Opomenutý trpaslík ze Solnhofenu

…aneb Archeopteryx nebyl jediný

Jednou z nejproslulejších a zároveň i nejvýznamnějších fosílií světa zůstává objev (zhruba) deseti exemplářů „praptáka“ archeopteryxe z bavorského Solnhofenu. V jemnozrných litografických vápencích se kosti i otisky pernatého pokryvu těla dochovaly v ohromující kvalitě, která zaujala již paleontology v 60. letech 19. století. Drobný opeřenec o velikosti holuba, svrchnojurský Archaeopteryx lithographica žil na území dnešního Německa v době před 151-148 miliony let a byl vědecky popsán v roce 1861 (první otisk pera byl objeven již o rok dříve). Zatímco archeopteryx vzhledem ke svému významu pro osvětlení evoluce ptáků strhl již před jedním a půl stoletím bezmála veškerou pozornost pro sebe, ve stejném ekosystému žijící teropod kompsognátus (Compsognathus longipes) zůstal neprávem poněkud opomíjen.

Zkameněliny kompsognáta objevil německý lékař a sběratel fosílií Joseph Oberndorfer v roce 1859 a o dva roky později byl malý dinosaurus popsán německým paleontologem Johannem Andreasem Wagnerem. Přestože na dnešní standard jde o neuvěřitelně dobře zachovanou fosílii (stále představuje jednu z nejkompletnějších evropských koster dinosaurů), Wagner nebyl s jejím stavem spokojen. Jevila se mu jako značně poškozená a zachovaná v nepřirozené poloze. Přesto vyjádřil domnění, že jde o významný objev. Německý paleontolog si povšiml, že kompsognátus (rodové jméno znamená „hezká čelist“) měl zadní nohy výrazně delší než přední a zřejmě si uvědomil, co v dané době bylo ještě velmi neobvyklé – někteří dinosauři mohli chodit po dvou. Do té doby byli všichni známí dinosauři (zejména rody megalosaurus, iguanodon, hyleosaurus, plateosaurus) zpodobňováni jako mohutní čtvernožci. Přesto si Wagner představoval kompsognáta jako jakousi zvláštní ještěrku, a to navzdory četným anatomickým podobnostem s ptáky a dokonce i krokodýly.

Myšlenka, že by kompsognátus mohl mít něco společného s obřím megalosaurem, se tehdy zdála nemožná. Přesto již v roce 1864 přišel německý anatom Carl Gegenbaur s tvrzením, že výrazná shoda anatomických znaků mezi malým teropodem (název Theropoda nicméně ještě nebyl znám) a ptáky nemůže být jen slepou náhodou. Prohlásil dokonce, že stavba kotníku kompsognáta jej řadí kamsi mezi plazy a současné ptáky. Tím se stal vůbec prvním vědcem, který poukázal na možnou evoluční souvislost mezi dinosaury a ptáky. V roce 1866 se německého nálezu zhostil slavný americký paleontolog Edward Drinker Cope (budoucí protagonista „války o kosti“) a jasně rozeznal ve fosílii pozůstatek dinosaura. Stanovil pro něj dnes již neplatnou skupinu Symphopoda a rovněž poukázal na podobnost dinosaura a současných ptáků (vodítkem mu byla zejména stavba kostí dolních končetin, krčních obratlů a lebky).

V roce 1869 ještě zpřesnil popis a zařazení kompsognáta britský paleontolog a velký příznivec Darwinovy evoluční teorie Thomas Henry Huxley. Ten měl již k dispozici také zkameněliny hypsilofodonta (Hypsilophodon), býložravého ornitopodního dinosaura, rovněž chodícího jen po zadních končetinách. Huxley dále rozvinul myšlenku příbuznosti dinosaurů a ptáků a pro německého teropoda dokonce stanovil vlastní taxonomickou jednotku Compsognatha (jako skupinu, stojící blízko pravým dinosaurům). V roce 1881 stanovil paleontolog Othniel Charles Marsh (druhý protagonista „války o kosti“) skupinu Theropoda, do které zahrnul všechny známé masožravé dinosaury. Na konci 19. století už byl kompsognátus znám jako nedílná součást rodiny teropodních dinosaurů, a tou zůstává dodnes (později dal název celé čeledi menších célurosaurních teropodů – Compsognathidae). Do ní patří také první popsaný „opeřený“ dinosaurus – čínský Sinosauropteryx prima. Ze stejného státu pochází rovněž „opeřená“ zkamenělina největšího zástupce čeledi – druhu Sinocalliopteryx gigas s délkou 237 cm. Oba kompsognátovi příbuzní žili zhruba o 25 milionů let později, v období spodní křídy (fosílie pocházejí ze souvrství Yixian, o stáří kolem 124 milionů let). Předpokládá se, že primitivní opeření mohl mít na těle také samotný kompsognátus.

V průběhu 20. století se bavorský teropod přece jenom stal známým. Důvodem však nebyla jeho neobyčejná zachovanost nebo význam pro debatu o evoluci ptáků, nýbrž jeho tělesná velikost. Přesněji tedy „malost“, protože při délce pouhých 60-90 centimetrů měl kompsognátus tělo o velikosti slepice. Až do 90. let minulého století tak představoval nejmenšího známého neptačího dinosaura vůbec. Odhadovaná hmotnost 0,8-3,5 kilogramu byla v ostrém kontrastu s velikostí známějších sauropodů, dosahujících váhy v řádu celých desítek tun. O toto svoje postavení nicméně kompsognátus již dávno přišel a v současnosti by se nevešel ani do elitní desítky dinosauřích „trpaslíků“. Ve Francii byl navíc v roce 1972 objeven podstatně větší exemplář tohoto rodu s délkou asi 125 cm. Rekordmanem je dnes čínský opeřený zázrak Anchiornis huxleyi s délkou 34 centimetrů a odhadovanou hmotností pouhých 110 gramů. Německý svrchnojurský teropod kompsognátus však zůstává jedním z nejvýznamnějších evropských dinosaurů.

———

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Compsognathus

http://www.dinodata.org/index.php?option=com_content&task=view&id=6193&Itemid=67

———

3 komentáře

Filed under Dějiny paleontologie, Dinosauři ze sousedních zemí, Teropodní dinosauři

3 Responses to Opomenutý trpaslík ze Solnhofenu

  1. Almeida

    Ako to vyzerá s možným operením Compsognatha? Predsa len, mnohé príbuzné rody operené boli, ale zároveň, na jeho fosílii perie nevidno aj napriek dobrému stavu…

  2. autor

    Přímé doklady v podobě dochovaných otisků opeření samozřejmě objevené nebyly, což vzhledem k tomu, že u "Archieho" ze stejných sedimentů známé jsou, budí v možný pernatý pokryv kompsognáta nedůvěru. U praptáka se ale jedná o podstatně dokonalejší formu opeření, zatímco u kompsognáta šlo zřejmě o jen prachové "proto-peří" podobné tomu u jeho čínského příbuzného sinosauropteryga. Pernatý integument je u "kompa" velmi pravděpodobný, tito teropodi ho měli nejspíš jako společný odvozený znak již od svých dávných předků ze spodní nebo střední jury.

  3. autor

    "Oslík" článek převzal: http://www.osel.cz…hp?clanek=5376

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *