40 let čtyřicetimetrového giganta

…aneb Suprový sauropod Supersaurus vivianae

O jednom z nejdelších známých obratlovců všech dob, pozdně jurském diplodokidním sauropodovi druhu Supersaurus vivianae, už byla na tomto blogu řeč nejednou. Protože však máme letos právě 40. výročí jeho formálního popisu, což shodou náhod hezky koresponduje s jeho odhadovanou délkou udanou v metrech, určitě stojí za to si příběh tohoto super-dlouhého a podle nedávných zjištění zřejmě také dlouhověkého obra alespoň stručně připomenout. Jaké tedy byly okolnosti prvního objevu fosilií tohoto apatosaurina, formálně popsaného v roce 1985? První kosterní exemplář dinosaura, který měl být později znám jako Supersaurus, byly náhodně odkryty na lokalitě známé jako lom Dry Mesa (dnes Dry Mesa Dinosaur Quarry) v jihozápadním Coloradu nedaleko města Delta. Tato lokalita se nachází na chráněném území pod kategorií tzv. Národního lesa Spojených států amerických, konkrétně území Národního parku Uncompaghre.[1] Toto chráněné národní území na západě Colorada má rozlohu asi 3866 km² a bylo založeno již v roce 1905. Lokalita Dry Mesa zahrnuje výchozy sedimentů geologického souvrství Morrison, které mají stáří kolem 150 milionů let a fosilie supersaura byly objeveny v jejich stratigrafické zóně číslo 5, kterou dnes řadíme do období geologického věku tithon (nově datovaného jako období před 149,2±0,7 až 143,1±0,6 milionu let).[2] Historie tohoto objevu je úzce spjata s osobou amatérského paleontologa Jamese Alvina Jensena (1918–1998), kterému se nikoliv náhodou v dané době začalo přezdívat „lovec obřích dinosaurů“. Tento americký odborník na dinosaury, jemuž média přezdívala „Dinosaur Jim“ byl svojí kariérou spjatý zejména s institucí Brigham Young University, sídlící ve městě Provo v Utahu. Pro tuto univerzitu realizoval rozsáhlý sběratelský program, trvající 23 let (od roku 1961 do roku 1984). Jensen je dnes známý zejména svým významným přispěním v oboru pomocných technologií a armatury pro muzejní vystavování kosterních exemplářů i vyhotovování jejich anatomicky věrných odlitků. Je ale také významný svým výzkumem hypotetického praptáka a jeho stromového stylu života nebo pro objevy fosilií kynodontů a dikynodontů z území Argentiny a dokonce i ledové Antarktidy.[3] Byl dokonce i zdatným výtvarníkem a sochařem, nemluvě o jeho dlouholeté popularizační činnosti. Přesto však jeho nejznámějším vědeckým počinem zůstává právě výzkum na americké lokalitě Dry Mesa Quarry.

