10 tisíc let stará móda dinosauřích náhrdelníků

…aneb Fosilní skořápky vajec oviraptorosaurů v mongolském neolitu

Jak už jsem na tomto webu mnohokrát uváděl, dinosauří zkameněliny byly známé již lidem v dobách dávno minulých. A to nikoliv jen v dobách předvědeckých, řekněme v období starověku a středověku, ale dokonce již v obdobích předhistorických, dlouho před vznikem písma. Doklady o takovýchto nevědomých setkáváních pravěkého člověka a ještě mnohem starších dinosauřích zkamenělin jsou samozřejmě velmi vzácné a obtížně interpretovatelné, v jednom konkrétním případě jsme si ale o takové interakci prakticky jistí. Jedná se o fantastický objev fosilních skořápek vajec neznámých oviraptorosaurních teropodů (menších opeřených dinosaurů z rodu Oviraptor nebo některého jiného zástupce čeledi Oviraptoridae) v pravěkém neolitickém sídlišti na území mongolské pouště Gobi. Náhodný objev pozdně křídových fosilních vaječných skořápek starých desítky milionů let s uměle provrtanými otvory je nezpochybnitelným důkazem faktu, že se zkamenělinami dinosaurů se lidé již v dávných dobách před vznikem dynastických civilizací nejenom setkávali, ale přímo je využívali a snad je i v některých případech záměrně vyhledávali a sbírali. Samozřejmě v tomto časovém úseku, snad již od pleistocénu až po začátek 19. století, neměli ještě náhodní objevitelé sebemenší tušení o tom, že se setkávají s pozůstatky fantasticky působících a zcela neznámých tvorů, kteří dominovali pevninám naší planety v nepředstavitelně časově vzdálených obdobích. To ale nic neubírá na zajímavosti skutečnosti, že již přinejmenším neolitičtí obyvatelé pouště Gobi našli využití pro fosilní pozůstatky dinosaurů hojně se vyskytující v okolí jejich sídlišť. Ale teď už hezky popořádku. Kamenné nástroje vyrobené pravěkým člověkem asi před 100 000 lety jsou známé přímo z kotliny Nemegt na území jižního Mongolska (Jihogobijský ajmag)[1], lidské osídlení oblasti, proslavené již od 20. let minulého století v celém paleontologickém světě, je tedy velmi dávného data. V této dnes již velmi nehostinné lokalitě se nacházejí sedimentární výchozy proslulých geologických souvrství Nemegt, Barun Goyot a Djadochta, představující zkamenělou pohlednici z období nejpozdnější křídy a světa jedněch z posledních známých asijských dinosaurů (stáří těchto vrstev činí asi 75 až 69 milionů let).[2]

———

Fosilní vajíčka oorodu Macroolithus, jehož původcem byl velmi pravděpodobně teropodní dinosaurus z kladu Oviraptorosauria. Podobné zkameněliny nacházeli již v předhistorické době také obyvatelé neolitických sídlišť v okolí „Planoucích útesů“. Kredit: Daderot; Wikipedia (volné dílo)

———

K objevu samotných „dinosauřích artefaktů“ došlo v okolí lokality Šabarak-usu, v blízkosti tzv. Planoucích útesů („Flaming Cliffs“ – tak si první americká expedice před stoletím překřtila výrazně zbarvené výchozy Bajan Dzak), náležejících do souvrství Djadochta. Tato geologická formace má mocnost kolem 90 metrů a jedná se především o červeno-oranžové pískovce staré asi 75 až 71 milionů let.[3] V souvrství Djadochta bylo objeveno velké množství fosilií ještěrů, želv, ptáků a savců, mnohem vzácněji pak rostlin, obojživelníků nebo ptakoještěrů.[4] Především jsou ale odtud známé fosilie dinosaurů, a to k dnešku asi 22 formálně platných taxonů a zhruba stejný počet dosud nepopsaných a potenciálně nových dinosauřích taxonů (teropodů, sauropodů, hadrosauridů, ceratopsů i pachycefalosauridů). Souvrství Djadochta je tak vlastně jedním z nejbohatších na světě, co se někdejší dinosauří biodiverzity týká.[5] Pocházejí odtud i tak známí dinosauři, jako je dromeosaurid rodu Velociraptor[6], euceratops rodu Protoceratops[7] nebo již zmíněný oviraptorid rodu Oviraptor[8]. A právě poslední jmenovaný rod nás v tomto případě velmi zajímá, protože fosilní fragmenty skořápek jeho vajíček nebo vajíček některého z příbuzných druhů sloužily neolitickým obyvatelům Mongolska jako přívěsky, náramky či náhrdelníky. Není jisté, kterému dinosauřímu taxonu vajíčka náležela, kromě druhu Oviraptor philoceratops to mohl být druh Citipati osmolskae (známý také unikátním nálezem jedince sedícího na hnízdě)[9], dále Khaan mckennai[10], s menší pravděpodobností Avimimus portentosus (vlastně první prokazatelně opeřený neptačí dinosaurus)[11] nebo některý z další čtveřice dosud neznámých oviraptoridů, objevených v sedimentech této formace[12]. Fosilní dinosauří vejce z tohoto souvrství jsou mimochodem vědcům známá pod svými vlastními jmény, jako je Macroolithus, Protoceratopsidovum, Gobioolithus, Faveoloolithus, ad.[13] Poprvé bylo hnízdo s dinosauřími vejci objeveno právě zde při amerických expedicích ve 20. letech minulého století, z této doby také pochází objev zmíněných archeologických sídlišť s upravenými fosilními vejci. Autenticitu těchto objevů potvrdily později také výpravy polských týmů, vedených proslulou paleontoložkou Zofií Kielan-Jaworowskou[14] a od 90. let znovu americké, ale také kanadské nebo japonské výpravy směřující do této části Mongolska.

