…aneb Výročí druhu Proceratosaurus bradleyi
O vývojově primitivním tyranosauroidním teropodovi druhu Proceratosaurus bradleyi jsem již dříve pojednal v samostatném článku. Protože si však právě letos připomínáme sté výročí jeho vědeckého pojmenování (ačkoliv to se týká pouze rodového jména), a protože mezitím přibylo množství nových informací o tomto zajímavém zástupci evropské jurské dinosauří fauny, nebude jistě od věci si jej znovu připomenout. Jak je vcelku dobře známo, tento teropod byl formálně popsán již roku 1910 paleontologem Arthurem Smithem Woodwardem, a to na základě nekompletně dochované lebky, objevené předtím náhodně jistým F. Lewisem Bradleyim nedaleko města Minchinhampton v hrabství Gloucestershire na jihozápadě Anglie.[1] Woodward stanovil jméno Megalosaurus bradleyi, což byla v té době poměrně běžná praxe – většina teropodích taxonů, se kterými si paleontologové nevěděli rady, skončila v taxonomickém „odpadkovém koši“ jménem Megalosaurus. Až o 16 let později, tedy právě před sto lety, pak německý paleontolog Friedrich von Huene stanovil nové rodové jméno Proceratosaurus.[2] Ani on se však s tímto novým jménem příliš „netrefil“ – jméno, které znamená doslova „před ceratosaurem“ totiž skutečně zrcadlí von Hueneho mylný názor na systematickou příbuznost anglického dinosaura se severoamerickým rodem Ceratosaurus. Vedla ho k tomu zejména přítomnost „rohu“ (ve skutečnosti fragmentu přední části lebečního hřebene) na čenichu i celkový tvar čelistí a některých částí lebky. Dnes nicméně dobře víme, že proceratosauři byli o zhruba 15 milionů let mladším ceratosaurům vývojově příbuzní jen velmi vzdáleně.[3] Ale dost o historii objevu a výzkumu, ostatně ta už byla dostatečně zmíněna ve starším článku. Co tedy víme o druhu Proceratosaurus bradleyi nového?
———
Typový exemplář druhu Proceratosaurus bradleyi (NHMUK PV R 4860). Poměrně kompletní lebka tohoto vývojově primitivního tyranosauroidního teropoda měří na délku téměř 27 cm. Kredit: The Trustees of the Natural History Museum, London; Wikipedia (CC BY 4.0)
———
Stále platí, že se jednalo o relativně malého predátora, který lovil mláďata jiných dinosaurů a další menší obratlovce ve svém ekosystému. Dosahoval délky asi 3 až 4 metrů a hmotnosti v rozmezí 50 a 100 kg.[4] Lebka typového exempláře je dlouhá 26,9 cm, a pokud by přesně odpovídaly proporce příbuzného a kompletněji dochovaného čínského druhu Guanlong wucaii, pak lze celkovou délku holotypu proceratosaura odhadnout na 2,98 až 3,16 metru. Je ale možné, že se jednalo pouze o subadultního jedince, který ještě nebyl plně dorostlý.[5] Proceratosauři byli zástupci kladu Tyrannosauroidea a čeledi Proceratosauridae, přičemž vývojově nejbližšími příbuznými druhy byly pravděpodobně čínské taxony Sinotyrannus kazuoensis, Guanlong wucaii a Dilong paradoxus.[6] Jak ukázaly fosilie posledního jmenovaného druhu, tito bazální tyranosauroidi byli patrně všichni alespoň do nějaké míry opeření (vykazovali přítomnost tzv. proto-peří na některých částech těla).[7] Mnohem později žijící a větší tyranosauridi samozřejmě nebyli přímými potomky vývojové linie proceratosauridů, ostatně tvar jejich těla a zejména některých jeho částí je zde výrazně odlišný. Proceratosaurus měl pravděpodobně ještě relativně dlouhé a silné přední končetiny, kterými si mohl pomáhat při lovu kořisti. Hlava byla proporcionálně mnohem menší a čelisti slabší, ačkoliv i u jurského tyranosauroida z Anglie už můžeme pozorovat srůst lebečních kostí (pro větší sílu a odolnost) i relativně robustní profil zubů (včetně premaxilárních, vykazujících charakteristický obrys ve tvaru písmene D). Výrazný hřebínek na hlavě pravděpodobně sloužil primárně k signalizaci, ostatně pro využití v soubojích byl příliš křehkou a potenciálně zranitelnou strukturou. V roce 2024 byla odhadnuta síla čelistního stisku proceratosaura, a to v hodnotě 390 newtonů.[8]
———
Přesné rozměry proceratosaura samozřejmě neznáme, pokud měl však shodnou stavbu těla s čínským druhem Guanlong wucaii, pak pravděpodobně měřil na délku 3 až 4 metry. Kredit: SirBlameson; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)
———
To není příliš mnoho, zejména pokud tento údaj porovnáme s pozdějšími tyranosauridy (u kterých mohlo jít o desítky tisíc newtonů). Přibližně to ale odpovídá hodnotě odhadnuté pro menší rod Dilong a vyhovuje to nejspíš i predačnímu stylu a loveckým strategiím proceratosaura. Paleontologové se dokonce domnívají, že zmíněný hřeben na lebce mohl pomáhat právě při silném stisku čelistí, kdy redistribuoval nadměrný tlak z jednoho místa čelisti na další části čelistního aparátu a činil tak vlastně celou lebku pevnější a stabilnější.[9] A jakými současníky z řad dinosaurů i jiných obratlovců se proceratosaurus mohl živit? Jeho fosilie byly objeveny v sedimentech geologické skupiny Great Oolite, pocházející z období střední jury (konkrétně pozdní věk bathon, stáří asi 166 milionů let). Není jisté, do jakého souvrství tyto sedimenty přesně spadají, jedná se buď o souvrství Limestone nebo Forest Marble.[10] Každopádně se jednalo o původní mělké šelfové moře se soustavou ostrovů, které se v dané době nacházelo v subtropické oblasti. Celá Západní Evropa měla tehdy podobu jakéhosi obřího souostroví a biodiverzita zde musela být mnohem vyšší, než nám zatím nekompletní fosilní záznam mohl ukázat. Přímým současníkem proceratosaura byl například i první vědecky popsaný dinosaurus, podstatně větší teropod Megalosaurus bucklandii.[11] Žil zde také jeden z prvních vědecky rozeznaných sauropodů, Cetiosaurus oxoniensis.[12] Dále jsou ze stejných vrstev známé fosilie dosud nepopsaných stegosaurů, ankylosaurů, heterodontosauridů a různých teropodů. Z jiných živočichů jsou to pak pterosauři, želvy, krokodýlotvaří plazi, ještěři, choristodeři, hatérie a primitivní savci.[13] Prastrýček slavného druhu T. rex tedy rozhodně měl z čeho si na oběd vybírat. A přestože žil už v dávném období střední jury, jeho pomyslný druhý život, zahájený stanovením platného rodového jména – se začal odvíjet teprve před stoletím.
