Změna klimatu umožnila dinosaurům zvítězit

…a ovládnout terestrické ekosystémy na dobu 135 milionů let

Osud dinosaurů máme poměrně pevně a nedílně spojen s dojmem stochastické smůly (z hlediska dopadu vesmírného tělesa na konci křídy) a evolučního nezdaru. Málokdo si běžně vybaví, že slavnému vyhynutí dinosaurů však předcházelo ještě slavnější období 170 milionů let jejich úspěšné existence. Je známou skutečností, že než se dinosauři stali pomyslnými vládci souší této planety, sdíleli raně(?) až podně triasové ekosystémy s jinými úspěšnými skupinami archosaurů, tedy v doslovném překladu „vládnoucích plazů“. Než se však prosadili právě dinosauři, musela zřejmě zasáhnout nejedna náhodná událost. Dinosauři nebyli k pomyslnému opanování vhodných ekosystemů predestinováni, jejich soupeři nebyli v nějakém konkrétním fyzickém smyslu méněcenní či hůře adaptovaní (jak se obecně soudí). Podle nové studie pomohl dinosaurům naopak nečekaný spojenec – globální změna podnebí.

Krátce po začátku triasu, první periody druhohorní éry, se před zhruba 250 miliony let rozsáhlá skupina „archosaurů“ rozdělila na dvě velké podskupiny: ornitodirany (Ornithodira), kam patří i vlastní dinosauři (resp. dinosauromorfové) a tzv. krurotarzany, neboli příslušníky skupiny Crurotarsi. Tato skupina archosauromorfů zahrnuje vymřelé fytosaury, aetosaury a rauisuchiany. Jejími jedinými recentními zástupci jsou pak krokodýli.

Paleontologové se dlouhou dobu domnívali, že dinosauři nastoupili své vítězné tažení již téměř od samotného vzniku, tedy posledních asi 30 milionů let triasového období. Teprve v posledních letech však vedlo přehodnocení mnoha nálezů k překvapivému závěru: velká část fosílií dříve interpretovaných jako pozůstatky triasových dinosaurů patřila ve skutečnosti jim podobným typům krurotarzanů. Tyto závěry staví dřívější představy o úvodní fázi dinosauří evoluce do poněkud jiného světla a zpochybňují dosud preferovanou verzi jejich evoluční radiace.

Paleontologové Steve Brusatte z AMNH v New Yorku a Mike Benton z Bristolské univerzity ve Velké Británii zjistili, že dinosauři i krurotarzani procházeli zhruba stejnou vývojovou akcelerací, druzí měli dokonce poměrně výrazně navrch. To díky vyvinutí mnohem širšího spektra tělesných morfotypů. Podle Brussatteho by každý pozorovatel, který by náhodně zavítal do období svrchního triasu, rozhodně nepovažoval za favority pro budoucí vývoj obratlovčí megafauny dinosaury; krurotarzané byli naopak jasní favorité z mnoha hledisek.

Přesto všichni zástupci této skupiny s výjimkou předků krokodýlů vymřeli zhruba před 200 miliony let, kdy došlo na přelomu triasu a jury k jednomu z největších masových vymírání v dějinách planety (ovšem výrazně „přívětivějšímu“ než o 50 milionů let dříve na konci závěrečné prvohorní periody permu). Tato destruktivní událost byla zřejmě vyvolána kombinací jevů (rozpad superkontinentu Pangea před 202-191 Ma, zvýšená vulkanická činnost, možná i dopad vesmírného projektilu) vedoucích k rapidní změně klimatu. Ta postihla v menší míře i samotné dinosaury, v konečném důsledku však vedla k jejich nebývalému rozkvětu v jurském a křídovém období. Trias tedy rozhodně nelze považovat za to, čím se právem pyšní pozdější dvě periody – dobu vlády dinosaurů. Jedná se v podstatě o klasický případ „pěšáka v poli“ – evoluce neznamená vždy jasný a definitivní pokrok ve vývoji. Někdy může svoji významnou roli sehrát i náhoda a prosté štěstí. A kdo by mohl tvrdit, že „vyhrát pro sebe“ terestrické ekosystémy na dobu 135 milionů let není (v obecné argumentační rovině) štěstím? (zdroj Science (DOI: 10.1126/science.1161833)

Odkaz: http://environment.newscientist.com/article/dn14709-climate-change-gave-dinosaurs-a-lucky-break.html