.[3] Velkou otázkou však zůstává, jak dlouho, ve které části světa a v jakém počtu mohli neptačí dinosauři přežívat po dopadu planetky a dalších souvisejících událostech? Zatím o těchto okolnostech mnoho informací nemáme, ale to je pochopitelné – časové rozlišení v rámci 66 milionů let od této události nám umožňuje nahlédnout do malého okénka každých zhruba jen 20 000 let, a to ještě pouze v místech, kde jsou velmi kvalitní a víceméně nepřerušené fosilní a geologické záznamy. Pokud by tedy například ještě dvanáct tisíciletí po dopadu planetky na území dnešní Montany, Maroka nebo třeba Španělska stále žili dinosauři (a to dokonce i ve větších populacích), nemusíme se to už nikdy dozvědět. Přestože by totiž tito „lazarovští“ trosečníci v cizím světě kenozoika žili stejně dlouho po katastrofě, jako my nyní žijeme po konci poslední doby ledové (od nějž nás rovněž dělí zhruba 12 000 let), jakékoliv fosilní stopy po nich mohou být nenávratně zničeny. Přesto už se v historii mnohokrát objevily náznaky toho, že dinosauři opravdu žili ještě v době nejranějšího paleocénu, a paleontologové popsali i jejich domnělé fosilní pozůstatky. Zcela nová odborná práce Spencera G. Lucase se zabývá právě tematikou (údajných) zkamenělin paleocenních neptačích dinosaurů a dochází k nepříliš radostnému závěru – že totiž žádný z dosud prezentovaných dokladů o jejich existenci nelze prokazatelně mezi takové důkazy zařadit.[4]

———

———

Jinými slovy, žádný důkaz o existenci paleocenního (či třetihorního, chcete-li) dinosaura zatím bohužel nemáme. Na tomto místě přiznávám, že bych takový důkaz jednou velmi rád viděl a osobně věřím, že tzv. neptačí dinosauři určitě žili i v nejstarším paleogénu, byť možná jen velmi krátce. Jaké důkazy tedy byly v průběhu doby prezentovány? Již britský přírodovědec Sir Richard Owen (1804-1892), který dal dinosaurům v roce 1842 jejich jméno, přiřadil býložravým i masožravým druhům (jak dinosaury sám dělil) období existence na juru a část křídy. Už v jeho době bylo bráno jako jasná věc, že v třetihorách panoval věk savců a dinosauři už byli v této době dávno vyhynulí. V průběhu následujícího půldruhého století se přesto objevilo několik tvrzení, že fosilie dinosaurů byly objeveny nad sedimentární hranicí paleocénu, obvykle se však jednalo o případ špatného datování či přiřazování hornin nebo o špatnou identifikaci fosilií (nejednalo se o pozůstatky dinosaurů).[5] Navíc žádné takové tvrzení nebylo bráno vědeckou majoritou vážně. Teprve ke konci minulého století se objevily poněkud lépe podložená svědectví o možném přežití neptačích dinosaurů do období paleocénu. V 80. letech to byly především objevy v souvrství Hell Creek na území východní Montany, později pak další objevy z Nového Mexika, už dříve ale něco podobného hlásili například i evropští paleontologové. Ačkoliv je těchto případů stále relativně málo, jsou lokalizované na mnoha místech světa – konkrétně v Evropě, Africe, Severní i Jižní Americe, v Jižním Pacifiku i v Asii. Co se týče Evropy, víme o jediném případě, který byl navíc publikován již bezmála před stoletím. Španělský paleontolog José Royo Gómez (1895-1961) v roce 1928 identifikoval dva zuby krokodýlů jako zuby teropodních dinosaurů, a to v eocenních vrstvách lokality Llamquique v pánvi Oviedo na území provincie Asturie.[6] V roce 2012 identifikoval tyto již ztracené fosilní zuby na základě archivních fotografií a jednoho dalšího zifodontního zubu tým paleontologů pod vedením Xaviera Peredy-Suberbioly.[7] Zajímavé je, že z Afriky byl zatím hlášen rovněž jediný domnělý případ „kenozoického“ neptačího dinosaura, a také se jednalo o nález z 20. let minulého století. V roce 1925 totiž maďarský paleontolog Franz Nopcsa (1877–1933) ve své práci referoval o údajných obratlích hadrosauridů z provincie Sokoto na území Nigeru. Protože tyto zkameněliny pocházely ze souvrství Ameki eocenního stáří (v tomto případě 48 až 38 milionů let před současností), jednalo by se dokonce o dinosaury, kteří přežili více než 18 milionů let po konci druhohorní éry![8]

———

Již v roce 1930 však skotský paleontolog William Elgin Swinton (1900–1994) dokázal, že se i v tomto případě jedná o obratle pravěkých krokodýlů.[9] I u těchto domnělých afrických hadrosauridů se tedy jednalo o chybnou identifikaci fosilie, potvrzenou navíc v roce 2004.[10] Zajímavým případem jsou také domnělé dinosauří fosilie z Chathamových ostrovů, ležících v jižním Pacifiku, konkrétně asi 865 kilometrů východně od novozélandského města Christchurch. V místních horninách z období přelomu křídy a paleogénu lze nalézt množství mořských mikroorganismů, ale také fosilní kosti mořských plazů, zuby žraloků a především teropodních dinosaurů. V roce 2006 byla publikována práce, ve které autoři konstatují, že některé dinosauří kosti, údajně zcela bez známek povrchové eroze a transportu (indikujících potenciální druhotné uložení v mladších vrstvách) byly nalezeny v zelených píscích (pískovcích) spolu se schránkami obrněnek (Dinoflagellata), které lze nepochybně časově zařadit do fáze raného až středního danu (geologického stupně paleocénu), konkrétně pak do doby před asi 66 až 63 miliony let. V roce 2012 v jiné práci autoři Stillwell a Håkansson konstatují, že na malém ostrovním pruhu v jižním Pacifiku mohli menší neptačí teropodi přežít krátkou dobu i do paleocénu.[11] Ve skutečnosti jsou ale zmíněné dinosauří fosilie z Chathamských ostrovů dochovány v poměrně špatném stavu, byly objeveny jako izolované a erozí abradované, navíc jsou uloženy ve vrstvě o mocnosti zhruba 10 metrů, která obsahuje promíšené fosilie obratlovců z doby od věku kampán až po paleocén (časový úsek dlouhý zhruba dvacet milionů let). Nedá se sice s jistotou dokázat ani to, že byly nepochybně druhotně uložené a mají tedy ve skutečnosti pozdně křídové stáří, určitě ale nejde o nezvratný důkaz o existenci třetihorních dinosaurů.[12] V Asii je velkou otázkou stáří dinosauřích fosilií ze souvrství Nan-siung (angl. Nanxiong), v oblasti metropole Kanton (provincie Kuang-tung na jihovýchodě Číny). V rámci této geologické formace byly objeveny dinosauří kosti, vejce i hnízda, v navazujícím mladším souvrství Šang-chu (angl. Shanghu) jsou pak běžně objevovány fosilie primitivních paleocenních savců.[13] Problém zde spočívá především ve skutečnosti, že od 60. let minulého století byly postupně určeny celkem čtyři různé úrovně hranice K-Pg v pánvi Nan-siung, a to za pomoci rozmanitých metod – konkrétně magnetostratigrafie, radioizotopických datací, prostřednictvím geochemie, mikropaleontologie a v neposlední řadě i vertebrátní biostratigrafie, založené zejména na fosilních vejcích a fragmentech vaječných skořápek dinosaurů.