———

———

Historie tohoto výzkumu se začala psát v roce 1971, kdy amatérští sběratelé fosilií z města Delta, manželé Eddie a Vivian Jonesovi, objevili v lomu prstní článek obřího megalosauridního teropoda druhu Torvosaurus tanneri.[4] Mimochodem, tento manželský pár věděl o fosiliích v této oblasti již od 40. let, kdy zde v době 2. světové války oba pátrali po ložiscích uranu, jejich objev tedy nemusel být pouhou náhodou. Tato fosilie se zanedlouho dostala až k Jensenovi, který se na lokalitu následně dostavil a zjistil, že by mohla být nesmírně bohatá. A to se mělo brzy potvrdit – tým z Brigham Young University, vedený právě „Jimem“ Jensenem, jen v letech 1972 až 1976 shromáždil tolik fosilií a vzorků sedimentů, že bylo nutné je dočasně ukládat pod tribunami univerzitního stadionu právě jeho domovské instituce BYU. Teprve v roce 1976 byla dokončena stavba BYU Earth Science Museum (Muzeum věd o Zemi při Univerzitě Brighama Younga), pod nímž nadále probíhalo ještě třináct vykopávkových sezón. Celkem se podařilo odkrýt na 4000 fosilií, které patřily třiceti různým druhům obratlovců, kromě 23 popsaných druhů dinosaurů se jednalo také o zkameněliny pterosaurů, krokodýlovitých plazů, želv, plicnatých ryb a vývojově primitivních savců. Toto nesmírně bohaté naleziště, jehož pískovce náležejí do vrstev geologického členu Brushy Basin, představuje dodnes jedno z nejbohatších pozdně jurských nalezišť v celé Severní Americe.[5] Všichni zdejší živočichové byli patrně zahubeni v průběhu dvou kataklyzmatických procesů – nejdříve relativně dlouhého krutého sucha, během kterého se zde utvořila jakási poslední vysychající vodní nádrž, u níž poté dinosauři a další jejich současníci hromadně umírali dehydratací a vyhladověním. Následná rychlá a intenzivní záplava pokryla jejich mrtvá těla mohutnou vrstvou jemnozrnného sedimentu, který se do současnosti dochoval jako dva metry mocná a 121 metrů široká vrstva říčního pískovce nesmírně bohatého na fosilie pozdně jurské dinosauří megafauny.[6] Ale už zpět k objevu obřího sauropoda druhu Supersaurus vivianae (jehož druhové jméno je mimochodem poctou právě paní Vivian Jonesové). Tento kolosální diplodokid spolu s podobně gigantickým brachiosauridem druhu Brachiosaurus altithorax a jejich neexistující „chimérou“ (druhem uměle stanoveným nevědomým sloučením fosilií dvou nebo více různých druhů) zvanou „Ultrasauros“ macintoshi upoutali pozornost vědeckého světa i médií.[7]

———

———

Původní objev supersaura z roku 1972 zahrnoval jen poměrně malé množství fosilního materiálu, konkrétně zejména obrovskou lopatku (či přesněji skapulokorakoid), kost sedací (ischium) a několik ocasních obratlů. Zmíněný skapulokorakoid, měřící na délku 2,4 metru, byl původně označen jako BYU 5500, dnes nese sbírkové označení BYU 9025. Existují fotografie ležícího Jensena vedle této fosilní kosti, přičemž i tento údajně 190 cm vysoký muž působí velmi drobným dojmem. Právě podobné snímky výrazně zpopularizovaly již v 70. letech minulého století objevy v Dry Mesa Quarry u široké americké veřejnosti. Zajímavé je, že ačkoliv obří sauropod z lokality Dry Mesa Quarry byl oficiálně pojmenován až roku 1985, už o dvanáct let dříve nesl stejnou neformální přezdívku „Supersaurus“.[8] V roce 1973 proslavil objevy na této lokalitě hodinový barevný dokumentární film The Great Dinosaur Discovery, na kterém spolupracovala BYU s producentem Stevenem Lintonem a režisérem Johnem Lintonem, snímek byl zpopularizovaný opět především ve spojitosti s ve skutečnosti neexistujícím gigantem ultrasaurem.[9] Zkrácená edukační verze tohoto snímku, dlouhá 24 minut, pak byla od roku 1976 vysílána na některých amerických televizních kanálech. Pouze jednou větou zde také zmiňme, že z Portugalska byl v roce 1999 popsán diplodokidní sauropod druhu Dinheirosaurus lourinhanensis, který je však podle odborné práce z roku 2015 nejspíš evropským druhem rodu Supersaurus – tedy S. lourinhanensis.[10] S odhadovanou délkou typového exempláře v rozmezí 20 až 25 metrů a hmotností asi 8,8 tuny však nejspíš nepředstavoval větší z dvojice známých druhů tohoto rodu. V podstatě není přehnané říci, že při takových rozměrech – pokud bychom je považovali za průměrné – by byl evropský druh o dobrou třetinu „kratší“ a zároveň přibližně čtyřnásobně lehčí. Supersaurus vivianae byl každopádně na základě typového exempláře z Colorada formálně popsán v roce 1985, právě před 40 lety.[11] Jen o rok později byl pak objeven další exemplář tohoto druhu v okrese Converse na území Wyomingu. Tento jedinec nazývaný od roku 1996 „Jimbo“ byl do druhu S. vivianae zařazen v roce 2007 a o rok později formálně popsán.[12] Exemplář WDC DMJ-021 je dnes uložen v instituci Wyoming Dinosaur Center a představuje přibližně 30 % původní kostry, která je zhruba stejně velká, nebo mírně menší, než kostra typového exempláře.

