…aneb Jak vypadal dinosauří mravenečník
Velmi zajímavou skupinou teropodních dinosaurů, o kterých si mohli paleontologové a následně také laická veřejnost udělat dobrou představu až v posledních letech, byli nepochybně alvarezsauři. Nadčeleď Alvarezsauroidea, či přímo čeleď Alvarezsauridae totiž zahrnovala ptákům podobné hmyzožravce, vykazující velmi neobvyklé anatomické znaky. Kromě toho po sobě tito dinosauři zanechali poměrně málo fosilního materiálu, proto také nebyli dlouho příliš dobře známí (což ostatně platí v poněkud menší míře dodnes). Kdo tedy byli záhadní alvarezsauridi?
Čeleď Alvarezsauridae stanovil v roce 1991 argentinský paleontolog José F. Bonaparte, který také objevil prvního jejího zástupce. Alvarezsaurus calvoi byl asi dva metry dlouhý štíhlý teropod, žijící zhruba před 85 miliony let. Z jeho nekompletní kostry Bonaparte nedokázal odvodit mnoho informací a tak alvarezsaura považoval za blízkého příbuzného ornitomimosaurů (tedy tzv. pštrosích dinosaurů). O dva roky později byly v Mongolsku objeveny zkameněliny podivného domnělého praptáka z období svrchní křídy. Jak se ukázalo až později, jednalo se rovněž o alvarezsaurida, starého kolem 70 milionů let (proslulé souvrství Nemegt). Dostal vědecké jméno Mononykus olecranus a při délce kolem jednoho metru byl podstatně menší, než jeho argentinský příbuzný. Brzy bylo zřejmé, že se jedná o zvláštní skupinu dinosaurů, charakterizovaných dutými, tenkostěnnými kostmi, úzkými čelistmi a výraznou redukcí prstů na předních končetinách. Evidentní byla také štíhlá a pro rychlý běh uzpůsobená stavba těl těchto svrchnokřídových dinosaurů. Přesto ještě přetrvávalo domnění, že mononykus (nejprve pojmenovaný jako Mononychus) patřil do skupiny Avialae a byl dokonce odvozenější než samotný Archaeopteryx. Proto se také mongolský paleontolog Altangerel Perle domníval, že se jednalo o křídové druhotně nelétavé ptáky, jelikož vykazovali některé unikátní ptačí znaky na kostře.
Musely přijít až další objevy, které paleontology přiměly tento názor přehodnotit. V roce 1996 byl opět z Argentiny popsán Patagonykus puertai, blízce příbuzný alvarezsaurovi. Ve druhé polovině 90. let pak přibyly další dva rody, tentokrát z Mongolska. Parvicursor remotus byl zajímavý i svojí velikostí, či spíše „malostí“ – při délce 39 cm a hmotnosti kolem 160 gramů patřil k vůbec nejmenším známým neptačím dinosaurům. Blízce příbuzný druh Shuvuuia deserti, popsaný v roce 1998, se proslavil jinou zajímavostí. Prokazatelně byl totiž opeřený (jak se předpokládá i u dalších alvarezsauridů), chemické testy u fosílie tohoto dinosaura totiž prokázaly přítomnost beta-keratinu a naopak absenci alfa-keratinu, podobně jako je tomu dnes u ptačího peří. Šuvuja také vykazovala lebeční prokinezi, její horní čelist se tedy mohla prohýbat nezávisle na poloze mozkovny.
…
Zrekonstruovaná kostra alvarezsaurida druhu Patagonykus puertai, popsaného roku 1996 z Argentiny. Lebka je však pouze rekonstruovaná na základě nálezů jiných zástupců čeledi, původní se ve fosilním záznamu nedochovala. Patagonykus („patagonský dráp“) vykazuje adaptace pro insektivorii, tedy hmyzožravost. Kredit: Wikimedia Commons ( http://en.wikipedia.org/wiki/File:Patagonykus.jpg ).
…
Že byli alvarezsauři skutečně neptačími dinosaury a nikoliv druhotně nelétavými ptáky, prokázaly v podstatě až objevy vývojově primitivnějších zástupců, kteří mnohé z domněle unikátních ptačích znaků nevykazovali nebo byly tyto znaky u nich neprůkazné. Zajímavým objevem z nedávné doby je zejména druh Haplocheirus sollers, popsaný v roce 2010 z Číny. Je zdaleka nejstarším známým zástupcem vývojové linie alvarezsaurů a prvním popsaným nealvarezsauridním alvarezsauroidem. Při geologickém stáří 160 milionů let překonal předchozího držitele titulu nejstaršího alvarezsauroida o dobrých 63 milionů let. Navíc měl ještě stále tříprsté přední končetiny, což je nepochybně velmi primitivní znak. Stejně jako jeho potomci dokázal rychle běhat a při délce kolem dvou metrů byl také poměrně vekým zástupcem nadčeledi. Co se týče velikosti, alvarezsauridi byli zjevně poměrně malými dinosaury. Jedním z největších mohl být Heptasteornis andrewsi, popsaný již roku 1975 z Rumunska. Původně byl však tento tvor, známý jen na základě dvou kostí dolních končetin, považován za obří pravěkou sovu! Celková délka heptasteornise se odhaduje asi na 2,5 metru, což by mohl být mezi drobnými alvarezsauridy rekord. Stejně velký však mohl být i předloni popsaný Ceratonykus oculatus z Mongolska.
Mezi další zajímavé zástupce této skupiny patří Albertonykus borealis, popsaný v roce 2009 z kanadské provincie Alberta. Drobný teropod měřil jen kolem 70 cm na délku a žil ve stejných ekosystémech jako velký tyranosaurid Albertosaurus sarcophagus. Ve stejném roce byl z mongolské pouště Gobi popsán další nový alvarezsaurid, který se dnes může pyšnit nejkratším rodovým jménem mezi dinosaury (spolu s čínským teropodem rodu Mei). Dostal název Kol ghuva a je znám pouze na základě zkameněliny jedné dolní končetiny. V letošním roce byl popsán další unikátní zástupce – Linhenykus monodactylus. Jak už jeho druhové jméno napovídá, tento alvarezsaur měl pouze jeden prst na předních končetinách. Tím je zcela unikátní mezi všemi dosud známými neptačími dinosaury. Žil na území čínského Vnitřního Mongolska asi před 80-75 miliony let. Aby byl výčet taxonů kompletní, uveďme i ty zbývající: argentinský Achillesaurus manazzonei (popsaný roku 2007), letos popsaný mongolský Albinykus baatar a čínský druh s krkolomným jménem Xixianykus zhangi, popsaný v loňském roce.
Alvarezsauři byli velmi zajímavou skupinou teropodních dinosaurů, vykazujících adaptace k rozhrabávání termitišť nebo snad také odlupování kůry stromů. Hmyz tak každopádně představoval významnou součást jejich jídelníčku. Chcete-li si tedy představit druhohorní obdobu mravenečníků, máte jejich prostřednictvím jedinečnou možnost. Až budoucí nálezy však odhalí, jaká tajemství pro nás tito drobní opeřenci mají ještě připravena.
…
Odkazy:
http://en.wikipedia.org/wiki/Alvarezsauridae
http://www.thescelosaurus.com/alvarezsauridae.htm
…