Deset nejvýznamnějších dinosaurů v dějinách

…aneb Poněkud subjektivní pojetí „dinosauřího Top 10“

V loňském roce jsme si připomínali již 200. výročí objevu prvního vědecky rozeznaného dinosaura rodu Megalosaurus, kterého formálně popsal a představil londýnské veřejnosti britský reverend a přírodovědec William Buckland, a to dne 20. února 1824.[1] Od té doby již bylo popsáno více než tisíc druhů druhohorních dinosaurů, kterým také říkáme „neptačí“ (angl. non-avian; v moderní systematice jsou totiž ptáci považováni za jedinou přežívající skupinu teropodních dinosaurů).[2] Pojďme si tedy představit desítku zajímavých a významných dinosauřích druhů, které byly v průběhu oněch dvou uplynulých století představeny vědeckému a posléze i laickému světu. Jaký byl jejich význam pro naše pochopení evoluce celé skupiny? Proč právě tito zástupci populárních dinosaurů patří k nejvýznamnějším? To už prozradí následující část textu, v němž jsou jednotlivé rody dinosaurů seřazeny chronologicky podle doby svého vědeckého popisu.

———

———

Megalosaurus (1824)

První vědecky rozeznaný dinosaurus byl světu představen dne 20. února 1824 v Londýně. O tomto „obřím ještěrovi ze Stonesfieldu“ řečnil na setkání Geologické společnosti reverend William Buckland, jedna z největších dobových autorit v oborech geologie a paleontologie. Buckland předpokládal, že Megalosaurus (jehož jméno se dá z řečtiny přeložit jednoduše jako „velký ještěr/plaz“) byl jakousi obří obdobou dnešních varanů nebo jiných ještěrů. Představoval si megalosaura jako čtyřnohého zavalitého plaza dlouhého asi 12 metrů a v nejvyšším bodě hřbetu vysokého kolem 2,1 metru. Teprve mnohem později se ukázalo, že megalosauři byli štíhle stavění a rychle běhající teropodní dinosauři, představující nejspíš dominantní predátory svých ekosystémů. Dnes víme, že megalosauři žili v období střední jury, asi před 166 miliony let, na území západní Evropy (kromě Velké Británie také Španělsko a možná i jinde). Největší exempláře megalosaurů měřily na délku kolem 7 metrů a vážili přibližně 1 tunu. Dnes je rozlišován jediný platný druh tohoto rodu, kterým je Megalosaurus bucklandii.[3]

———

Iguanodon (1825)

Necelý rok po představení megalosaura byl svět seznámen s druhým dinosaurem, kterým je rod Iguanodon. Na rozdíl od megalosaura se jednalo o býložravce a také o dinosaura, patřícího do druhé velké skupiny těchto pravěkých plazů – ptakopánvých dinosaurů (Ornithischia; Megalosaurus patřil mezi plazopánvé – Saurischia). Dalším rozdílem, který si však paleontologové uvědomili až později, byla doba, ve které iguanodoni žili. Byli totiž o dobrých 40 milionů let mladší než megalosaurus a žili v období rané (spodní) křídy, asi před 125 miliony let. Iguanodona představil světu britský lékař a amatérský paleontolog Gideon Algernon Mantell, a to k datu 10. února 1825. Mantell si původně tohoto „proteo-saura“, jak jej dříve označoval, představoval jako obří obdobu současných leguánů, jeho délku dokonce v jednu chvíli odhadoval na fantastických 200 stop (61 metrů)! Chybně také umístil hrot na jeho palci, který nejdříve nasměroval nad jeho čenich coby výrazný roh. Dnes už víme, že iguanodoni byli statní, ale pohybliví býložravci, dosahující délky i přes 10 metrů a hmotnosti kolem 5 tun.[4]

———

Hadrosaurus (1858)

Hadrosaurus, tedy „těžký ještěr“, je prvním severoamerickým dinosaurem, známým podle kosterních fosilií. Představuje také jednoho z prvních poměrně kompletně dochovaných dinosaurů, díky nimž paleontologové poprvé pochopili, že dinosauři nebyli jen jakýmisi obřími obdobami dnešních ještěrů nebo krokodýlů. Výrazně mohutnější kosti zadních končetin hadrosaura ukázaly, že tito dinosauři mohli chodit i po zadních. První rekonstrukce kostry z roku 1868 jej dokonce zachycovala ve výrazně vertikální pozici, podobné postoji vztyčeného klokana. Hadrosaurus dal také jméno celé rozsáhlé skupině tzv. kachnozobých dinosaurů, nyní označovaných jako hadrosauridi. Žil na území dnešního New Jersey v období pozdní (svrchní) křídy, asi před 83 až 78 miliony let a při délce do 8 metrů mohl vážit víc než 2 tuny. V roce 1991 byl Hadrosaurus foulkii dokonce oficiálně prohlášen státním dinosaurem amerického státu New Jersey. V roce 2003 byly na fosilních obratlích tohoto dinosaura i několika jeho vývojových příbuzných objeveny stopy po kostních nádorech a dalších závažných chorobách.[5]

———

———

Archaeopteryx (1861)

Prapták archeopteryx je již tradiční součástí školních učebnic přírodopisu, stejně jako encyklopedií a populárně-naučných textů o dinosaurech, paleontologii a přírodě obecně. V roce 1861 byl formálně popsán na základě fosilií objevených v bavorských litografických vápencích z období pozdní (svrchní) jury. Na dlouhou dobu se pak stal domnělou ukázkou „chybějícího evolučního článku“ mezi plazy a ptáky. Ve skutečnosti druh Archaeopteryx lithographica nebyl nejstarším známým ptákem ani jejich přímým předkem, ale k nejstarším zástupcům ptačí vývojové linie mohl mít poměrně blízko. Dosahoval velikosti holuba a žil v blízkosti dávné tropické laguny, která se koncem jury ve střední Evropě nacházela. Archeopteryx byl drobný dravec, který žil v době před 151 až 148 miliony let. K roku 2025 známe již 14 fosilních exemplářů tohoto „praptáka“, některé z nich jsou přitom umístěny ve významných muzejních institucích. Podle výzkumu melanozomů (buněčných organel obsahujících barviva) ve fosilním otisku opeření z roku 2011 mělo peří na křídlech archeopteryxe převážně matně černou barvu.[6]

———

Brontosaurus (1879)

Rodové jméno Brontosaurus („hřmotný ještěr“) patří k nejlépe známým, přestože po dobu více než jednoho století nebylo vědecky platné. V roce 1903 totiž americký paleontolog Samuel E. Riggs konstatoval, že fosilie brontosaurů ve skutečnosti patří jinému sauropodnímu dinosaurovi, který o dva roky dříve (v roce 1877) dostal jméno Apatosaurus. Protože platí vždy jen první stanovené jméno, Brontosaurus se náhle ocitl na seznamu zavržených a neplatných vědeckých jmen. To platilo až do roku 2015, kdy trojce vědců podnikla rozsáhlý výzkum čeledi Diplodocidae, do níž oba rody spadají a přišla s nečekaným zjištěním, že Brontosaurus je z hlediska kosterní anatomie přece jen dostatečně odlišný na to, aby si zasloužil vlastní jméno. Po dlouhých 112 letech tak byl tento dlouhokrký býložravý obr ze Severní Ameriky opět pomyslně vzkříšen. Brontosauři žili v období pozdní (svrchní) jury, zhruba před 151 miliony let, zejména na území dnešního Wyomingu a Colorada. Nebyli sice zdaleka největšími známými sauropody, ale i tak dosahovali úctyhodné délky až 22 metrů a hmotnosti kolem 17 tun.[7]

———

Tyrannosaurus (1905)

Je jisté, že při výčtu významných dinosauřích taxonů nemůžeme vynechat ani nejslavnějšího z nich a jednoho z nejslavnějších pravěkých tvorů vůbec. Obří dravý dinosaurus Tyrannosaurus rex byl formálně popsán roku 1905 paleontologem Henrym F. Osbornem na základě exempláře objeveného Barnumem Brownem ve východní Montaně o tři roky dříve. Charismatický „král tyranských ještěrů“ se stal prakticky ihned slavným a brzy se proměnil v jakýsi symbol brutální síly i vyhynutí a evolučního neúspěchu. Díky knihám i filmům, ve kterých se v průběhu doby objevil, pronikl T. rex i do populární kultury a dnes je i díky mnoha dalším fosilním objevům jedním z nejlépe prozkoumaných dravých dinosaurů. Zástupci druhu T. rex žili v době před 68 až 66 miliony let, tedy na úplném konci křídové periody a patří tak k posledním neptačím dinosaurům vůbec. S délkou až 13 metrů a hmotností 9 tun jsou v současnosti patrně největšími známými dravými dinosaury (byť ne nejdelšími) a měli také jeden z nejsilnějších čelistních stisků mezi všemi živočichy – ten mohl činit podle různých odhadů až kolem 60 000 newtonů.[8]