———
Vizuální zobrazení tlaků na různé části horní čelisti a lebky v průběhu pevného sevření („zakousnutí“). Virtuální model potvrzuje předpokládaný scénář, kdy lebka proceratosaura (zcela nahoře) nedokáže vyvinout ani ustát silné tlaky, nutné například k drcení velkých pevných kostí. Kredit: Johnson-Ransom, E.; et al. (2023); Wikipedia (CC BY 4.0)
———
Short Summary in English: Proceratosaurus is a basal tyrannosauroid theropod, discovered in Gloucestershire. It was originally described in 1910 as a species of Megalosaurus (as M. bradleyi), but was moved to its own genus, Proceratosaurus, exactly a century ago, in 1926. The genus was named for its supposed close relationship with larger theropod Ceratosaurus, later shown to be erroneous.
———
———
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Proceratosaurus
https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_p/proceratosaurus.php
https://www.prehistoric-wildlife.com/species/proceratosaurus/
https://a-dinosaur-a-day.com/post/105753006005/proceratosaurus-bradleyi
https://www.mindat.org/taxon-4822662.html
———–
[1] Woodward, A. S. (1910). On a skull of Megalosaurus from the Great Oolite of Minchinhampton (Gloucestershire). Quarterly Journal of the Geological Society. 66 (1–4): 111–115.
[2] Huene, F. F. v. (1926). On several known and unknown reptiles of the order Saurischia from England and France. Annals and Magazine of Natural History. 17 (101): 473–489.
[3] Loewen, M. A.; et al. (2013). Tyrant Dinosaur Evolution Tracks the Rise and Fall of Late Cretaceous Oceans. PLoS ONE. 8 (11): e79420.
[4] Rauhut, O. W. M.; Milner, A. C.; Moore-Fay, S. (2010). Cranial osteology and phylogenetic position of the theropod dinosaur Proceratosaurus bradleyi (Woodward, 1910) from the Middle Jurassic of England. Zoological Journal of the Linnean Society. 158: 155–195.
[5] Brusatte, S. L.; Carr, T. D. (2016). The phylogeny and evolutionary history of tyrannosauroid dinosaurs. Scientific Reports. 6: 20525.
[6] Naish, D.; Cau, A. (2022). The osteology and affinities of Eotyrannus lengi, a tyrannosauroid theropod from the Wealden Supergroup of southern England. PeerJ. 10: e12727.
[7] Xu, X.; et al. (2004). Basal tyrannosauroids from China and evidence for protofeathers in tyrannosauroids. Nature. 431 (7009): 680–684.
[8] Johnson-Ransom, E.; et al. (2023). Comparative cranial biomechanics reveal that Late Cretaceous tyrannosaurids exerted relatively greater bite force than in early-diverging tyrannosauroids. The Anatomical Record. 307 (5): 1897–1917.
[9] Xu, X.; et al. (2006). A basal tyrannosauroid dinosaur from the Late Jurassic of China. Nature. 439 (7077): 715–718.
[10] Wills, S.; et al. (2019). Palaeontology, stratigraphy and sedimentology of Woodeaton Quarry (Oxfordshire) and a new microvertebrate site from the White Limestone Formation (Bathonian, Jurassic). Proceedings of the Geologists‘ Association. 130 (2): 170–186.
[11] Sarjeant, W. A. S. (1997). The earliest discoveries. In Farlow, James O.; Brett-Surman, Michael K. (eds.). The Complete Dinosaur. Bloomington: Indiana University Press. pp. 3–11.
[12] Buffetaut, E.; et al. (2011). The sauropod dinosaur Cetiosaurus Owen in the Bathonian (Middle Jurassic) of the Ardennes (NE France): insular, but not dwarf. Carnets de Géologie. CG2011/06: 149–161.
[13] Panciroli, E.; et al. (2020). Diverse vertebrate assemblage of the Kilmaluag Formation (Bathonian, Middle Jurassic) of Skye, Scotland. Earth and Environmental Science Transactions of the Royal Society of Edinburgh. 111 (3): 135–156.
———
