Dinosauři ze Svatokřížských hor

…aneb Neklamné stopy polské dinosauří menažerie

Jak již bylo na blogu několikrát zmíněno, Polsko se v posledních letech změnilo v menší paleontologickou „velmoc“ (alespoň co se fosilních stop dinosaurů týče). Taxonomické a chronologické rozpětí, které polské dinosauří stopy zahrnují, je vskutku udivující. Zdá se být jisté, že po území našich severních sousedů kdysi chodili, skákali a běhali teropodi bezmála všech velikostí (včetně dromeosauridů, terizinosauroidů ad.), velcí i trpasličí sauropodi, stegosauři, ankylosauři, ornitopodi (včetně hadrosauridů) a další skupiny neptačích dinosaurů. Nejstarší stopy možných proto-dinosaurů dosahují stáří až 249-246 milionů let, nejmladší pak pocházejí z období svrchní křídy.

Stopy dinosaurů byly známé obyvatelům středního a jihovýchodního Polska nejspíš už před mnoha stoletími, jejich soustavný vědecký výzkum však započal až v 80. letech minulého století. První zaznamenaný objev byl však učiněn již roku 1959 Dr. Wladyslawem Karaszewskim (1911-2003) z Polského Geologického Institutu ve Varšavě, který na dinosauří stopy narazil u obce Gliniany Las (česky „Hliněný les“) nedaleko města Kielce. Přestože původně panovalo přesvědčení, že většina terestrických sedimentů z druhohorní éry byla již dávno odstraněna erozí a šance na podobné objevy je minimální, výzkum z posledních 25 let odkryl doslova celý nový svět polských dinosaurů. Přestože jsou známé i kosterní fragmenty, z velké většiny jde zejména o ichnofosílie v podobě výrazných otisků dinosauřích stop.

—

Rekonstrukce hlavy spodnojurského teropoda dilofosaura (Dilophosaurus wetherilli) v Geologickém muzeu Polského geologického institutu ve Varšavě. Pokryv těla v podobě opeření je u těchto poměrně primitivních teropodů pouze spekulativní. Podobní dinosauři se asi před 200 miliony let skutečně pohybovali po dnešním území Polska. Převzato z Wikimedia Commons.

 —

Stopy fascinují člověka již od prehistorických dob lovců-sběračů, kteří byli ve stopování často velmi zkušení a stopařských schopností si velmi vážili. Fosilní otisky stop dávno vyhynulých živočichů nejspíš podnítily vznik legend a mýtů u mnohých lidských kultur v průběhu starověku a středověku. Na mnoha místech byly dokonce doprovázeny kultovními objekty různého druhu, což svědčí o jejich spirituálním významu pro tehdejší lidské populace. Fantastický příklad takového objektu se nám zachoval i v polských Svatokřížských horách. V lokalitě Kontrewers se nachází nízký kopec, na kterém je od nepaměti odkryt velký kámen s otiskem tříprsté dinosauří stopy z období spodní jury (asi před 199-175 miliony let). U stopy jsou vyryty postavy jakýchsi démonů, autorem zřejmě ztotožňovaných s původcem stopy. Je možné, že tříprsté stopy teropodů podobné této v minulosti podnítily vznik legend o tříprstých dracích a démonech, známých i z mnohých pohádek. Nabízí se zde i regionální souvislost – slavný polský básník období romantismu, Adam Mickiewicz (1798-1855), v jedné ze svých balad z roku 1820 popisuje Mefistofela (ďábla) s kuřecími pařáty a orlími drápy místo klasického kopyta. Jinému balvanu s podobnou tříprstou stopou nedaleko dnešního Baltówa se dokonce již dlouho přezdívá „Ďáblova noha“. Dávní tvůrci těchto legend by však skutečným vzhledem původců stop asi byli hodně překvapeni…

Stopy dinosaurů jsou dnes známé z mnoha míst v Polsku, ať už jde o zmiňovaný Baltów a Gliniany Las nebo lokality Broniszowice, Soltyków, Zapniów, Wierbzica, Blaziny, Ozarów, Gromadzice, Skarszyny, Wólka Baltowska a mnohé další (omluvte prosím nepřesný přepis některých polských názvů). Z nálezů stojí za zmínku nejen stopy vůbec nejstarších známých dinosauromorfů (a možná i pravých dinosaurů) ale například i půlmetrová stopa velkého teropoda (zaživa dlouhého kolem 10 metrů), stopy dospělého sauropoda s mládětem, velmi rychle běžícího dromeosaurida, možné škrábance plavajícího teropoda a mnohé další. Ichnotaxony nesoucí rodová jména Moyenisauropus, Dinehichnus, Wildeichnus, Hadrosauripus, Irenesauripus a mnohé další, byly popsány od roku 1987 především zásluhou polského paleontologa Gerarda D. Gierlińského. Jak se díky práci tohoto vědce a jeho kolegů nyní ukazuje, pevninské regiony druhohorní Střední Evropy měly do neosídlené pusté krajiny daleko. Také Polsko bylo zkrátka kdysi rájem dinosaurů…

—

Odkazy:

http://www.jurapark.pl/gierlinski/Gierlinski_Sabath_and_Ploch_2006_a.pdf

http://en.wikipedia.org/wiki/Dilophosaurus

http://www.jurapark.pl/index.php?go=gierlinski

—