———

———

Oviraptor (1924)

Objev tohoto mongolského dinosaura je spojen s jednou z nejdelších křivd, které kdy paleontologové učinili. Když byla kostra oviraptora poprvé objevena americkými vědci, nacházela se v blízkosti hnízda s fosilními vejci. Paleontologové se domnívali, že šlo o oportunistického plenitele hnízd, kterého zastihla smrt v momentě, kdy se chystal hnízdo vyloupit. Až koncem 20. století bylo dalšími výzkumy doloženo, že dochovaná hnízda s vejci patřila právě samotným oviraptoridům, tedy „lupičům vajec“. Oviraptoři a jejich příbuzní byli opeření bezzubí teropodi se zobákovitým zakončením mohutných čelistí. Jednalo se patrně o všežravce, živící se příležitostně rostlinami, jejich plody i masem menších zvířat. Samotný druh Oviraptor philoceratops patřil spíše k menším zástupcům této skupiny, dosahoval celkové délky 1,6 až 2 metry a hmotnosti asi 33 až 40 kilogramů. Žil v období pozdní (svrchní) křídy, asi před 75 až 71 miliony let. Oviraptoří vajíčka dlouze oválného tvaru dosahují délky kolem 14 centimetrů, byla kladena do kruhových hnízd a následně chráněna dospělými oviraptory.[9]

———

Deinonychus (1969)

V roce 1969 přistáli lidé poprvé na Měsíci a zároveň odstartovala trochu méně známá vědecká revoluce, nazývaná Dinosauří renesance. Jednalo se vlastně o návrat ke století staré myšlence Thomase H. Huxleyho, že ptáci vznikli z dinosaurů. S objevem srpodrápého dromeosaurida druhu Deinonychus antirrhopus v roce 1964 a jeho formálním popisem o pět let později přišel vědec John H. Ostrom z Yaleovy univerzity s důkazem blízké příbuznosti teropodních dinosaurů a ptáků. Mnohé anatomické detaily na kostře deinonycha sdílejí pouze dnešní ptáci a jurský prapták archeopteryx, nikoliv ale plazi (natožpak jiní obratlovci). Ostromovi bylo jasné, že deinonychus, asi 3,5 metru dlouhý štíhle stavěný tvor s dutinami v kostech musel být přesným opakem zastaralých představ o dinosaurech coby pomalých a tupých evolučních omylů, které neměly šanci na úspěch a byly předurčeny k vyhynutí. Dnes předpokládáme, že deinonychus byl opeřený a dokázal se rychle a mrštně pohybovat. Možná dokonce lovil příležitostně ve smečkách a troufal si přitom i na mnohem větší kořist, než byl on sám.[10]

———

Sinosauropteryx (1996)

V říjnu roku 1996 uchvátil celý paleontologický svět první prokazatelně opeřený neptačí dinosaurus, kterým se stal malý čínský teropod Sinosauropteryx prima. Tento jen asi 1 metr dlouhý a kolem půl kilogramu vážící dravec žil na území dnešní severovýchodní Číny (provincie Liao-ning) v období rané (spodní) křídy, asi před 125 miliony let. Díky skvěle dochovaným fosiliím v hornině z jemnozrnného sopečného prachu bylo možné na krku, hřbetě i horní části ocasu dinosaura rozlišit primitivní vláknitý pokryv, kterému se začalo říkat „proto-peří“. Ačkoliv se nejednalo o plně vyvinuté peří v podobě, v jaké jej známe u dnešních ptáků, tento objev byl nesmírně významný, protože prokázal pravdivost předpokladu, který už o téměř tři desetiletí dříve učinili protagonisté tzv. Dinosauří renesance. Vědci jako John H. Ostrom nebo Robert T. Bakker již na začátku 70. let předpokládali, že alespoň někteří teropodní dinosauři (z nichž jedna vývojová větev dala vzniknout i ptákům) museli být pokryti peřím. Nálezy z Číny, kterých v dalších letech začalo přibývat, byly toho prvním velkým důkazem.[11]