———

Citipati IGM 100 979.jpg

V některých případech se až do současnosti dochová nejen hnízdo s vejci, ale také část kostry dospělého jedince oviraptorida, sedícího dosud na své snůšce. Příkladem je také tento exemplář druhu Citipati osmolskae, přezdívaný „Big Mamma“. Kredit: Dinoguy2; Wikipedia (CC SA 1.0)

———

Sídliště s artefakty objevila náhodně druhá výprava v roce 1925, jak ji popisuje sám vedoucí expedic Amerického přírodovědeckého muzea v New Yorku Roy Chapman Andrews ve své knize z roku 1932.[15] Nálezy byly převezeny do zmíněné instituce a dnes jsou s velkou péčí uchovávány v depozitáři muzea. Mnoho informací o nich zatím není, stručný popis byl zveřejněn pouze v dizertační práci badatelky Lisy Janz v rámci jejího studia na Arizonské univerzitě, publikované v roce 2006.[16] Autorka práce uvádí, že nálezy z lokality „Šabarak-usu“ pocházejí z období kolem roku 8000 př. n. l., tedy z doby, kdy ještě podmínky v této oblasti byly příznivější pro trvalé osídlení. Tehdejší obyvatelé tu před deseti tisíciletími již disponovali keramikou, vyráběli poměrně precizní kamenné nástroje a využívali všech možností obživy, které jim stepní krajina a ekosystémy okolní bezodtoké oblasti nabízely.[17] Mezi vítané zdroje jejich živin patřila také pštrosí vejce, jelikož pštrosi se zde v této době ještě hojně vyskytovali.[18] Právě datování subfosilní skořápky pštrosího vejce (kosterní pozůstatky nebyly objeveny) z kulturně příbuzné jeskynní lokality umožnilo datovat dobu osídlení na zmíněných přibližně 10 000 let. Tomu odpovídají také údaje archeologické, sedimentologické a klimatologické, i když samozřejmě nelze datovat lokalitu „Šabarak-usu“ s nijak závratnou přesností. Zemědělství sice v oblasti jižního Mongolska v průběhu neolitu nevzniklo, přesto je možné vysledovat kulturní prvky, které sem přesahují ze sousední neolitické Číny.[19] Pro obyvatele této oblasti byli pštrosi spolu s divokými kopytníky nepochybně významným lovným objektem a zároveň i zdrojem významné zásoby bílkovin v podobě objemných vajíček. Navrtané úlomky jejich skořápek proto nejspíš nosili i na svých přívěscích. Podobné využití měla také pštrosí vajíčka, objevená na archeologických lokalitách v severní Číně nebo na jihu Afriky, a to již v pozdním pleistocénu. Skořápky velkých pštrosích vajec sloužily neolitickým obyvatelům jižní části pouště Gobi také jako nádoby a nejspíš i jako jisté pozitivní symboly či přímo talismany nebo amulety.[20] V této podobě proto nosili úlomky skořápek rovněž provrtané na svých náhrdelnících a možná i jiných přívěscích. A zde už se konečně dostáváme k podstatné informaci – neolitičtí obyvatelé Gobi nesbírali za tímto účelem pouze skořápky čerstvých pštrosích vajec, ale také místy početně se vyskytující fosilní skořápky vajec dinosauřích.

———

Sunset (20373858488).jpg

Planoucí útesy, původním názvem Bajan-dzak, je jedna z nejslavnějších paleontologických lokalit na světě. Jak ukázal objev v nedalekém neolitickém sídlišti, fosilie dinosaurů tu byly důvěrně známé už minimálně deset tisíc let před tím, než sem dorazila první americká expedice ve 20. letech 20. století. Kredit: Rob Oo; Wikipedia (CC BY 2.0)

———

Slavná paleontologická lokalita Planoucí útesy se ostatně nachází pouhé dva kilometry severně od archeologické lokality „Šabarak-usu“ a neustále působící povrchová eroze zde zkamenělá dinosauří hnízda odkrývá po desítky či stovky tisíciletí. Je nepochybné, že obyvatelé předvěkých sídlišť tyto zkameněliny často objevovali, a hned také poznali, že se jedná o vajíčka (ačkoliv jim bylo jasné, že nepatří pštrosům, o čemž svědčil jejich protáhlý tvar a dále zřejmý fakt, že jsou „z kamene“). Snad nápadná vejce oviraptorosaurních dinosaurů považovali za jakési nadpřirozené znamení, snad věřili, že nošení úlomků zkamenělých skořápek jim přinese štěstí při lovu nebo odvrátí hlad, přírodní katastrofy a další nepříjemnosti. O takových interpretacích samozřejmě nic nevíme a vědět ani nebudeme, písemné záznamy se v této době ještě nevedly – je ale nepochybné, že fosilní vajíčka stála tehdejším lidem za nemalou námahu, aby do nich vyvrtali otvory a nasazovaly je na své přívěšky. Dokládá to již letmý pohled na tisíce položek uskladněných v depozitářích Amerického přírodovědeckého muzea v New Yorku, v rámci kolekcí z „lokality 1“ a „lokality 2“ se zde totiž nachází asi 220 fragmentů pštrosích vajec a také 16 úlomků fosilních vajíček oviraptorosaurních dinosaurů. Všechny jeví stopy po záměrném opracování v podobě rýh a navrtaných kruhových otvorů, svědčících o snaze vyrobit z těchto přírodních materiálů korálky do náhrdelníků nebo jiných přívěsků.[21] Je také možné, že tyto ceněné přírodní objekty byly převáženy do dalších oblastí a snad se mohly stát i předmětem jakési jednoduché formy směny či obchodování. Ani o tom však samozřejmě žádné konkrétnější poznatky nemáme. Připomeňme tedy jen tolik, že toto vše se děje zhruba 8 tisíciletí před přelomem letopočtu neboli celé tisíce let před egyptskými pyramidami a mezopotamskými zikkuraty. Je prakticky jisté, že ani v tomto případě se nejedná o nejstarší interakce mezi dávnými lidskými populacemi a dinosauřími fosiliemi, zatím jde však podle všeho o nejstarší relativně dobře doložené „setkání“. A zatímco pravděpodobný původce fosilních vajíček byl vědou identifikován a pojmenován až na přelomu druhého a třetího tisíciletí našeho letopočtu, jeho fosilní vajíčka možná hojně sloužila dávným obyvatelům střední a východní Asie již o celou desítku tisíciletí dříve.

———

Výtvarná rekonstrukce vzezření menšího opeřeného teropoda druhu Oviraptor philoceratops, pravděpodobného původce fosilních vajec, používaných neolitickými obyvateli pouště Gobi k výrobě náhrdelníků nebo jiných přívěsků. Tento všežravý dinosaurus o velikosti současného nandu až kasuára žil v období pozdní křídy, asi před 75 až 71 miliony let. Kredit: PaleoNeolitic; Wikipedia (CC BY 4.0)

———

Short Summary in English: Fossil eggshell fragments attributable to the Late Cretaceous oviraptorosaurian theropod dinosaurs were found in 1925 during Central Asiatic Expeditions in the archaic Neolithic settlements in southern Mongolia (locality Shabarakh-usu). These fossils were likely worked into beads worn as necklaces or pendants already 10 thousand years ago.

———

Odkazy:

https://roychapmanandrewssociety.org/roy-chapman-andrews/

https://www.strangescience.net/andrews.htm

https://www.flamingcliffs.org/

https://mongoliandinosaurs.org/learn-more/mongolian-dinosaurs/

https://whc.unesco.org/en/tentativelists/5944/

———

[1] Kielan-Jaworowska, Z. (1975). Late Cretaceous Mammals and Dinosaurs from the Gobi Desert: Fossils excavated by the Polish-Mongolian Paleontological Expeditions of 1963–71 cast new light on primitive mammals and dinosaurs and on faunal interchange between Asia and North America. American Scientist. 63 (2): 150–159. JSTOR 27845359

[2] Benton, M. J.; et al. (2003). The Age of Dinosaurs in Russia and Mongolia. Cambridge University Press. str. 229–231. ISBN 9780521545822.