———

———

Největším problémem s rodem supersaurus je v současnosti dlouhodobá nejistota ohledně jeho přesné systematické pozice a fylogenetickému vztahu k některým dalším rodům diplodokidních sauropodů (jako je Dystylosaurus nebo Barosaurus). S novými objevy, včetně těch, které byly nedávno učiněny, by ale na tuto problematiku mohlo být přece jenom vrženo poněkud více světla. Jisté je určitě tolik, že tento sauropodní dinosaurus patřil k nejdelším známým živočichům vůbec, a to jak na souši, tak i ve vodě. Podle odhadů z posledních let měřil supersaurus z Wyomingu na délku asi 33 až 36 metrů (a například jedno jeho žebro měří na délku rekordních 305 cm), zatímco o trochu větší typový exemplář z Colorada možná až v ohromujícím rozmezí 39 a 42 metrů (z toho na samotný krk mělo připadat asi 15 metrů a na ocas 18 metrů).[13] Zajímavá je také zatím neoficiální informace o dosud formálně nepopsaném třetím exempláři supersaura, který snad bude představen paleontologickému světu v dohledné budoucnosti a mohl údajně rovněž přesahovat fantastickou délku 40 metrů. Vzhledem k relativně štíhlé stavbě těla nicméně supersauři neohrožují největší známé titanosaurní sauropody svojí hmotností – ta měla podle současných odhadů činit pro oba zatím popsané jedince zhruba „jen“ 35 až 44 tun.[14] I tak bychom nicméně měli co do činění s dinosaurem dlouhým jako dopravní letadlo Boeing 737 a vážícím zhruba tolik, co 6 až 7 dospělých samců slona afrického. Nebo tolik, co například 500 mužů průměrné hmotnosti. Ale to ještě není zdaleka vše, co si pro nás pozdně jurský gigant přichystal. Podle odborné práce z loňského roku by rozmezí délky 33 až 40 metrů, jakkoliv je to neuvěřitelné, mohlo být pro druh Supersaurus vivianae spíše jen průměrnou mírou, což by ostatně mohl dokládat také obří a robustní krční obratel s označením BYU 9024, dlouhý 138 cm. Pokud totiž patřil právě supersaurovi (a nikoliv příbuznému rodu Barosaurus, jak se domnívají někteří odborníci), pak by se nejspíš muselo jednat o kolosálně velkého jedince dlouhého kolem 50 metrů.[15] Bohužel však právě tyto super-obří exempláře supersaurů i jiných rodů sauropodních dinosaurů budou podle předpokladů samotných autorů práce ve fosilním záznamu velmi vzácné. Ale nakonec určitě objevíme i jejich fosilní pozůstatky. Brzy tak snad budeme o tomto fascinujícím „přeborníkovi“ v tělesné délce, představeném světu právě před čtyřiceti lety, vědět více.

———

———

———

Short Summary in English: Supersaurus vivianae was formally described 40 years ago, in 1985. It is still among the largest dinosaurs known from good remains and quite possibly the longest discovered thus far, with the WDC specimen reaching 33 to 36 meters in length, the BYU specimen reaching perhaps 39 to 42 meters and a third specimen potentially also exceeding 40 meters in length. This Late Jurassic diplodocid sauropod was hence possibly one of the longest known vertebrates of all time.