———

Burianosaurus (2017)

Česká republika se „svého“ dinosaura dočkala až v roce 2003, kdy lékař Michal Moučka narazil náhodně na levou stehenní kost menšího ptakopánvého dinosaura v malém lomu za Kutnou Horou. Za dalších 14 let byl tento nález „iguanodona od Kutné Hory“, jak mu bylo do té doby nepřesně přezdíváno, popsán a pojmenován trojicí paleontologů (z toho i dvou Čechů – Daniela Madzii a Martina Mazucha) pod jménem Burianosaurus augustai. Jednalo se o poctu výtvarníkovi Zdeňku Burianovi a paleontologovi Josefu Augustovi, kteří v minulém století společně udělali ohromný kus práce pro popularizaci paleontologie u široké veřejnosti. Burianosaurus byl asi 3 metry dlouhý po dvou se pohybující stádní býložravec, žijící v období začínající pozdní (svrchní) křídy, asi před 95 miliony let. V době tzv. cenomanu bylo naše současné území téměř celé pokryté mělkým mořem, plným žraloků a dravých plazů plesiosaurů. Burianosauři obývali síť menších ostrovů, kde pojídali menší jehličnany a další tehdejší formy vegetace. Více ale o těchto „středočeských“ dinosaurech zatím bohužel nevíme.[12]

———

———

[1] Buckland, W. (1824). Notice on the Megalosaurus or great Fossil Lizard of Stonesfield. Transactions of the Geological Society of London. 2. 1 (2): 390–396.

[2] Lee, M. S. Y.; et al. (2014). Sustained miniaturization and anatomical innovation in the dinosaurian ancestors of birds. Science. 345 (6196): 562–566.

[3] Benson, R. B. J. (2010). A description of Megalosaurus bucklandii (Dinosauria: Theropoda) from the Bathonian of the UK and the relationships of Middle Jurassic theropods. Zoological Journal of the Linnean Society. 158 (4): 882–935.

[4] Verdú, F. J.; et al. (2017). Individual variation in the postcranial skeleton of the Early Cretaceous Iguanodon bernissartensis (Dinosauria: Ornithopoda). Cretaceous Research. 74: 65–86.

[5] Prieto-Márquez, A. (2011). Revised diagnoses of Hadrosaurus foulkii Leidy, 1858 (the type genus and species of Hadrosauridae Cope, 1869) and Claosaurus agilis Marsh, 1872 (Dinosauria: Ornithopoda) from the Late Cretaceous of North America. Zootaxa. 2765: 61–68.

[6] O’Connor, J.; et al. (2025). Chicago Archaeopteryx informs on the early evolution of the avian bauplan. Nature. 641 (8065): 1201–1207.

[7] Tschopp, E.; Mateus, O. V.; Benson, R. B. J. (2015). A specimen-level phylogenetic analysis and taxonomic revision of Diplodocidae (Dinosauria, Sauropoda). PeerJ. 3 e857.

[8] Johnson-Ransom, E.; et al. (2024). Comparative cranial biomechanics reveal that Late Cretaceous tyrannosaurids exerted relatively greater bite force than in early-diverging tyrannosauroids. The Anatomical Record. 307 (5): 1897–1917.

[9] Funston, G. F.; et al. (2018). Oviraptorosaur anatomy, diversity and ecology in the Nemegt Basin. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 494: 101−120.

[10] Frederickson, J. A.; Engel, M. H.; Cifelli, R. L. (2020). Ontogenetic dietary shifts in Deinonychus antirrhopus (Theropoda; Dromaeosauridae): Insights into the ecology and social behavior of raptorial dinosaurs through stable isotope analysis. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 552: 109780.

[11] Smithwick, F. M.; et al. (2017). Countershading and Stripes in the Theropod Dinosaur Sinosauropteryx Reveal Heterogeneous Habitats in the Early Cretaceous Jehol Biota. Current Biology. 27 (21): 3337–3343.e2.

[12] Madzia, D.; Boyd, C. A.; Mazuch, M. (2017). A basal ornithopod dinosaur from the Cenomanian of the Czech Republic. Journal of Systematic Palaeontology. 16 (11): 967–979.

———