———

Hranici K-Pg bohužel nedokážeme v tomto souvrství přímo identifikovat, i když je možné ji detekovat jako anomálii v zastoupení iridia ve skořápkách dinosauřích vajec, a to ve čtyřech různých stratigrafických úrovních. Magnetostratigrafie klade bázi souvrství Šang-chu do období chronu 29R, stratigraficky nad nejvýše uložené dinosauří fosilie a zároveň pod nejnižší paleocenní savce. V obou souvrstvích navíc nalézáme doklady o bahnotocích a murách (blokovobahenních proudech), což ještě více zpochybňuje, že případné vysoko uložené dinosauří fosilie nemohou být ve skutečnosti druhotně uložené.[14] Zatím tedy ani z Asie nemáme k dispozici žádný pevný doklad o tom, že tu dinosauři přežívali delší dobu (v řádů desítek tisíc let a více) i po katastrofě K-Pg. Zbývají nám tedy dva kontinenty, na kterých už je potenciálních dokladů tohoto druhu více. Začněme Jižní Amerikou, v níž byly tyto domnělé doklady odhaleny již na začátku 20. století (v Argentině) a následně v 80. letech stejného století (v Bolívii). Slavný argentinský paleontolog Florentino Ameghino (1853–1911) na začátku 20. století tvrdil, že nejstarší známá savčí fauna z území Patagonie (tzv. Notostylops beds) jsou křídového stáří a obsahují i fosilie dinosaurů. Z toho mělo vyplývat, že tehdejší savci (jako byly rody Notostylops a Astroponotus) žili v době posledních dinosaurů.[15] Jiní paleontologové tento názor zčásti podpořili, ale obrátili jej tak, že savci i dinosauři z těchto vrstev byli ve skutečnosti třetihorní faunou. Tvrzení o paleocenních dinosaurech z Patagonie však definitivně vyvrátili další paleontologové v průběhu minulého století i na začátku toho dalšího. Hlavní chybou byla mylná datace vrstev tzv. Notostylopsové fauny, její stáří dnes totiž určujeme jako raně eocenní (geologický věk 50 až 48 milionů let). Zčásti pak byly také špatně určeny některé fosilie, například domnělé zuby teropodů – ve skutečnosti mnohé náležely sebekosuchidním krokodýlům.[16] Zatímco v 80. letech 20. století už na argentinské paleocenní dinosaury věřil jen málokdo, v Bolívii byl podán údajný důkaz o jiných. Tzv. Tiupampanská savčí fauna, pocházející ve skutečnosti z období paleocénu, byla chybně přiřazena k souvrství El Molino, z něhož jsou známé fosilie křídových mořských ryb a také fosilních stop dinosaurů (i jednoho izolovaného teropodího zubu). V rámci chybného stratigrafického určení byly zdejší dinosauří fosilie přiřazeny k paleocenní savčí fauně a jednalo by se tedy o raně třetihorní dinosaury. Později se ale ukázalo, že paleocenní savčí fosilie Tiupampanské fauny náleží ve skutečnosti k mladší geologické formaci Santa Lucia o stáří asi 62,5 až 59 milionů let.[17] Ani v tomto případě tedy nebyl výskyt paleocenních dinosaurů potvrzen.

———

———

Nejvýznamnější nálezy tohoto druhu známe nicméně ze Severní Ameriky, a to hned z více oblastí. V amerických státech Wyoming a Colorado byl po dobu celého půlstoletí (zhruba mezi lety 1870 až 1920) řešen tzv. Laramijský problém. V této debatě se přeli zejména paleobotanikové s dalšími paleontology a geology o stáří hornin zvaných souvrství Laramie (nebo také geologická série Laramie). Podle paleobotaniků nasvědčovala skladba flóry tohoto souvrství, že se jedná o kenozoické vrstvy z období eocénu až miocénu (dnes datujeme do doby před 56 až 5,3 milionu let), přitom se v nich ale nacházely i dinosauří fosilie.[18] Důvodem byl fakt, že druhohorní flóra amerického Středozápadu se více podobala pozdější (zejména eocenní) flóře evropské, se kterou byli ve druhé polovině 19. století paleontologové podstatně lépe obeznámeni. Už na začátku 20. století však bylo konstatováno, že problém spočíval v nesprávné dataci, a že dinosauři jsou známí a svým výskytem omezeni pouze na období druhohorní éry.[19] Dále už pak zbývají jen tři americké státy, na jejichž území byl objev fosilií domnělých paleocenních dinosaurů oficiálně ohlášen – jsou jimi Nové Mexiko, Colorado a Montana. V Novém Mexiku se jedná zejména o geologickou pánev San Juan, z níž jsou podobné nálezy hlášeny už víc než století. Hned v roce 1913 byl objeven erodovaný ocasní obratel kachnozobého dinosaura ve vrstvě Ojo Alamo Sandstone a potenciálně se mohlo jednat o paleocenní fosilii (tyto horniny byly palynologicky zařazeny do paleocénu), později bylo ale prokázáno, že kost byla druhotně uložena v mladším sedimentu.[20] Další dinosauří fosilie vysoko (až 9 metrů) nad stratigrafickou hranicí K-Pg objevil Jon S. Powel v roce 1973, sám z toho ale vyvozoval opačný závěr – totiž že daná vrstva pochází z nejsvrchnější křídy.[21] O osm let později však tyto fosilie Spencer G. Lucas označil na druhotně uložené, a to s poukazem na povahu sedimentu, který vykazuje známky vysokoenergetického ukládání (obsahuje konglomeráty a zkamenělé kmeny stromů).[22] Velkou roli jako obhájce paleocenních dinosaurů v rámci pánve San Juan potom zastával a stále zastává geolog James E. Fassett, který od roku 2000 publikoval již několik studií o domnělých paleocenních dinosaurech. Všechny jím uváděné příklady dinosauřích fosilií i datace různých vrstev hornin však většinovou paleontologickou obec prozatím nepřesvědčily. V současnosti tak nelze případnou přítomnost paleocenních dinosaurů na území Nového Mexika s jistotou prokázat.[23]

———

Na území Colorada byl objev domnělých paleocenních dinosaurů ohlášen rovněž již roku 1913, a to W. T. Leem v Denverské pánvi (souvrství Dawson Arkose nedaleko Colorado Springs). Paleocenní stáří bylo u těchto domnělých fosilií ceratopsidů určeno na základě jejich stratigrafické asociace s fosiliemi holenní kosti „kreodonta“ a paleocenních rostlin. O třicet let později však bylo doloženo, že savčí kost se ve skutečnosti nachází podstatně výše než dinosauří fosilie, které tedy mají ve skutečnosti pozdně křídové stáří.[24] Ve východní Montaně je sedimentologický i fosilní záznam z přelomu křídy a paleocénu nejspíše nejlépe dochovaný a nejkompletnější na celém světě, proto nepřekvapí, že právě odtud bylo publikováno mnoho prací, snažících se dokázat a naopak i vyvrátit realitu paleocenních neptačích dinosaurů. Na horniny staršího souvrství Hell Creek zde nasedají sedimenty souvrství Fort Union (konkrétně geologický člen Tullock) a samotnou hranicí K-Pg je zde tmavá uhelná vrstva zvaná „Z coal“. Zprávy o fosiliích třetihorních dinosaurů pocházejí zejména ze dvou okresů východní Montany – těmi jsou Garfield a McCone. S nejzajímavějším rozborem přišel v polovině 80. let minulého století paleontolog John Keith Rigby (1947–2011), který objevil ve vrstvě původního říčního koryta vysoko v rámci formace Hell Creek fosilie paleocenních savců a dále spor stejně starého pylu v těsné asociaci s fosiliemi přinejmenším sedmi různých rodů dinosaurů (Triceratops, Edmontosaurus, Thescelosaurus, Paronychodon, Dromaeosaurus a Albertosaurus).[25] Poslední dva uvedené rody se však na konci křídy již nevyskytovaly, jednalo se tedy o jiný taxon dromeosaurida a v případě „albertosaura“ téměř s jistotou o druh T. rex. Ve druhé polovině osmdesátých let pak bylo publikováno několik proti-studií, popírajících paleocenní původ dinosauřích fosilií a spatřujících jejich původ v druhotném uložení. Rigby si nicméně stál za svým a argumentoval například dokonalým stavem zachování fosilních zubů (včetně neporušené skloviny, která by transport říčním korytem nemohla v podobném stavu přečkat). Na začátku 90. let pak Donald L. Lofgren a další kontrovali se zjištěním, že domnělé paleocenní dinosauří fosilie jsou uloženy, orientovány a navíc erozí nepoškozeny v takové podobě, že se prakticky s jistotou jedná o případ druhotného uložení, kdy byly pozdně křídové fosilie uvolněny erozí původního sedimentu a následně uloženy v mladších horninách.[26] Od té doby, tedy po celých posledních 35 let, už prakticky jakákoliv debata o kenozoických dinosaurech z východní Montany z vědecké literatury vymizela. Shrnuto a podtrženo, dnes zatím nemáme jediný neprůstřelný důkaz o přežití neptačích dinosaurů do nejstaršího kenozoika. Co ale zatím není, může být v blízkém budoucnu – osobně věřím tomu, že různě početné a zbídačené populace pleistocenních dinosaurů kdysi existovaly na mnoha místech světa.

———

———

Short Summary in English: A new study finds that as of today, nobody has published convincing evidence to support assigning a Paleocene (or younger) age to a dinosaur fossil. Claims of Paleocene dinosaurs have been based on misidentifications (Spain, Nigeria and Argentina), incorrect stratigraphy/age assignments (Colorado, New Mexico, Bolivia and China) or of dinosaur fossils apparently reworked from Upper Cretaceous strata (New Mexico, Montana and Chatham Islands). The reworked records are definitely the most important because they hold the best possibility of being real Paleocene dinosaur fossils.

———

———

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Dinosaur#Possible_Paleocene_survivors

https://laelaps.wordpress.com/2007/06/21/the-lazarus-dinosaurs-of-james-fassett/

https://www.discovermagazine.com/planet-earth/controversial-fossil-find-suggests-some-dinos-survived-the-asteroid-cataclysm

https://www.nytimes.com/1985/10/29/science/dinosaur-experts-resist-meteor-extinction-idea.html

https://www.enchantedlearning.com/subjects/dinosaurs/news/Paleocenedinos.shtml

———

[1] Bonsor, J. A.; et al. (2020). Dinosaur diversification rates were not in decline prior to the K-Pg boundary. Royal Society Open Science. 7 (11): 201195.

[2] During, M. A. D.; et al. (2022). The Mesozoic terminated in boreal spring. Nature. 603 (7899): 91–94.

[3] Robertson, D. S.; et al. (2004). Survival in the first hours of the Cenozoic. Geological Society of America Bulletin. 116 (5–6): 760–768.

[4] Lucas, S. G. (2025). Paleocene non-avian dinosaurs. Italian Journal of Geosciences. 144: 1–15.

[5] Charig, A. J. (1989). The Cretaceous-Tertiary boundary and the last of the dinosaurs. Philosophical Transactions B. 325: 387–400.

[6] Truyols, J.; et al. (1991). El Terciario de los alrededores de Oviedo. Acta geológica hispánica. 26: 3–4.

[7] Pereda-Superbiola, X.; et al. (2012). Primera cita de cocodrilos zifodontos en Chris Cenozoico de Asturias: Royo Gómez y sus supuestos dientes de dinosaurio del Eocene de Llamaquique. Estudios Geológicos. 67 (2): 233–245.

[8] Nopsca, F. (1925). On some reptilian bones from Sokoto. Geological Survey of Nigeria Occasional Papers. 2: 1–16.

[9] Swinton, W. E. (1930). On the fossil Reptilia from Sokoto Province. Geological Survey of Nigeria, Bulletin. 13: 1–61.

[10] Lamanna, M. C.; et al. (2004). From dinosaurs to dryosaurids (Crocodyliformes): Removal of the post-Cenomanian (Late Cretaceous) record of Ornithischia from Africa. Journal of Vertebrate Paleontology. 24 (3): 764–768.

[11] Stillwell, J. D.; Håkansson, E. (2012). Survival but…! new tales of ‘dead clade walking’ from austral and boreal post KT assemblages. In: Talent, J. A. (Ed.), Earth and life. Springer Science. 795–810.

[12] Consoli, C. P.; Stilwell, J. D. (2009). Late Cretaceous marine reptiles (Elasmosauridae and Mosasauridae) of the Chatham Islands, New Zealand. Cretaceous Research. 30 (4): 991–999.

[13] Zhao, M.; et al. (2021). Evaluation of the four potential Cretaceous-Paleogene (K-Pg) boundaries in the Nanxiong Basin based on evidences from volcanic activity and paleoclimatic evolution. Science China Earth Sciences. 64: 631–641.

[14] Buck, B. J.; et al. (2004). “Tertiary dinosaurs” in the Nanxiong basin, southern China, are reworked from the Cretaceous. The Journal of Geology. 112 (1): 111–118.

[15] Ameghino, F. (1906). Les formations sédimentaires du Crétacé superieur et du Tertiaire de Patagonie avec un parallèle entre leurs faunes mammalogiques et celles de l’ancien continent. Anales del Museo Nacional de Historia de Buenos Aires. 3a (8): 1–568.

[16] Molnar, R. E.; Vasconcellos, F. M. D. (2016). Cenozoic dinosaurs in South America—revisited. Memoirs of Museum Victoria. 74: 363–377.

[17] Marshall, L. G.; Sempere, T.; Butler, R. F. (1997). Chronostratigraphy of the mammal-bearing Paleocene of South America. Journal of South American Earth Sciences. 10 (1): 49–70.

[18] Veatch, A. C. (1907). On the origin and definition of the geologic term “Laramie”. Journal of Geology. 15 (6): 526–549.

[19] Knowlton, F. H. (1922). The Laramie flora of the Denver Basin: with a review of the Laramie problem. U.S. Geological Survey Professional Paper. 130: 1–175.

[20] Sinclair, W. J.; Granger, W. (1914). Paleocene deposits of the San Juan Basin, New Mexico. Bulletin of the American Museum of Natural History. 33 (22): 297–316.

[21] Powell, J. S. (1973). Paleontology and sedimentation models of the Kimbeto Member of the Ojo Alamo Sandstone. Four Corners Geological Society Memoir Book. 111–122.

[22] Sullivan, R.; Lucas, S.; Braman, D. (2005). Dinosaurs, pollen, and the Cretaceous-Tertiary boundary in the San Juan Basin, New Mexico.

[23] Flynn, A. G.; et al. (2020). Early Paleocene magnetostratigraphy and revised biostratigraphy of the Ojo Alamo Sandstone and lower Nacimiento Fomation, San Juan Basin, New Mexico, USA. Geological Society of America Bulletin. 132 (9–10): 2154–2174.

[24] Brown, R. W. (1943). Cretaceous-Tertiary boundary in the Denver basin, Colorado. Bulletin of the Geological Society of America. 54 (1): 65–86.

[25] Sloan R. E.; et al. (1986). Gradual dinosaur extinction and simultaneous ungulate radiation in the Hell Creek Formation. Science. 232 (4075): 629–633.

[26] Lofgren D. L.; et al. (1990). Reworking of Cretaceous dinosaurs into Paleocene channel deposits, upper Hell Creek Formation, Montana. Geology. 18 (9): 874–877.

———