———

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Supersaurus

https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_s/supersaurus.php

https://www.prehistoric-wildlife.com/species/supersaurus/

https://svpow.com/2019/08/19/supersaurus-ultrasaurus-and-dystylosaurus-in-2019-part-12-how-big-are-the-giant-diplodocid-bones-in-the-dry-mesa-quarry/

https://www.mindat.org/taxon-4822551.html

———

[1] Jensen, J. A. (1985). Uncompahgre dinosaur fauna: A preliminary report. Great Basin Naturalist. 45: 710–720.

[2] Kowallis, B. J.; Christiansen, E. H.; Deino, A. L. (1991). Age of the Brushy Basin Member of the Morrison Formation, Colorado Plateau, western USA. Cretaceous Research. 12 (5): 483–493.

[3] Romer, A. S.; Lewis, A. D. (1959). A mounted skeleton of the giant plesiosaur Kronosaurus. Breviora. 112: 1-15.

[4] Galton, P. M.; Jensen, J. A. (1979). A new large theropod dinosaur from the Upper Jurassic of Colorado. Brigham Young University Geology Studies. 26 (1): 1–12.

[5] Foster, J. (2007). Jurassic West: The Dinosaurs of the Morrison Formation and Their World. Indiana University Press. 389 pp.

[6] Morris, T. H.; Richmond, D. R.; Grimshaw, S. C. (1996). Orientation of dinosaur bones in riverine environments: Insights into sedimentary dynamics and taphonomy, in Morales, M. (ed.) The Continental Jurassic: Symposium Volume. Museum of Northern Arizona Bulletin. 60, pp. 521–530.

[7] Curtice, B. D.; Stadtman, K. L.; Curtice, L. J. (1996). A re-assessment of Ultrasauros macintoshi (Jensen, 1985). In Morales, M. (ed.). The Continental Jurassic: Transactions of the Continental Jurassic Symposium. Vol. 60. Museum of Northern Arizona Bulletin. pp. 87–95.

[8] George, J. (1973). Supersaurus, the biggest brute ever. Reader’s Digest. pp. 51–56.

[9] Richmond, D. R.; Morris, T. H. (1999). Stratigraphy and cataclysmic deposition of the Dry Mesa Dinosaur Quarry, Mesa County, Colorado, in Carpenter, K., Kirkland, J., and Chure, D., eds., The Upper Jurassic Morrison Formation: An Interdisciplinary Study. Modern Geology. 22 (1-4): 121–143.

[10] Tschopp, E.; Mateus, O.; Benson, R. B. J. (2015). A specimen-level phylogenetic analysis and taxonomic revision of Diplodocidae (Dinosauria, Sauropoda). PeerJ. 3: e857.

[11] Jensen, J. A. (1985). Three new sauropod dinosaurs from the Upper Jurassic of Colorado. The Great Basin Naturalist. 45 (4): 697–709.

[12] Lovelace, D. M.; Hartman, S. A.; Wahl, W. R. (2008). Morphology of a specimen of Supersaurus (Dinosauria, Sauropoda) from the Morrison Formation of Wyoming, and a re-evaluation of diplodocid phylogeny. Arquivos do Museu Nacional. 65 (4): 527–544.

[13] Curtice, B. (2021). New Dry Mesa Dinosaur Quarry Supersaurus vivianae (Jensen 1985) axial elements provide additional insight into its phylogenetic relationships and size, suggesting an animal that exceeded 39 meters in length (PDF). p. 92.

[14] Woodruff, D. C.; Curtice, B. D.; Foster, J. R. (2024). Seis-ing up the Super-Morrison formation sauropods. Journal of Anatomy. 247 (149): 1–17.

[15] Molina-Perez, R.; Larramendi, A. (2020). Dinosaur Facts and Figures: The Sauropods and Other Sauropodomorphs. New Jersey: Princeton University Press. p. 36.

———