[3] Dingus, L.; et al. (2008). The Geology of Ukhaa Tolgod (Djadokhta Formation, Upper Cretaceous, Nemegt Basin, Mongolia). American Museum Novitates. (3616): 1−40. doi: 10.1206/442.1

[4] Naugolnykh, S. V. (2016). Upper Cretaceous Paleosols of the Bain Dzak Section, Southern Mongolia. Paleontological Journal. 50 (12): 1451−1469. doi: 10.1134/s0031030116120133

[5] Dashzeveg, D.; et al. (1995). Extraordinary preservation in a new vertebrate assemblage from the Late Cretaceous of Mongolia. Nature. 374 (6521): 446–449. doi: 10.1038/374446a0

[6] Godefroit, P.; et al. (2008). A new species of Velociraptor (Dinosauria: Dromaeosauridae) from the Upper Cretaceous of northern China. Journal of Vertebrate Paleontology. 28 (2): 432–438. doi: 10.1671/0272-4634(2008)28[432:ANSOVD]2.0.CO;2

[7] Czepiński, Ł. (2020). New protoceratopsid specimens improve the age correlation of the Upper Cretaceous Gobi Desert strata (PDF). Acta Palaeontologica Polonica. 65 (3): 481−497. doi: 10.4202/app.00701.2019

[8] Osborn, H. F. (1924). Three new Theropoda, Protoceratops zone, central Mongolia. American Museum Novitates. (144): 1−12. hdl: 2246/3223

[9] Norell, M. A.; et al. (1994). A theropod dinosaur embryo and the affinities of the Flaming Cliffs Dinosaur eggs. Science. 266 (5186): 779–782. doi: 10.1126/science.266.5186.779

[10] Clark, J. M.; Norell, M. A.; Barsbold, R. (2001). Two new oviraptorids (Theropoda: Oviraptorosauria), Upper Cretaceous Djadokhta Formation, Ukhaa Tolgod, Mongolia. Journal of Vertebrate Paleontology. 21 (2): 209. doi: 10.1671/0272-4634(2001)021[0209:TNOTOU]2.0.CO;2

[11] Funston, G. F.; et al. (2016). The first oviraptorosaur (Dinosauria: Theropoda) bonebed: evidence of gregarious behaviour in a maniraptoran theropod. Scientific Reports. 6: 35782. doi: 10.1038/srep35782

[12] Norell, M. A.; et al. (2018). A second specimen of Citipati osmolskae associated with a nest of eggs from Ukhaa Tolgod, Omnogov Aimag, Mongolia. American Museum Novitates. (3899): 1−44. doi: 10.1206/3899.1

[13] Mikhailov, K. (2000). Eggs and eggshells of dinosaurs and birds from the Cretaceous of Mongolia. In Benton, M. J.; Shishkin, M. A.; Unwin, D. M.; Kurochkin, E. N. (eds.). The Age of Dinosaurs in Russia and Mongolia. Cambridge University Press. str. 560–572.

[14] Kielan-Jaworowska, Z.; Barsbold, R. (1972). Narrative of the Polish-Mongolian Palaeontological Expeditions, 1967-1971 (PDF). Palaeontologia Polonica. 27: 1−12.

[15] Andrews, R. C. (1932). Reeds, C. A. (ed.). The New Conquest of Central Asia: a Narrative of the Explorations of the Central Asiatic Expeditions in Mongolia and China, 1921-1930. Vol. 1 (1st ed.). New York: American Museum of Natural History. str. 1−549. OCLC 766770

[16] Janz, L. (2006). Shabarakh-usu and the Dune Dwellers of the Gobi: Explanations for Lithic Assemblage Variability in the Gobi Desert, Mongolia. Disertační práce, prosinec 2006.

[17] Cybiktarov, A. D. (2002). Eastern Central Asia at the Dawn of the Bronze Age: Issues in Ethno-Cultural History of Mongolia and the Southern Trans-Baikal Region in the Late Third-Early Second Millennium BC. Archaeology, Ethnology & Anthropology of Eurasia. 3 (11): 107-123.

[18] Janz, L.; et al. (2009). Dating North Asian surface assemblages with ostrich eggshell: Implications for palaeoecology and extirpation. Journal of Archaeological Science. 36 (9): 1982–1989. doi: 10.1016/j.jas.2009.05.012

[19] Shelach, G. (2000). The Earliest Neolithic Culture of Northeast China: Recent Discoveries and New Perspectives on the Beginning of Agriculture. Journal of World Prehistory. 14 (4): 363-413. doi: 10.1023/A:1011124209079

[20] Derevianko, A. P.; Dorj, D. (1992). Neolithic Tribes in Northern Parts of Central Asia. In History of Civilization of Central Asia, Volume 1: The Dawn of Civilization, Earliest Times to 700 BC, ed. A. H. Dani a V. M. Masson, str. 169-189. UNESCO Publishing, Paříž.

[21] Mark Norell, ústní informace; listopad 2004 (Janz, L. (2006), str. 89).

———

Leave a Comment

Filed under Archeologie, Dějiny paleontologie, Protopaleontologie a geomytologie, Spekulativní paleontologie

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.