Hadi pojídali dinosaury

…i když jen ty velmi malé

Mezi nejvzácnější fosilní objevy dinosaurů patří nálezy dokazující přímou trofickou interakci mezi dravými a býložravými dinosaury nebo dokonce dinosaury a jinými živočichy. Zatímco pozůstatky ne-dinosauřích druhohorních tvorů v břišní dutině dravých dinosaurů jsou poměrně běžné, velkou pozornost vzbuzují především extrémně vzácné fosilní objevy dinosaurů, pojídaných jinými obratlovci. V současnosti jsou známé pouze dva prokazatelné nálezy tohoto druhu – v obou případech se přitom jedná o malá dinosauří mláďata. Již počátkem tísiciletí byl v Číně objeven obří spodnokřídový savec Repenomamus, který si před smrtí pochutnával na mláďatech malého rohatého dinosaura psitakosaura (u druhohorních savců však znamená „obří“ pouhý jeden metr na délku).

Nový objev ze západní Indie (stát Gudžarát) však rozšiřuje repertoár dinosauřích pojídačů i na pravěké hady. Ve vrstvách o stáří asi 68-67 milionů let (nedlouho před vyhynutím neptačích dinosaurů) byl již v roce 1984 objeven doklad o predaci dravého hada druhu Sanajeh indicus na mláďatech neidentifikovaného titanosaurního sauropoda. Had i celý dynamicky působící fosilní objev byl rozpoznán v roce 2004 a popsán až počátkem letošního roku, vzbudil přitom značnou pozornost. Výrazně totiž pomáhá v pochopení mnohých dosud neznámých aspektů svrchnokřídových ekosystémů, a to nejen na území tehdejší Indie. Jak se totiž potvrzuje, nadprodukce vajíček a následně i mláďat sauropodních dinosaurů nezůstala nevyužita nejen dravými teropody, nýbrž i jinými skupinami dravých obratlovců (kromě hadů nejspíš také některými savci a krokodýli).

Celý objev vyjevuje scénu jako vytrženou z přírodopisného dokumentu – v hnízdě sauropodního dinosaura se právě líhne jen asi 50 cm dlouhé mládě (v dospělosti může být až 50krát delší). Dravý had Sanajeh o délce 3,5 metru spatří jeho pohyb a vplazí se do nechráněného hnízda, aby malého dinosaura usmrtil a pozřel. To už se mu však nikdy nepodaří. Silný déšť rozvodní nedaleko tekoucí řeku natolik, že ve stejné chvíli vychrlí velké množství bahna a celé hnízdo rychle pohřbí. Dramatická scéna je tak v podobě zkamenělin uchována po celých dalších 67 milionů let. Podle paleontologa Jeffreyho Wilsona z Michiganské univerzity jde o unikátní objev, který značně doplňuje náš pohled na problematiku ekologických vztahů mezi neptačími dinosaury a jinými živočichy, stejně jako roli dinosauřích mláďat v potravních řetězcích druhohorních ekosystémů.

 

File:Sanajeh attacking sauropod.png
Tento model zachycuje scénu dochovanou v 67 milionů let starém fosilním záznamu. Dravý had druhu Sanajeh indicus útočí na právě vylíhnuté mládě titanosaurního sauropoda a chystá se ho pozřít. Nechráněné hnízdo s vajíčky a mláďaty sauropodů mohlo být častým zdrojem potravy mnoha druhohorných dravců. Kredit: Wikimedia Commons (http://en.wikipedia.org/wiki/File:Sanajeh_attacking_sauropod.png)

 

Sanajeh patřil k čeledi Madtsoiidae, která je dnes již dávno vyhynulá. Na rozdíl od anakond nebo krajt nedisponoval důmyslným systémem širokého rozvírání čelistí, přesto zřejmě dokázal polknout velká sousta vcelku. Horní čelist tohoto hada se navíc stejně jako u jeho dnešních příbuzných mohla pohybovat nezávisle na spodní. Potravu tedy pozřel tak, že ji do sebe soukal střídavými pohyby čelistí, asi jako když si natahujeme poněkud těsné rifle. Vzhledem k tomu, že dnešní hadi obvykle neútočí na nehybné objekty, muselo být nejspíš mládě sauropoda v době napadení již vylíhnuté. Sanajeh se však mohl živit také cíleným prolamováním vaječných skořápek a pojídáním ještě nevylíhnutých embryí.

Je přitom zcela jisté, že podobné útoky se mohly odehrávat pouze v nepřítomnosti dospělých titanosaurních sauropodů. Jediné dupnutí nohy dinosauřího rodiče by totiž z hada udělalo nepříliš hodnotný materiál pro paleontology (jinými slovy, rozdrtilo by hadí tělo takřka na padrť). Zřejmě i to byl jeden z důvodů rychlého růstu mláďat sauropodů i jiných dinosaurů – brzy pak totiž dosáhli hraniční velikosti, která jim byla dostatečnou ochranou před dravými savci, hady, menšími krokodýli a teropody. V případě sanajeha byla dle odhadů jeho kořist bezpečná asi v jednom roce věku. Největší titanosauři dosahovali délky až kolem 40 metrů a hmotnosti přes 80 tun, ti indičtí (nepočítáme-li enigmatického možná-giganta bruhatkajosaura) byli zhruba o polovinu menší. I tak by ale pouze 3,5 metru dlouhý had hnízdo hlídané dospělcem téměř s jistotou nenavštívil.

Přestože paleontologové jsou z výsledků nové studie nadšeni a považují je za velmi zajímavé a významné, herpetology příliš nepřekvapuje. Dotázaní odborníci na současnou plazí faunu totiž podotýkají, že hadi jsou obvykle potravní oportunisti, kteří nejsou příliš vybíraví. Pojídají velmi široké spektrum bezobratlých živočichů i obratlovců, a to včetně špatně stravitelné kořisti i jiných hadů. Není tedy příliš překvapivé, že v době hojnosti drobných „dinosauřích stehýnek“ této potravní nabídky dokázali využít. Předpokládat, že se hadi nechopili příležitosti, která se jim takto nabízela, je podle zoologů velmi naivní. V budoucnu se tak možná dočkáme dalších objevů stejného druhu.

Odkazy:

Predation upon Hatchling Dinosaurs by a New Snake from the Late Cretaceous of India. 2010. J. Wilson, et al. PLoS Biology

http://news.nationalgeographic.com/news/2010/03/100301-snake-eats-dinosaurs-fossils-sanejeh-indicus-scitech/

http://svpow.wordpress.com/2010/03/02/opening-today-snakes-on-a-pod/

http://palaeoblog.blogspot.com/2010/03/fossil-snake-from-india-fed-on.html

http://en.wikipedia.org/wiki/Sanajeh

Leave a Comment

Filed under Jiné pravěké organizmy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *